Zapomenuté údolí

18.04.2023

Jan Vrba má vzácný dar , umí vyprávět a popsat přírodu tak krásně a vášnivě . Ale nejem krásu života on vidí krásu i ve smrti. Postřelený srnec se ještě chce naposledy rozhlédnout po kraji. liška tancuje se smrtí , běláskové padají do bláta a jsou smutně sledování svými druhy, když už pochopili, že už nevzlétnou.
Lidem tolik poetiky do života nedal. Příběh ze zapomenutého kraje s tajemným chátrajícím zámečkem , dívkou s minulostí a švarným myslivcem je aktuální i dnes. Po sto letech od napsání. A je důkazem, že tenkrát lidé určitě nebyli lepší než my, nebo se k sobě chovali lépe. Pomluvy. Předsudky . Ponižování chudších a povyšování se. Pýcha a pak pád a smrt člověka, který soudil bez rozmýšlení. I tak je to kraj, do kterého bych se ráda podívala tenkrát , ale i dnes.

25.12.2020

Působivý román, čte se výborně a obsahuje krásné popisy přírody, které plynule prolínají dějem...

06.01.2017

Venerický román z lesního prostředí :-)