Zapomenutá
Jiří Klečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521951/bmid_zapomenuta-EqQ-521951.jpg
4
57
57
Ztratíš paměť, ztratíš sebe. Atmosférický román s mysteriózními tóny. Božena a Pavel prožili vášnivé milostné vzplanutí, ale jejich osudy se rozdělily krátce po Pražském jaru. Potkají se po více než půl století v Domě paměti, zařízení pro pacienty s kognitivní poruchou. Oba si prošli životními dramaty: Pavel ztratil schopnost psát, Božena se kvůli nemoci odcizila své rodině a přichází o vzpomínky. Dům paměti by pro ně mohl znamenat pokračování jejich příběhu, možná dokonce uzdravení. V jeho zdech se však skrývá temná minulost a cena za každou navrácenou vzpomínku je vysoká…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem hltala od první stránky. Líbilo se mi to hodně. Ale pak přišel závěr (posledních 50 stran) a to nebylo pro mně. Asi jsem nepochopila proč :).
Kniha ale určitě stojí za pozornost. Příběhy lidí přicházejících o paměť, spousta námětů k zamyšlení. Moc se mi líbila myšlenka sepisování vlastních střípků vzpomínek, toho na co si ještě lze vzpomenout. Přišlo mi to osobní a dojemné. Bez toho závěru za mně pětihvězdičková knížka.
Vlastně ani nevím, proč jsem se musela do čtení tak strašně nutit. Vždyť to nebylo tak špatné, docela se to i vyvíjelo, dialogy byly fajn. Ale prostě mi to nešlo. Každopádně jsem si řekla, že to dočtu. A to byla chyba :-D Ten konec... Já nevím, tohle není můj styl. Úplně jsem to asi nepochopila. Nelíbilo se mi to.
Na svou paměť se spoléháme dnes a denně, v drtivé většině konverzací, naučených zvyků, poznávání svých blízkých a míst, na kterých jsme byli nebo se běžně pohybujeme, při psaní čtení, chození, zkrátka při všem, co děláme. Ale co když nás paměť najednou začne zrazovat? Slova, která si chceme přečíst najednou nedávají smysl, písmenka se nám roztančí nebo o něco požádáme své blízké, ale zjistíme, že už jsme je o to požádali a dokonce několikrát.
Problémy s pamětí vás zavedou do Domu paměti, hospitálu, kde jsou ubytovaní lidé s touto diagnózou a naše hlavní postavy, Božena s Pavlem, nejsou výjimkou. Jenže se v podzemí domu ukrývá tajemství, které vás z toho bludiště paměti může dostat, ale za jakou cenu?
I když jsem knihu četla déle, tak se četla velmi dobře a rozšířila mi obzory.
(SPOILER)
Tato kniha se mi moc líbila. Je to druhá kniha Jiřího Klečky, kterou jsem četla a přišla mi lepší než Papírové domky.
V Zurčí, malé vesnici kdesi v Jeseníkách, je v bývalé invalidovně a hospitalu pro raněné vojáky nyní umístěno zařízení pro klienty s kognitivními poruchami, Dům paměti. Právě v tomto zařízení se setkává po více jak půl století Pavel a Božena. Kdysi se velmi milovali, ale jejich život se rozdělil po příchodu spřátelených vojsk v roce 1968.
Božena se rozhodne odejít do Domu paměti, jak se zařízení nazývá, po té, co zjistí, že její výpadky paměti mohou ohrožovat její blízké, Pavel, slavný scénárista, se tam léčí po mrtvici, po které ztratí schopnost číst a psát.
Dům paměti, místo se zvláštní, působivou architekturou a ještě podivnější historií, dokáže některým klientům jejich ztracené schopnosti vrátit, paměť obnovit, ale na druhou stranu za vše se musí platit...
Bavilo mne vyprávění a odhalování osudů dalších lidí - klientů Světlany, Eduarda, malířky porcelánu Tran Anh, dále ředitelky domu paměti Ilony, správce Lukáše a jeho sestry Sáry, Boženiny a Pavlovi rodiny.
