Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521130/mid_zapomente-na-nedeli-gvY-521130.jpg
4
242
242
Melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách. Novinka od autorky, která si podmanila srdce českých čtenářů. Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
Les Oubliés du dimanche, 2015
více info...
Přidat komentář
Autorka melancholicky popisovala pocity hrdinů. Vyznělo to tak opravdově, že jsem měla souznívající pocit, že jim rozumím. To, co předcházelo smrti rodičů Justine je síla, ale svým způsobem jsem dění chápala a to díky charakteristice. Překvapení byla velmi silná a někdy jsem si to přečetla dvakrát, zdali jsem to dobře pochopila. Je to společenský román o osudech dvou žen, který svým líčením šokuje, ale lidsky. Určitě doporučuji nejen pro autorčin styl.
Ze začátku jsem se trochu ztrácela ale nakonec jsem vydržela a přečetla si úžasný příběh .
Já tu ženskou miluju. I kdyby její knihy neměly takovou gradaci, stejně by se mi líbily. Styl psaní je přesně podle mého gusta! Těším se na další čtenářský zážitek.
Byla to zvláštni kniha, ostatně jako i předešlé knihy této spisovatelky. Nutí vás přemýšlet a jen tak se nechat unášet dějem. Byla bych se ráda dozvěděla jaký život měla Justine, ale pokračování si musíme domyslet. Tak komplikované vztahy v rodině si vůbec nedovedu představit a dál s tím člověkem žít, na to musí mít člověk pevný žaludek, možná za to mohl ten pocit viny, kdo ví.
Další krásná kniha paní Perrinové, plná něhy, lásky a smutku. Její knihy nejsou obsáhlé, ale plné děje a zvratů. Čtou se jako báseň a na každé stránce odhalují další kousek skládačky příběhu. Velmi doporučuji
Když vidím komentáře u této knihy, jak se jim všem líbila a jak je chytla u srdce a nevím co vše pochvalné, tak já bohužel musím napsat trošku něco jiného.Nevím,jestli je to tím, v jakém době jsem to teď četla, a tudíž jsem knihu četla útržkovitě, a u postele syna v nemocnici po operaci stehenní kosti a tak jsem se do ní nemohla asi začíst úplně na 100procent. Opravdu nevím...Děj autorka vymyslela zajímavě, ale mě to v některých chvílích nedávalo někdy smysl, konec byl pěkný, ale jak říkám, možná jsem si ji vybrala ve špatné chvíli:)
Jedna z těch knih, která ve mě po přečtení dlouho doznívala. Jaká dramata se mohou skrývat v životech těch okolo...
Nemohu jinak. Po přečtení jedno dlouhé, tiché, bolestné AAAACHH.
Ach, to byla KRÁSA!
Tato knížka mě zaujala svou nádhernou obálkou s dominantní růžovou hortenzií už před svým vydáním. Tehdy jsem ještě netušila, že hlavní hrdinka, mladičká Justine, pracuje v domově důchodců Hortenzie. Navíc, dost překvapivě, má svojí práci se starými lidmi ráda. Dokáže naslouchat vyprávěním starých obyvatel a objevit tajemství životů, které by jinak byly už zapomenuty. A právě příběh skoro stoleté Hélèné se pokusí zaznamenat.
Dvě dějové linky čtenáři více přiblíží život nejen Hélèné, ale i ošetřovatelky Justine. Kniha je plná protikladů, na stránkách se střetává mládí i stáří, láska i nenávist. Stránku za stránkou se odhalí nejedno tajemství. Plná tajemství je i Justine, která na první pohled působí jako svědomitá, chápající, naslouchající a na svůj věk až usedlá. V osobním životě však potkáváte dívku, které chybí její bezstarostnost a snaží se dohnat všechny radosti mladých.
V knize je plno momentů, kdy zatajíte dech, utřete slzu nebo máte husí kůži. Autorka má tak melancholicky líbivý styl psaní, který na jednu stranu ukolébává, ale na druhou otevírá mysl a nutí k zamyšlení. Zapůsobily na mě pasáže s výčty popisů nasekaných za sebou v rychlém sledu jednoho odstavce, že nestačíte ani vydechnout. Dále všudypřítomný racek a odhalení tajemství havrana, tajemné osoby, která volá z domova důchodců příbuzným, že jejich blízký zemřel, přestože to není pravda. A to vše dělá jen proto, aby se na staré opuštěné obyvatele v neděli nezapomnělo. Krásná tečka za krásným příběhem.
