Žár
Joseph Incardona
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398449/bmid_zar-sd4-398449.jpg
3
106
106
Každý rok se ve finské Heinole odehrává světový šampionát v saunování. Letos na něj přijeli i dva hrdinové tohoto románu, kteří působí jako vzájemné protiklady. Subtilní šedesátiletý Igor Azarov (158 cm, 56 kg), bývalý ruský voják (sloužil jako člen posádky v ponorce), je ztělesnění askety. Padesátiletý Niko Tanner, finská pornohvězda, naopak zosobňuje všemožné extrémy a excesy, ale i posedlost profesionální kvalitou. Tenhle blonďatý obr se na závod nepřipravuje, žije ze dne na den bujarými večírky a alkoholovými dýchánky, přesto mistrovství v saunování poslední roky vyhrává s přehledem. Igor je posedlý myšlenkou, že po třech letech, kdy se umístil jako druhý, tentokrát Nika porazí. Oba rivalové se utkají v aréně zahřáté na 110° Celsia, před zraky hlučného, téměř dvoutisícového publika a rozhodčích. Vše je připraveno, fraška může začít.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Nejsem cílovka a je fér to hned na začátek říct. Krásná obálka, nízká cena a Finsko mě upoutaly, takže jsem se dala do čtení i přes neznalost skutečné události a neoblibu saunování. Zvláštní styl psaní. Na druhou stranu odsýpá. Nevím, jestli jsem všechno pochopila tak, jak to bylo myšleno. A taky nevím, jestli je úplně nejvhodnější psát o mrtvých lidech i přes poznámku o smyšleném průběhu atd.
Skvělá oddechovka! Dokáži pochopit že někdo ale dle obalu čekal něco jiného a tak je rozladěný a musí chtě nechtě své rozladění vyjádřit nižším hodnocením (i když ten obal se ke knize určitě hodí, ne že ne!). Nedokáži úplně pochopit ty hejty na to že je v tom moc sexu, pornografie,... (asi je to tím, že mezi mé oblíbené knihy patří To jsem já, Edáček).
Hvězda za obálku, kvůli které jsem knihu koupila. Příběh plný sexu, za který by se nestyděl ani Viewegh nebo Hartl..
To, že je příběh napsán dle skutečné události mě překvapilo. Nicméně jen to saunování. Popis hrdinů a jejich životů je výmysl.
Můžu vám doporučit - nectete to. O saunování je tam minimum. To minimum je dobrý, ale toť vše...
Žár mi půjčil známý a musím říct, že jinak bych po něm nejspíš nesáhla. Bylo to zajímavé čtení s někdy (pro mě) až moc detailními popisy.
Co se týče tisku, trochu mi vadila malá písmenka. Jedná se o velmi útlou knihu, kterou lze přečíst za jedno odpoledne.
Žádný humor. Není to o saunování, spíš o sexu. Z malých písmenek bolí oči. Vizuál krásný. Celkově zklamání.
Jednohubka na deštivé odpoledne. Autorův stručný styl asi každému nesedne, ale mě se to líbilo.
První půlka dobrý, ale je to pořád to samý a ani celkem údernej konec to nezachrání. Nicméně příjemná, nenáročná autobusová četba. Zajímavější by byl reálný příběh skutečných protagonistů "nepovedeného" MS v saunování v roce 2010.
Ač vedro nesnáším a sauny považuji za formu trestu, tahle kniha mi fakt sedla. Přímá, storhá, úderná a vlezlá jako vedro zalézající pod kůži.
Žár se mi strefil do rozpoložení. Finové jsou zajímavý národ. Dlouhé zimy, tma a osamělost je vedou k nezřízenému pití, a také k vymýšlení různých podivných kratochvílí, aby se právě té osamělosti vyhnuli. Jednou takovou zábavou je šampionát v saunování, na kterém nám autor rozprostřel svůj úsporný příběh inspirovaný skutečnou událostí, což jsem se ale dozvěděla až z doslovu. Oba hlavní hrdinové jsou svým způsobem sympatičtí, autor zde nabízí naturalistický pohled do mužské hlavy. Škoda, že závěr nebyl víc rozpracovaný, pár stránek navíc by si to zasloužilo.