Vše se točilo kolem paměti a vzpomínek, mnohdy velice bolestných, skoro všechny postavy byly nějak vnitřně zraněné a bolavé. Všechny měli za sebou něco, co by bylo lepší a příjemnější zapomenout.
První dvě třetiny knihy jsou spíše společenským románem, s občasným náznakem nějakého tajemna, postavy jsou velmi dobře vykreslené, i se svými horšími stránkami (zde bych vyzvedla postavu Lukáše - ten člověk mi na začátku byl hrozně nesympatický, ale člověk postupně zjišťoval, proč je takový, jaký je), v poslední třetině se kniha stává thrillerem s okultními a hororovými prvky.
Možná, pro určitou nevyváženost, strhávám jednu hvězdičku.
Bylo to mé druhé setkání s tvorbou Jiřího Klečky. Jeho příběhy jsou pro mě originální a jiné, což je zapotřebí vyzdvihnout. ZAPOMENUTÁ nebylo vůbec nijak veselé čtení, zůstane ve mně dlouho...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Kniha vypráví o jednom domě. Dům paměti je určený pro pacienty s kognitivní poruchou. Ztrácejí nebo zapomínají své vzpomínky. Božena, Ahn, Pavel, Sára, Eduard a další. Starší lidé, kteří mají svůj řád a musí zůstat v pohybu. Dokud budou v pohybu, zapisují si své vzpomínky do sešitu.
Božena má své dvě dcery a jednu vnučku Nikolu. Navštěvují ji, ale odcizuje se jim, protože ztrácí své vzpomínky. Pavel tam přichází, aby mohl zase psát. Slavný scénárista sotva mluví, schopnost psát ztratil úplně. A pak jsou tu postavy ředitelka domu Ilona a údržbář Lukáš. Ale i ti mají svá tajemství
Příběh je skvěle zpracovaný, opravdu moc dobře se kniha četla. Neřikrášlená realita života. Života s nemocí, s duševní nemocí a těžkostmi s tím spojené. V momentě když knihu čtete a je vám už nějaký ten pátek Vás kniha zasáhne o to víc. Už to není tak daleká budoucnost jak by se mohlo zdát ve dvaceti letech.
Pavel a Božena se kdysi milovali a zdá se, že mohou pokračovat v tom, kde skončili. Začnou spolu psát příběh o minulosti domu paměti. Za války se tam ve sklepě skrývali nějaké ženy.
Celou dobu jsem měla knihu na plný počet. Bum prásk, přišel konec a já nerozumím ničemu. Jako kdyby ho dopsal nějaký jiný autor? Ani jsem to tam nečekala. Celou dobu pravdivé vyobrazení, jak se těmto lidem žije, vzpomínky na jejich dřívější životy promíchané současností a do toho přijde autor s mysteriózním koncem, který mi ale absolutně nesedl. Škoda. Ubírám hvězdičku v hodnocení.
Když jsem tuhle knížku začala číst, ani ve snu mě nenapadlo, kolik rozporuplných pocitů ve mě vzbudí.
Zapomenutá vypráví příběh z Domu paměti, do kterého jsou umístěni pacienti s kognitivní poruchou. V knize najdeme nejen příběhy jejich pacientů, rodin a zaměstnanců, ale i historii samotného domu. V tomto Domě se po téměř půl století setkává Pavel s Boženou a pokusí se ve svém příběhu pokračovat.
Po většinu času jsem si myslela, že čtu jednu z nejlepších knih tohoto roku. Zajímavé a netradiční téma, propracované postavy a dobře vyladěné prolínaní minulosti a současnosti. Ta knížka prostě měla vsechno...pak se to ale zlomilo...
Co mě ale mělo trochu varovat, byly zmíněné mysteriózní prvky v anotaci. To co se stalo nakonci knihy vůbec nebyl můj šálek čaje a podle mě se ani k tomuto stylu románu nehodil. Dá se říct, že mě i trochu naštval.
Když se ale od toho konce odprostím, tak je to skvělý román se skvělé vestavěným dějem a bravurně vykreslenými postavami.
Opět jsem si ale potvrdila, že edice Tvář značí kvalitu a těším se, co dalšího si z ní přečtu.
