Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531676/bmid_zapomente-na-nedeli-65c40c739ff59.jpg
4
249
249
Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost. Podmanivě melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách, oceněný třinácti literárními cenami, mimo jiné národní cenou Lions de littérature 2016, cenou Chronos 2016 nebo Lire Élire 2016.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Jota
Originální název:
Les Oubliés du dimanche, 2015
více info...
Přidat komentář
Má oblíbená francouzská spisovatelka napsala dvě dějové linky - příběhy dvou žen, velmi mladé ženy a starší dámy, které budu mít v hlavě dlouho, nebo spíš napořád.
Justine žije s prarodiči společně s jejím bratrancem, protože jim společně zemřeli rodiče při automobilové nehodě. Pracuje v pečovatelském domě a seznámí se s Hélène, o kterou pečuje a ta vypráví svůj životní příběh. Dozví se Justine víc o svých rodičích a jejich smrti? A jak dopadne Hélènin příběh?
Tento druh knih čtu velmi málo, ale Valérii Perrin si ujít nenechám, je ve psaní skvělá a její knihy zbožňuji, píše totiž naprosto uvěřitelně, nepřikrášleně a srdečně.
"Co mi na sobě nepřijde hezké, o tom si říkám, že to jednou bude krása někoho. Někoho, kdo mě bude milovat a kdo bude můj malíř. To on bude na mně pokračovat. Kdo ze skici udělá mistrovské dílo, když se stanu jeho velkou láskou. Všichni se můžeme stát pro někoho Michelangelem, problém je, že ho musíme potkat."
Moje první setkání s Valerií Perinovou a musím říct, že jsem z něj nadšená.
Příběh i styl psaní mi ze začátku přišel trošku zvláštní a hlavní hrdinka Justine vyjímečná. Už jen tím, že pracovala v domově důchodců a ráda.
Vyprávění plynulo jemně až křehce a ukazovalo nám nejen životní příběh Helén, o kterou Justine pečovala, ale příběh jejích vlastních prarodičů, včetně tragických okamžiků, které život všem nachystal a tu a tam nechala vyznít myšlenku, která by stála za zapsání.
Nádhera, na Zapomeňte na neděli budu ještě dlouho myslet a doporučovat na každém kroku.
V této nevšedně napsané knize se setkáváme s vyprávěním životního příběhu stařičké Helene prostřednictvím mladičké Justine, která se o Helene stará v domově důchodců. Dále se také dovídáme o životním příběhu Justine, která zjišťuje nečekáná a šokující rodinná tajemství, která ovlivnila její život. Ač jsem knihu četla šnečím tempem, tak nakonec musím celý příběh hodnotit velice kladně. A jelikož se jednalo o autorčinu prvotinu, tak se určitě pustím do další její knihy.
Krásné a milé čtení. Stejně jako Tři a Vyměnit vodu květinám. Justine je úžasná. Moc doporučuji.
Příjemný román, který se odehrává v několika časových rovinách a vypráví o spoustě lidských osudů.
Justine žije spolu se svým bratrancem u babičky a dědy, protože jejich rodiče před lety zemřeli při autonehodě. Pracuje v domově důchodců jako ošetřovatelka a spřátelí se s Hélene. Každá má svá tajemství a navzájem si je pomohou odhalit.
Toto byla taková nádhera!
Já věděla, že se mi to bude líbit. Od autorky jsem četla knihu Vyměnit vodu květinám, a ta se umístila v mém TOP 10 za rok 2021. Zapomeňte na neděli bude velkým adeptem na TOP 10 v roce letošním.
Miluji to, jak autorka píše! Její nádherné věty, přirovnání, životní moudra. Takový text číst je prostě zážitek. A ten příběh k tomu. Je krásný i když smutný, ale tím, že ho vypráví Justine, působí až rozverně, i když se jedná o nelehké věci a životní situace.
