Zármutek (Návrat k pokoji)
James Robert White
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331548/bmid_zarmutek-fCJ-331548.jpg
5
1
1
Když prožíváte zármutek nad ztrátou milované osoby, je normální ptát se, jestli se budete ještě někdy cítit zase dobře. Osamělost, strach, zmatek a zloba jsou pocity, které znemožňují příchod nové naděje. Ale když procházíte zármutkem, je nesmírně důležité nevzdávat se naděje. Jen tudy vede cesta ke znovunalezení pokoje ve vašem nitru. Kniha citlivě ukazuje, že je možné zachovat si naději i během tak těžkého období. Každý člověk prožívá ztrátu jiným způsobem, ale s Boží pomocí se můžete skrze cestu truchlení navrátit zpět k pokoji. Pokud se ve vaší blízkosti nachází člověk prožívající zármutek, kniha vám dá několik užitečných rad, jak k takovému člověku přistupovat a jak mu pomoci.... celý text
Přidat komentář
Zármutek (Návrat k pokoji)
Malou a útlou knížečku napsal nemocniční kaplan. Je velmi upřímný nejen k pozůstalým, ale i k sobě. Láskyplné to napsal. Sám se učí, jak utěšit příbuzné. Sám prožívá zármutek.
Vše se nedá naučit ve škole.
,,Kdo je dost zralý, aby miloval, je zralý i na to, aby truchlil." Truchlí člověk celý život? Nikdo neví míru truchlení, každý to má jinak. Taky záleží pro koho truchlíme.
1)Prvotní je šok a otupělost. Připadala jsem si jak robot,co plní instrukce.
2)Prázdnota a samota.
Jak by mě zmizel celý svět.
Pak mě navštívila samota. Nikam jsem nechodila. Seděla jsem doma. Nic mě netěšilo. Nebudu přece poslouchat ty šeptuchy ( klepny ). Poukazují na mě, proč nemá černou, asi nemá na ni peníze. Lidi jsou divní. I když je vyloženě neposlouchám, tak neslyším? Doma: ,, To nečti, na to se v TV nedívej, v rádiu to neposlouchej. Jak by mi to mělo nějak ublížit.
3)Strach, úzkost, pocit viny, stud.
Jak mám žít? Co mám dělat? Já to sama nezvládnu.
A co kdyby? Pocit viny mě přepadl dříve. A kdybych- to pořád asi ještě trvá. Stud? Nelíbilo se mi slovo vdova, ale po půl roce už je líp.
4)Hněv
Zlobila jsem snad na vše. I na zemřelého, že zemřel. To je prý normální.
Ještě, že někdo píše takové knihy, a proto
děkuji všem autorům.
5)Smutek, zášť, hořkost.
Kdo si nedovolí do života vstoupit smutek, zahořkne a zatrpkne. Je to neruda. Pláč ano, ale ne takový, aby vás to smetlo. Rada mé sestry zabrala. Měla zkušenost. Nejprve tchán a pak švagr. A další švagr.
Smutek je tak dlouhý, že bych ho mohla krájet a prodávat. Ale díky této a jiným knížkám vysvitla ,,Naděje".
Nechci si to nechat přerůst přes hlavu. Hledejte pomoc. Já našla v knihách. Nikdy nejste na smutek sami. To jsem slyšela taky a moc se mi to nelíbilo. Vyslechněte a pak se rozhodněte. Dejte si svůj čas.
Knihu mohu jen doporučit i nevěřícím. A kdybych potřebovala pomoc, tak sáhnu po ní.