Dům paměti – léčebné zařízení pro ty, kteří ztrácí paměť. Potkají se tu i Božena s Pavlem. Neviděli se spolu více jak třicet let. On ztratil schopnost psát. Ona se kvůli nemoci odcizila své rodině. Je možné navázat tam, kde kdysi přestali? A je možné jejich uzdravení? Možná, že ano, ale cena za to bude vysoká.
Knihy z edice Tvář od Vyšehradu jsou pro mě sázka na jistotu. Mám již doma celou sbírku, nečetla jsem zatím všechny, ale ty, které ano, tak vždy byly dokonalé! A nejinak tomu bylo tentokrát. Moje první setkání s autorem, ale určitě ne poslední. Tato kniha vás rozhodně překvapí.
Od prvních řádků mě příběh pohltil tak, že jsem knihu nemohla odložit. Ponořila jsem se do příběhu. Střídá se tu minulost s přítomností, střídají se tu vypravěči. Díky tomu, jak nám autor příběh dávkuje, nás udržuje v neustálé pozornosti. Chceme se dozvědět víc a víc. Je znát, jak je to celé dobře promyšlené a propracované a vy se tak dozvíte vše v pravou chvíli.
Ač si možná myslíte, že víte, kam se bude příběh ubírat, autor si s námi pěkně zahrává, zamíchá do vyprávění i vedlejší postavy, děj graduje, až vás nakonec opravdu překvapí.
Celé je to tajemné, temné, mystické, napínavé, děsivé, ale zároveň lidské a ze života. Moc mě bavily zakomponované skutečné události a osobnosti, celý příběh má tak větší nádech uvěřitelnosti a kolikrát máte pocit, že čtete skutečný příběh a chcete si o hlavní postavách i o Domu paměti něco vyhledat.
Po dočtení mám chuť si knihu přečíst znovu. Je tu tolik detailů, které spolu souvisí a které mi možná unikly. Tím, že teď již vím, jak kniha skončí, bych se určitě na některé situace už dívala jinak.
Něčím mi příběh připomínal knihu Vypravěč od Anny Bolavé, pokud se vám tato kniha líbila, bude se vám rozhodně líbit i Zapomenutá.
Byl to úžasně čtivý příběh, který mě chytil za srdce. Nikdo nevíme co nás ve stáří čeká a jestli budeme mít mozek natolik funkční, abychom si vše pamatovali a nemuseli dožívat v zařízení, kde se o nás postarají. Všechny postavy a jejich povahy jsou v knize skvěle vylíčené a vy máte pocit, že jste součástí příběhu. Byla jsem opravdu nadšená. Bohužel, přibližně 40 stran do konce přišel zlom a autor celý příběh totálně zabil dalším vyústěním, které bylo podivné, nelogické a naprosto celý dosud dokonalý příběh zkazil. Dočítala jsem již ze setrvačnosti a opravdu jsem zklamaná. Kdyby nebylo toho podivného konce, byla by to má top kniha pro rok 2023.
,, Ztratíš paměť, ztratíš sebe."
Asi se tentokrát odpíchnu od Boženy a Pavla - hlavních aktérů celého příběhu. Potkávají se již v mládí, jsou tvůrčí dvojicí ve světě filmu, ale rozdělí je Pražské jaro. Setkávají se po mnoha letech v Domě paměti, zařízení, které se věnuje lidem s kognitivní poruchou.
Pak je tu Lukáš, který se jednoho dne zastane své starši sestry a draze za to zaplatí.
Ilona, ředitelka celého zařízení a nakonec Dům samotný. Místo s velmi dlouhou a těžkou historií.
Neměla jsem ani ponětí o tom, jak moc se tohle všechno zvrtne. Čtete si o neveselých lidských osudech, o přátelství, o domácím násilí, zapomínání i vzpomínání, o dlouhotrvající lásce, sourozeneckém poutu a je vám tak nějak smutno. Uvědomujete si, jak je život křehký a jak těžké musí být ztrácet všechno kolem včetně sebe.