Krásný román, který se četl sám, ani nevíte, jak se najednou ocitnete na konci knihy.
Příběh, který předčil mé očekávání.
Kontrast mládí a stáří. Různé přístupy k životu, k lidem, ztracené i nalezené lásky. Štestí, smutek, láska v různých podobách.
A tajemství, které je v kontrastu temné, smutné ... takové, které nechcete ani objevit. Život je plný zvratů a osudy komplikované.
Dopručuju knihu třeba na nedělní odpoledne
Kniha psaná místy jako báseň a místy jako strohá reportáž. Příběh mladé dívky Justine, pracující jako ošetřovatelka v domově pro seniory, kde se velmi sblíží s tajuplnou Helen. Ze vzpomínek se rodí příběh životní lásky mezi Helen a Lucienem, který Justine sepisuje do sešitu. Jak stránky přibývají, dozvídá se čtenář i podrobnosti kolem tragédie v ošetřovatelčině rodině, kde osiřelé děti vychovávali prarodiče. Musím říct, že to bylo melancholické až depresivní čtení. Líbily se mi postřehy z domova důchodců. Název knihy se vztahuje k nedělním návštěvám v domově, záhadný anonym čas od času telefonuje příbuzným, kteří již dlouho nepřijeli na návštěvu, že jejich člen rodiny zemřel. Když přijedou, čekající živý se potěší návštěvou.
Tato kniha je plná šokující rodinné historie, protikladů a melancholie. Je to bezpochyby jedinečnost autorky a jejich děl, která mě vždy zasáhnou a nutí přemýšlet.
Na stránkách této knihy se seznamuje s nevšední dívkou Justine, která nám díky svým zápiskům zprostředkuje životní osudy křehké Helén. Ač každá vyrostla v jiné době, mají společnou touhu po lásce, krutou minulost, schopnost přežít a smířit se s osudem i něhu a odpuštění.
Mě nejvíc dojaly řádky věnované péči o obyvatelé domova. Laskavost, s kterou se o ně Justine a ostatní starají mě vzala za srdce. Havran pobavil.
Doporučuji!
Poslední u nás vydaná kniha V. Perrinové – ve skutečnosti její prvotina – mě opravdu překvapila. Nejprve názvem, dokud jsem nezačala číst, vůbec jsem ho nechápala. Poté hortenzií na obálce, a konečně hlavní hrdinkou, jejím zaměstnáním a jejím příběhem. Kniha mě nadchla, takže jsem autorce odpustila i nelichotivou poznámku na téma českých (a německých) detektivek. A jsem moc ráda, že máme v knihovně všechny tři její knihy.
První kniha od autorky. Z počátku jsem moc nechápala děj, který se rozvíjí ve dvou časových liniích. Zdál se mi trochu zdlouhavý a nepochopitelný. Postupně jsem se ale do děje dostala a musím říci, že mě kniha, napsaná zvláštním způsobem, nakonec oslovila.
Má oblíbená francouzská spisovatelka napsala dvě dějové linky - příběhy dvou žen, velmi mladé ženy a starší dámy, které budu mít v hlavě dlouho, nebo spíš napořád.
Justine žije s prarodiči společně s jejím bratrancem, protože jim společně zemřeli rodiče při automobilové nehodě. Pracuje v pečovatelském domě a seznámí se s Hélène, o kterou pečuje a ta vypráví svůj životní příběh. Dozví se Justine víc o svých rodičích a jejich smrti? A jak dopadne Hélènin příběh?
Tento druh knih čtu velmi málo, ale Valérii Perrin si ujít nenechám, je ve psaní skvělá a její knihy zbožňuji, píše totiž naprosto uvěřitelně, nepřikrášleně a srdečně.
"Co mi na sobě nepřijde hezké, o tom si říkám, že to jednou bude krása někoho. Někoho, kdo mě bude milovat a kdo bude můj malíř. To on bude na mně pokračovat. Kdo ze skici udělá mistrovské dílo, když se stanu jeho velkou láskou. Všichni se můžeme stát pro někoho Michelangelem, problém je, že ho musíme potkat."
Měla jsem obavy, že když jde o autorčinu prvotinu, budu po Třech a Vyměnit vodu květinám zklamaná. Ale zbytečně, bylo to opět nádherné čtení. Moc se mi líbí autorčin styl a už teď se těším na její další knihu. Snad nás Valérie Perrin nenechá dlouho čekat!