Seversky strohé, drsné, naturalistické vyprávění o jednom šampionátu v saunování. A není to vůbec špatné.
V půlce mě napadlo to, co psal DredPitt: "Jů, Palahniuk jede do Finska?" Ale něco tomu chybí, asi nějaký drajv do té lidské ubohosti. A něco přebývá: půlka knížky jako by se odehrála jen od pasu dolů, a do toho taková medvědínská pachuť...
Trochu mi to stylem vyprávění připomínalo Palahniuka - drzé, přisprostlé, sexistické, občas vtipné, občas hořké, prostě ve vhodně zvolenou dobu může na jeden dlouhý zimní večer, přinést odreagování ... nic víc, nic míň.
Psáno povídkovým stylem, zajímavé prolínání dějů a myšlenek hlavních hrdinů. Dosti navíc mi přišel ten sex tam všudypřítomný.. Jinak vcelku poutavé čtení.
Zajímavá kniha - spíše povídka nežli román. Svižná, zábavná, rychlá, chytlavá, ironická, chytrá, černohumorná. Na malém prostoru výborně nastíněny i povahy hlavních postav. Knížka Vám zajistí jeden hezký večer.
Četla jsem to jedním dechem. Trochu zvláštní čtení, mírně neuchopitelné. Ale rozhodně poutavé.
Jsem na rozpacích.
Hovoří to o reálné skutečnosti, která je zdokumentována videem na netu, ano stalo se to.
Nicméně proč z blond-vlasého obra dělat sexy ledovýho vikingovýho porňáka mi tam nesedělo vůbec ...příliš vulgarit a sexuální narážky, popisy apod. tam nemusely být.
Stačilo pár stráneček o přípravě a vnitřních pochodech ... proto to ve mně zanechalo hořkou pachuť a strach ze saun.
(kámoš se chystá do skutečné finské. Asi ho tam nepustim.)
Asi stejně, jako většina čtenářů této knihy, jsem očekával oddechové odpolední čtení s groteskním námětem, finským vtipem a možná i komickými postavami. To, že jsem nedostal, co jsem očekával však nepovažuji za špatné. Kniha zvláštním promiskuitním způsobem zavádí do životů postav, jejichž styly života jsou tak odlišné, jak jen mohou být. Spojuje je pouze jediné. Žár.
Kdo očekává humor, bude zklamán. Ale to vůbec nevadí. Těžko to popsat. Ale já knihu vnímám jako sondu do lidské povahy ve vší její složitostí a jednoduchostí zároveň. Snaha Igora mít nad vším striktní kontrolu versus Nikovo beru všechno na lehkou váhu a užívám si se protne v bodě, kdy poznají pomíjivost a blízkost konce. Nenápadná kniha, která může dát víc, než na první pohled vypadá.
Žár
Věděli jste, že Finové jsou experti na pořádání bizarních šampionátů?
Koná se tady např. světový šampionát
- ve hře na vzdušnou kytaru (na kytaru bez kytary),
- v pobíjení komárů (od roku 1999 je zrušen kvůli nátlaku ochránců zvířat),
- ve fotbale hraném v bažině,
- v hodu mobilním telefonem,
a taky v saunování.
Příběh románu Žár je pak inspirován tím posledně zmíněným a volně adaptuje událost, k níž došlo v srpnu 2010. Právě tenkrát proběhla soutěž naposledy.
Nenechte se oklamat, že by takové soutěžní saunování byla nějaká pohodička, startovní teplota totiž činila 110 stupňů Celsia a každých 30 vteřin se horké kameny na kamínkách polévali půllitrem vody.
A jako i v jiných šampionátech, i tady šli účastníci na hranici svých možností, protože vítězství pro ně bylo otázkou cti.
Co na tom, že riskovali popáleniny a doživotní zdravotní následky
Nicméně prosím vás, nečekejte žádnou tragédii (pro tu si zajděte do internetového bulváru, který situaci samozřejmě poctivě sledoval), ten příběh je popsán s velkým nadhledem a docela přesně vystihuje ten bizár celého počínání.