Jenže najednou se ocitnete v tmavé, vlhké kobce. Mráz se vám rozběhne po celém těle a vy si uvědomíte, že teď už to s poklidným čtením nemá společnýho vůbec nic.
No, byl to hodně zajímavý zážitek. První setkání s tvorbou Jiřího Klečky hodnotím na jedničku a určitě se pustím i do jeho dalších knih. Líbilo !
Doporučuji!
Jiří Klečka se po dočtení knihy Zapomenutá stal oficiálně mým oblíbeným autorem!
Autorovu předchozí knihu Papírové domky doporučuji, kudy chodím - mysteriózní román z Ostravska, v českých vodách neotřelý a originální.. Proto asi není divu, že má laťka očekávání byla nastavena velmi vysoko a trochu jsem se bála, zda nová kniha s názvem Zapomenutá dosáhne stejné úrovně, jako kniha předchozí.
A mám ohromnou radost, že ano! To bylo zase skvělý - od první stránky hltáte napínavý příběh, čekáte, co bude dál, mysteriózní zápletka opět skvělá, stejně tak hlavní hrdinové, jimiž jsou senioři z Domu paměti, které jsem si moc oblíbila!
Příběh je opět zasazen do Moravskoslezského kraje (srdcovka), hlavním motivem je zapomínání, vzpomínání, zážitky, na které by hlavní hrdinové rádi zapomněli a naopak momenty, na které by si rádi vzpomněli Vše se odehrává v již zmíněném Domě zapomění, aneb zařízení pro pacienty s méně či více závažnou kognitivní poruchou. Mysterióznost opět prostupuje celý příběh - už jen samotným zasazením příběhu mezi pacienty s pochroumanou pamětí; nikdy si nemůžete být jistí, co se skutečně odehrálo a co je pouze výmysl nemocné mysli. To ale není vše, napětí samozřejmě postupně graduje a závěr je opět dechberoucí.
Román má zároveň dost velký přesah - donutí vás zamyslet se nad hodnotou paměti a nad tím, co zbyde, když ji ztratíme
5/5, tohle je rozhodně opět kniha, kterou si musíte přečíst.
Nevím, zda si se mnou hrají nějaké vyhledávací algoritmy, ale poslední dobou mi přihrávají samé mladé české spisovatele, co zkrátka stojí za to číst. Tolik vrstev a nakonec neočekávaný závěr! Děkuji za zážitek!
Přiznávám, že Boženiným a Lukášovým začátkem jsem se musel kapku prokousnout. Jenomže příchod Moučky je zároveň příchodem fantastický postavy a od jeho entrée je ZAPOMENUTÁ první liga. Propletence vedlejších postav, prvek rodiny i tajemství, mi připomněly poetiku dánskejch filmů Anderse Thomase Jensena. Měl jsem pocit, že čtu příběh, kterej Jensen napsal někde mezi Bratry a Po svatbě. Nebýt odvážnýho, ale mně osobně ne úplně do oka padnoucího závěru, šilhal bych i po pětihvězdě. Přesto výtečný čtení. Svérázný. Silný.
Štítky knihy
napětí tajemství domácí násilí ztráta paměti, amnézie mysteriózní, mystéria vyrovnání se s minulostí zapomenutá minulost české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Papírové domky |
| 2019 | Pět ročních období |
| 2023 |  Zapomenutá |
Příběh, který se odehrává v Domě paměti, zařízení pro pacienty s kognitivní poruchou. Autor skvěle popsal, jak to v takovém zařízení chodí. Lehko se vcítíte do hlavních postav a zavzpomínáte nad jejich životy a rovněž se zamyslíte nad svým životem. Díky příběhu na mě padla melancholická náladu, protože nikdo nechce být starý a po kouskách ztrácet sám sebe. Tím, kým byl.
Příběh lehce plynul a četl se mi velmi dobře. Ale ten konec. Konec mi k tomu všemu vůbec nepasoval a vážně mě zklamal, kvůli tomu jsem strhla hvězdu. Nicméně určitě můžu doporučit a možná lepší nedočíst do konce :D, přestože byl závěr velmi napínavý.