Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531676/bmid_zapomente-na-nedeli-65c40c739ff59.jpg
4
249
249
Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost. Podmanivě melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách, oceněný třinácti literárními cenami, mimo jiné národní cenou Lions de littérature 2016, cenou Chronos 2016 nebo Lire Élire 2016.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Jota
Originální název:
Les Oubliés du dimanche, 2015
více info...
Přidat komentář
Nechci zapomenout na neděli, ale ani jen tak rychle nezapomenu na román Zapomeňte na neděli od Valerie Perrinové. Román ověnčený cenami, který se mi hodně líbil ! Netradiční i originální kompozice románu, dva silné příběhy, přičemž ten o nekonečné lásce Hélene se mi usadil v srdci. Dívka Justine, která pracuje v Hortensii, což je domov důchodců, nás životem Hélene provedla dokonale. I samotný příběh Justine a jejího bratra Julese byl fascinující, ztráta rodičů, život u babičky a dědy, odkrývání rodinného tabu...
Od této nadané francouzské autorky jsem četla všechny její romány, no momentálně Zapomeňte na neděli vede !
A ta obálka, hortensie na obálce a o Hortensii uvnitř románu ! Na obálku se nemůžu vynadívat. Nádherný román !!!
Četla jsem všechny knihy autorky, které u nás vyšly a všechny jsou krásné. Tahle mně chytla za srdce, ale méně než ty předešlé, i když příběh Helene byl plný smutku, ale i naděje a chvilek štěstí a ten se mi hodně líbil. Zatím u mně vede autorčina kniha Tři
Asi nelze autorce upřít odvahu jaké téma a prostředí zvolila...
Ale příliš mi nesedla melancholická kombinace sprostoty, fantasy ptáků, válečné romance, domova důchodců a dvacetileté siroty.
2/3 knihy jsem se nudila, závěr byl čtivější. Nějak jsem se nedokázala s nikým ztotožnit, nikdo mi tam nebyl blízký. Ztracený den.
Tři propletené příběhové linky, tři příběhy lásky, a přitom se kniha nedá označit jako romance
Valérie Perrin umí zkrátka skvěle vystavět příběh!
Každá dějová linka je propracovaná, uvěřitelná a přitom nepředvídatelná. Navíc je tam ukryto tolik jedinečných prvků, že to je opravdu skvělý čtení.
Kniha je to melancholická, ale určitě vás povede k zamyšlení.
Celých 304 stránek opravdu plných melancholie, tajemství a prožitých láskách. Jako bonus nečekané rozuzlení příběhu až na úplném konci knihy. Zvláštně napsaná kniha a jsem zvědavá na další komentáře o tom jak komu kniha sedla.
Výborná autorka, která ve svých knihách nechává své hrdiny prožít netradiční osudové zápletky. Skvělé čtení. Žádná oddechovka, nýbrž skvěle propracovaný příběh. V této knize je hlavní hrdinkou 21letá Justine, která pracuje v domově důchodců. Žije s babičkou, dědou a svým bratrancem. Chodí do práce, poslouchá vyprávění stařičké Hélène a každý den kontroluje racka, který sedí na střeše domova pro seniory. To ale není jediná příběhová linka. Jako to Valerie Perrin umí, nitky několika na první pohled odlišných příběhů se rozmotávají a zase zamotávají. A všechno do sebe nakonec zapadne jak má. Nádherné, smutné, nadějeplné pohlazení. Doporučuji. Všechny knihy této autorky jsou výborné!
Není to tuctová kniha, to ostatně platí o všech této autorky, ale také to není kniha pro každého a na přečtení kdykoliv. Přitom je to kniha o životě a ze života, je velmi smutná, aspoň na mě tak zapůsobila. Vlastně jsou to dva příběhy, vyprávěné ve dvou časových osách tak nějak netradičně po ,,perrinovsku".
Ani hlavní hrdinka 21letá Justine není typická mladá dívka, žije u prarodičů, pracuje v domě pro staré lidi, které miluje a ráda poslouchá jejich příběhy. A jeden takový i sepsala, jeden ne(obyčejný) příběh lásky...
Komu se líbilo Vyměnit vodu květinám, tato autorčina prvotina vás nezklame, je podobně krásně smutná. U mě vede kniha Tři.