Je to kniha o stáří, smrti, rodině a láskách. Vše skvěle podáno, kolikrát překvapivě. Je to až detektivní příběh, kdy odhalujeme minulost stařičké Helene, ale i rodinná tajemství Justine. Nakonec přišlo až nečekané rozuzlení a bylo mi z toho neskutečně úzko.
Tolik příběhů, tolik lidských osudů. Zasáhlo mě to tak silně, že se mi při čtení kolikrát sevřelo srdce.
Byla to krása a já si užívala každičkou stránku.
Další krásná kniha od mé oblíbené autorky. Opět mě bavil příběh s překvapením, které nám Valérie Perrin připravila. Líbil se mi styl vyprávění i charaktery postav. Jasných pět hvězdiček.
Poetický a realistický..něžný a tvrdý..mládí a stáří..láska a nenávist. To vše je tenhle román.
Zvláštní melancholický projev Valerie Perrin mne znovu přilákal ....
Je to provázaný příběh o věcech života ..... kde vévodí vzpomínky dámy z pláže ....
Mládí versus stáří .... a život - láska - smrt .... uvedené v různých podobách ....
Téma o zapomenutých nedělích - o tajemných telefonátech z ústavu Hortenzie -
o lásce, kterou přetrhla válka ---- o odchodech a návratech ...
A o tajemném letu jednoho racka ....
A také o záhadném tajemství v životě Justine ... a jejím odhalení ....
To bylo velmi podnětné čtení pro toto období .... kdy osamění mohou vyřešit připomenuté neděle .... doporučím a těším se na další tvorbu.
Jednadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi miluje.
Ráda naslouchá jejich příběhům. Učaruje ji téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Hélène vypráví Justine o Lucienovi. Jak ji učil číst, jak si otevřeli kavárnu, jak se ztratil ve válečné vřavě a jak se jednoho dne vrátil jiný člověk. Justine vše zapisuje do modrého sešitu pro jejího vnuka Romana a začíná pátrat i ve své minulosti.
Podmanivý melancholický příběh ukrývá tři propletené příběhové linky.
Najdete lásku v různých podobách. Minulou, současnou, utajenou, ztracenou, vášnivou.
Justine neměla zrovna šťastné dětství.
U babičky a dědy to nebyla zrovna výhra, neustále na ně doráží stín tragédie. Právě její pátrání v minulosti byl pro mě tedy šok. Neuvěřitelné.
Hélène vidím jako starou křehkou ženu, pro kterou si osud připravil spoustu překážek, s nimiž si musela poradit. Když se nad tím zamyslím, osudy starých lidí opravdu stojí za poslech a nedivím se Justine, že je tak ráda poslouchala.
Knize dávám 4,5/5, krátké kapitoly rychle ubíhají a navíc budete nuceni přemýšlet.
To je přesně styl knih, které mám ráda. Je tam ta lidskost, je tam realita, ale přitom i trochu příběhu s fantazií. Nevadí mi prolínání minulosti a současnosti, naopak, a příběh Helene byl opravdu dojemný. Propletenec v rodine Justine byl silná emočni káva, ale on to život tak někdy prinese a člověk ani neví jak. A miluju racky, tak i proto ...
Po třetím přečteném autorčině titulu už asi mohu konstatovat, že tato autorka se zařadila mezi mé oblíbené. Zase bylo vše úplně jinak a zase jsem si to užila. Jen nevím, zda to bylo prvotinou či mým osobním rozpoložením, ale následující dvě knihy jsem si přece jenom vychutnala o krapítek více.
4,5*
V NEDĚLI najdete spoustu krásných a důležitých myšlenek, vezme vás za srdce. Všechny linky dostanou svůj prostor a uzavření, my se tak dozvíme všechna tajemství onoho příběhu, opět jsem byla na konci překvapená.
Jedinou drobnou výtku mám –jak pěst na oko mi přišla sprostá mluva Justine, vůbec mi to k ní nesedělo a úplně mi to rvalo oči.
