Zaragoza

18.02.2023

„Byli jsme usazeni v jednom domě v ulici Pabostre. Francouzi byli pány domu sousedního a snažili se postupovat vnitřkem bloku a dojít tak ke Spálené bráně. Nic se nedá přirovnat k pracné výpravě uvnitř domů; žádný druh války, ani nejkrvavější bitvy na otevřeném poli, ani obléhání pevnosti, ani pouliční boj na barikádách se nemohou přirovnávat k onomu sledu srážek mezi vojskem v ložnici a vojskem v pokoji, mezi oddíly, které mají obsazeno jedno patro, a mezi těmi, které se utábořily v poschodí nad nimi.“

Pomalé tempo knihy začíná v první třetině nabírat na obrátkách tak, že nedá Vám ani obráncům Zaragozy vydechnout. Napsáno je to strhujícím stylem s lehce ironizujícím humorem ve druhém plánu. Z dnešního pohledu lze tomuto dílu vytýkat šablonovitost postav, ale o ně vlastně ani nejde. Jedná se o pomník jednomu z největších symbolů boje proti Napoleonovi.

22.03.2021

Kniha je hezky napsaná . Začíná pomalým rozjezdem a je čím dál zajímavější. Válečné drama za Napoleonských válek a pro nás nepochopitelné útrapy , jimiž si mnohatisícové město prošlo za doby obléhání.

07.06.2019

Klasickej příběh o dvou lidech, co se do sebe zakoukaj. Jenže kdyby jejich otcové věděli, že děti spolu chtěj dělat skopičiny, děti, svatby...tak by se zvencli. Aby toho nebylo málo, tak mladej Gusta svojí milý taky tutlá co je zač. Ona má totiž trošku vyšplouchlej mozek. Je to následek výchovy jejího otce, kterej by v lichvaření mohl soutěžit za reprezentaci.

A při tom všem tam jen tak mimochodem zuří oblejhačka. Francouzi dobejvaj město a celkem se snažej kluci, takže to tam trošku bouchá a největší vejvar z toho maj asi červíci a mouchy.

Je to pěkně popsaný to obléhání, nechtěl bych tam bejt ani za zlatý prase. Do poslední chvíle jsem byl napnutej, jak to dopadne. A taky nevim, jestli je to víc o válce, nebo o lásce a trošku o fanatismu.