Zaragoza
Benito Pérez Galdós
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107921/zaragoza-107921.jpg
4
4
4
Historický román jednoho z největších představitelů španělské literatury v druhé pol. 19. stol. Autor v něm zobrazil nejdůležitější momenty historické skutečnosti, hrdinnou obranu aragonského města Zaragozy na řece Ebru před napoleonskými vojsky. Historickým podkladem je dvojí obléhání aragonského města na řece Ebru - v r. 1808 a 1809. Autor oslovuje hrdou obranu otevřeného města a zdůrazňuje charakteristické rysy protinapoleonského odboje: vlastenectví, náboženský ráz povstání s falešnou představu krále jako symbolu svobodné vlasti. Na řadě románových postav, jako jsou José Montoria, strýc Gracés, historicky doložená postava Manuely Sanchové a j., ukázal hrdinství a bojovnost zaragozských občanů. Přestože román končí porážkou, nevyznívá pesimisticky; výsledek obléhání Zaragozy je hodnocen nikoli jako prohra, ale jako úsek boje o zachování národní svébytnosti a krok ke konečnému vítězství.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Zaragoza, 1874
více info...
Přidat komentář
Kniha je hezky napsaná . Začíná pomalým rozjezdem a je čím dál zajímavější. Válečné drama za Napoleonských válek a pro nás nepochopitelné útrapy , jimiž si mnohatisícové město prošlo za doby obléhání.
Klasickej příběh o dvou lidech, co se do sebe zakoukaj. Jenže kdyby jejich otcové věděli, že děti spolu chtěj dělat skopičiny, děti, svatby...tak by se zvencli. Aby toho nebylo málo, tak mladej Gusta svojí milý taky tutlá co je zač. Ona má totiž trošku vyšplouchlej mozek. Je to následek výchovy jejího otce, kterej by v lichvaření mohl soutěžit za reprezentaci.
A při tom všem tam jen tak mimochodem zuří oblejhačka. Francouzi dobejvaj město a celkem se snažej kluci, takže to tam trošku bouchá a největší vejvar z toho maj asi červíci a mouchy.
Je to pěkně popsaný to obléhání, nechtěl bych tam bejt ani za zlatý prase. Do poslední chvíle jsem byl napnutej, jak to dopadne. A taky nevim, jestli je to víc o válce, nebo o lásce a trošku o fanatismu.
Velmi povedené zkloubení tradičního válečného románu o osudech dobývaného města (z toho vojenského hlediska) a osudů jednotlivých obyvatel toho města. Obzvláště linie otec-dcera-její milenec-jeho otec byla velmi zajímavá a umožňovala nahlížet do všemožných charakterů lidského života. Líbilo se mi na ní, že žádný z těchto představených charakterů nebyl černobílý, měl své světlé i tmavé stránky. Jediné, co mi na knize vadilo byly až nechutné vlastenecké proslovy některých postav, které však samozřejmě odráží danou realitu, ale já podobné věci prostě nejsem schopen strávit.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Marianela |
| 1982 | Fortunata a Jacinta - 1. zväzok |
| 1955 | Zaragoza |
| 1936 | Doňa Perfekta |
| 1982 |  Fortunata a Jacinta - 2. zväzok |
„Byli jsme usazeni v jednom domě v ulici Pabostre. Francouzi byli pány domu sousedního a snažili se postupovat vnitřkem bloku a dojít tak ke Spálené bráně. Nic se nedá přirovnat k pracné výpravě uvnitř domů; žádný druh války, ani nejkrvavější bitvy na otevřeném poli, ani obléhání pevnosti, ani pouliční boj na barikádách se nemohou přirovnávat k onomu sledu srážek mezi vojskem v ložnici a vojskem v pokoji, mezi oddíly, které mají obsazeno jedno patro, a mezi těmi, které se utábořily v poschodí nad nimi.“
Pomalé tempo knihy začíná v první třetině nabírat na obrátkách tak, že nedá Vám ani obráncům Zaragozy vydechnout. Napsáno je to strhujícím stylem s lehce ironizujícím humorem ve druhém plánu. Z dnešního pohledu lze tomuto dílu vytýkat šablonovitost postav, ale o ně vlastně ani nejde. Jedná se o pomník jednomu z největších symbolů boje proti Napoleonovi.