Je to melancholické čtení, které mě donutilo přemýšlet nad spoustou věcí. Život strašně rychle utíká a stáří tady čeká na každého z nás... Naslouchejme a učme se od starší generace, ani se nenadějeme a budeme na jejich místě. A pak si moc budeme přát, aby nás někdo slyšel...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Dočetla jsem knihu s hodně krásnou obálkou.
Že začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní této autorky, ale jakmile jsem se zacetla, děj se pomalu rozbihal a nabíral na obrátkách.
ZAPOMEŇTE NA NEDĚLI
autorka Valerie Perinova
300 stran
Je to kniha plná porozumění, lásky a o tom, jak je někdy těžké smířit se se svým osudem.
Hlavní hrdinka této knihy 21 letá Justine Neigeova pracuje už 3 roky v Hortenzii, domově důchodců. Protože miluje hudbu a stáří, rozhodla se tady pracovat.
Za tu dobu si vytvořila s některými obyvateli nejen pracovní vztah, ale pár jí prirostlo k srdíčku. Pozorně naslouchá jejich vyprávění, hlavně u Helen a rozhodne se napsat její příběh a vypátrat, jak to vlastně skončilo s jejím milovaným. Helen vzpomíná a získává si srdce Justine a ta ji citlivě naslouchá.
Má také svůj soukromý život a aby se odreagovala často tráví volné večery na discotekach. Musí se často vyrovnávat i se smrtí obyvatel Hortenzie a to není pro nikoho lehká záležitost.
Najde si vůbec partnera, když je tak zaneprazdnena???
Dokáže vypátrat milovaného Od Helen, když uplynula už tak dlouhá doba, co se neviděli??
Na povrch vyplouvaji hluboké životní osudy. Několik osudů lidiček, kteří si toho užili opravdu hodně s velmi nemilosrdnou a srdce drasajici zápletkou.
Mně se kniha líbila. A kdo máte rádi tuto autorku, určitě nebudete zklamaní.
Dávám tedy 4z 5 a ještě jednou děkuji nakladatelství #Jota za možnost si knihu přečíst.
Zapomeňte na neděli je prvotina od Valerie Perrin, která se k nám dostala až po úspěšné knize Vyměnit vodu květinám. Takže je možná malinko patrné, že se v tomto příběhu autorka teprve nějak "vypisovala", nicméně její rukopis už tady získává pevné kontury. Zapomeňte na neděli je hlavně o příbězích a o naslouchání. Což autorka dobře umí. A jestli my budeme naslouchat jí, dostaneme řádnou porci lásky, ale i zrady, kus naděje a mnohé ztráty. Dostaneme příběhy staré, kterým hlavní hrdinka Justine naslouchá, ale i ty nové, které sama prožívá (nebo spíše rozkrývá). Dostaneme toho hodně a hlavně jistotu, že Valerie Perrin je výborná spisovatelka, co to umí s jazykem. Její zvláštně sekané věty mi opět přirostly k srdci.
Bože, to byla taková krása... Ten příběh okouzlil všechny moje smysly a já tu knihu jednoduše žila... Nechápu, proč je tato kniha označována jako slabší prvotina... Je dokonalá, nádherná, nezapomenutelná... Je to láska... Valérie je láska...
Moc krásné a smutné zároveň. Kniha ve mě pořád doznívá, Perrin je mistr slova a taky síla překladu nebo nevím. Mám desítky záložek v knize, abych na ty krásný přirovnání a slovní obraty nezapomněla. Děkuju a doporučuju!
Štítky knihy
domov důchodcůAutorovy další knížky
| 2021 |  Vyměnit vodu květinám |
| 2022 | Tři |
| 2023 | Zapomeňte na neděli |
Nádherně melancholické. Opět nemůžu jinak, než dát 5/5*.