Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách. Novinka od autorky, která si podmanila srdce českých čtenářů. Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
Les Oubliés du dimanche, 2015
více info...
Přidat komentář
Tři propletené příběhové linky, tři příběhy lásky, a přitom se kniha nedá označit jako romance
Valérie Perrin umí zkrátka skvěle vystavět příběh!
Každá dějová linka je propracovaná, uvěřitelná a přitom nepředvídatelná. Navíc je tam ukryto tolik jedinečných prvků, že to je opravdu skvělý čtení.
Kniha je to melancholická, ale určitě vás povede k zamyšlení.
Celých 304 stránek opravdu plných melancholie, tajemství a prožitých láskách. Jako bonus nečekané rozuzlení příběhu až na úplném konci knihy. Zvláštně napsaná kniha a jsem zvědavá na další komentáře o tom jak komu kniha sedla.
Výborná autorka, která ve svých knihách nechává své hrdiny prožít netradiční osudové zápletky. Skvělé čtení. Žádná oddechovka, nýbrž skvěle propracovaný příběh. V této knize je hlavní hrdinkou 21letá Justine, která pracuje v domově důchodců. Žije s babičkou, dědou a svým bratrancem. Chodí do práce, poslouchá vyprávění stařičké Hélène a každý den kontroluje racka, který sedí na střeše domova pro seniory. To ale není jediná příběhová linka. Jako to Valerie Perrin umí, nitky několika na první pohled odlišných příběhů se rozmotávají a zase zamotávají. A všechno do sebe nakonec zapadne jak má. Nádherné, smutné, nadějeplné pohlazení. Doporučuji. Všechny knihy této autorky jsou výborné!
Není to tuctová kniha, to ostatně platí o všech této autorky, ale také to není kniha pro každého a na přečtení kdykoliv. Přitom je to kniha o životě a ze života, je velmi smutná, aspoň na mě tak zapůsobila. Vlastně jsou to dva příběhy, vyprávěné ve dvou časových osách tak nějak netradičně po ,,perrinovsku".
Ani hlavní hrdinka 21letá Justine není typická mladá dívka, žije u prarodičů, pracuje v domě pro staré lidi, které miluje a ráda poslouchá jejich příběhy. A jeden takový i sepsala, jeden ne(obyčejný) příběh lásky...
Komu se líbilo Vyměnit vodu květinám, tato autorčina prvotina vás nezklame, je podobně krásně smutná. U mě vede kniha Tři.
Nádherná kniha,opět se příběh tak krásně rozmotává a dostává každou chvíli zase o kus dál. Knížku určitě doporučuji,jen víc takových....akorát mě zarazil překlad názvu.... Nedělní zapomenutí,, i když to je sice výstižnější ale zní to divně,no co už.
Krásné a dojemné. Další kniha od Valérie Perrin a opět nádhera. I když u mě vítězí Vyměnit vodu květinám.
Doporučuji k přečtení.
Kniha Zapomeňte na neděli je prvotina vynikající vypravěčky Valerie Perrin.
Hlavní postava Justine je zvláštní, nevede život jako většina mladých lidí. Pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců, je to těžká práce, ale odměnou je pro ni poslouchání životních příběhů starých lidí. Obzvlášť si oblíbila Hélène, jejíž život byl naplněný velkou láskou.
Justine vypráví i vlastní příběh, v němž postupně odhaluje vrstvy rodinného tajemství, které je překvapivé, ačkoli něco z toho jsem vytušila už během četby.
Zapomeňte na neděli je originální vyprávění o životních radostech i starostech, krásné a dojemné okamžiky se tu střídají se smutnými a tragickými.
Z knih Valerie Perrin mne tato upoutala a zasáhla sice nejméně, ale i tak je to úchvatná četba, která zaslouží 5* a doporučení.
Asi nelze autorce upřít odvahu jaké téma a prostředí zvolila...
Ale příliš mi nesedla melancholická kombinace sprostoty, fantasy ptáků, válečné romance, domova důchodců a dvacetileté siroty.
2/3 knihy jsem se nudila, závěr byl čtivější. Nějak jsem se nedokázala s nikým ztotožnit, nikdo mi tam nebyl blízký. Ztracený den.