Nádherná kniha,opět se příběh tak krásně rozmotává a dostává každou chvíli zase o kus dál. Knížku určitě doporučuji,jen víc takových....akorát mě zarazil překlad názvu.... Nedělní zapomenutí,, i když to je sice výstižnější ale zní to divně,no co už.
Krásné a dojemné. Další kniha od Valérie Perrin a opět nádhera. I když u mě vítězí Vyměnit vodu květinám.
Doporučuji k přečtení.
Kniha Zapomeňte na neděli je prvotina vynikající vypravěčky Valerie Perrin.
Hlavní postava Justine je zvláštní, nevede život jako většina mladých lidí. Pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců, je to těžká práce, ale odměnou je pro ni poslouchání životních příběhů starých lidí. Obzvlášť si oblíbila Hélène, jejíž život byl naplněný velkou láskou.
Justine vypráví i vlastní příběh, v němž postupně odhaluje vrstvy rodinného tajemství, které je překvapivé, ačkoli něco z toho jsem vytušila už během četby.
Zapomeňte na neděli je originální vyprávění o životních radostech i starostech, krásné a dojemné okamžiky se tu střídají se smutnými a tragickými.
Z knih Valerie Perrin mne tato upoutala a zasáhla sice nejméně, ale i tak je to úchvatná četba, která zaslouží 5* a doporučení.
Štítky knihy
domov důchodcůAutorovy další knížky
| 2021 |  Vyměnit vodu květinám |
| 2022 | Tři |
| 2023 | Zapomeňte na neděli |
Justine mi občas prišla hrozne stará na 21-ročné dievča. Akoby prebrala vek a starosti svojich klientov niekoľkonásobne. Zároveň je tak nesmierne obetavá (aj voči nim, aj voči bratovi/bratrancovi), že jej proste chcete dopriať kúsok šťastia... Držala som jej palce, pri písaní príbehu, pri jej tajnej láskej, pri jej očarení vnukom Hélène. Nevšimnutie si, koho máš pred sebou je asi pomerne ľudské. A v tomto príbehu aj časté. Navyše začne pátrať po rodinnom tajomstve.
V domove dôchodcov, kde pracuje, sú nedele návštevnými dňami. Niektorých klientov však nenavštevuje nik, aj keď majú žijúcich príbuzných. Trhá to srdce.
Kým sa raz neozve neskorý nočný telefonát, že ich mama/otec zomrela/zomrel, ale nech prídu ráno vybaviť formality... Aké je prekvapenie príbuzných, že si nájdu svoju staručkú maminu živú? A jej obrovskú radosť, že ich vidí? Je to úľava aj sklamanie na jednej strane a neskutočne to staručkých povzbudí. Predsalen prišli. Nezabudli! A niekedy je to aj fajn, príbuzní si vstúpia do svedomia a prídu zas a znovu.
Pri čítaní som si veľmi priala, aby na tajomstvo prišla práve ona sama. Kto je ten tajomný dobrodinec, nočný oznamovateľ? Je to odvážny nápad, pretože aj napriek šoku a bolesti pre budúcich pozostalých to má zmysel - je to pre dobro klientov domova dôchodcov Hortenzia. Názov zariadenia je symbolický, pretože aj význam kvetu hortenzia má dá vyložiť rôznymi spôsobmi - ako symbol vďačnosti, odpustenia, pokoja a mieru, ale zároveň aj bezcitnosti a nezáujmu.
Ako sa predo mnou rozvíjali ľudské osudy, postavy vyslovene ožívali. Ich emócie, láska, obavy, strata, nádej, všetko sa miešalo dohromady. Nečakala som toľko prepletených vzťahov, toľko tragédií a vášní.
Hélène, ktorá nevedela čítať a čajka, ktorá ju sprevádza životom mala najdojemnejší príbeh. Jules a jeho rodina zase najprekvapivejší. Justinin milý bol zase neuveriteľne vytrvalý.
Kniha, ku ktorej sa budem chcieť vrátiť, ktorú chcem vidieť sfilmovanú a rozprávať sa o nej. Je plná láskavosti, smútku a vzájomnej súdržnosti. Oplatí po sa nej siahnuť, dáva nádej, že prekážky sa dajú prekonať... Ja som si ju zamilovala.