Zaříkávání živých
Emma Scharkez
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432432/mid_zarikavani-zivych-isX-432432.jpg
4
21
21
Básnická sbírka Karla Šiktance představuje jeden z vrcholů jeho tvorby v šedesátých letech letech minulého století. V souboru třinácti uhrančivých básní rozkrývá Karel Šiktanc meditativní prostor, v němž se zabývá lidským bytím, povahou, tím co člověku přináší štěstí nebo co ho naopak ponižuje. Básník výsostnou řečí a jazykem (jak u něho dobrým zvykem) vyzývá k obraně a renesanci lidství a humanity a k tomuto účelu vyzývá, nebo chcete-li doslova zaříkává nejen živé tvory a postavy (ryby, psy, soudce a především muže a ženy), ale i pocity, vlastnosti, či nadpozemské bytosti. Zároveň lze tyto Šiktancovy texty považovat jak za kritickou úvahu nad soudobou společností, zvláště pak nad jejími etickými principy, nad lhostejností a bezohledností, tak i za pronikavé zamyšlení nad kontrastem života a smrti.... celý text
Přidat komentář
Očarující naléhavost zaříkávače poutá pozornost až do závěru, po němž se kouzlo vytrácí jen zvolna.
Jednoho dne jsme prodali dětské oči a koupili si
brýle, od těch čas už svůj prostor zřetězení známe,
chodíme po něm s bravurou i poslepu a našim dětem
to imponuje, taky by chtěly užuž prodat oči, neboť
nesmějí vědět, že jsme nešťastní…
Šiktancovsky uhrančivé, plynoucí, s vhledem. Některé básně jsou velice silné, jiné taky, ale budou k člověku asi promouvat v jiných životních situacích.
Nejvíce mě překvapila báseň zaříkávání soudců, která působí, jak od jiného autora (je-li v anotaci výše řeč o "kritické úvaze nad současnou společností", pak to bude asi hlavní účel této básně). Krom této básně, s "podivně" přímočarou epickou linkou, je kvalita sbírky opět konzistentní, a to velice vysoká.
Šiktancovu poezii mám moc ráda, ale tentokrát jsem nad jednotlivými zaříkáváními musela až moc přemýšlet. Ze 13 jsem plně pochopila 4. K Zaříkávání živých se budu muset ještě vrátit zase někdy později, třeba mu pak porozumím lépe..
A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z děr.
A mužů
bylo málo.
Šiktancovy litanie tnou do živého. Mluva naznačuje, že tu bylo kdysi, kdesi cosi, lne k mýtu, pohanství a najděte si sami, k čemu. Děje jsou prastaré a zároveň současné. To jen my si namlouváme, že žijeme v nové době. Ona tu již byla, jen ji rozeznat… uznat a přijmout.
Jeho repetitivní litanie mají svůj vrchol v pozdější práci Adam a Eva.
Ale co se nám děje tak nějak darmoděj?
Jeho verše nás znepokojují.
Z her štěstí už neumíme nic.
Dneska nás chytnou vlastní psi.
… a táh jsem dál svou předplacenou hrobku.
Šiktanc byl jedním ze zavržených za normalizace.