Zasr*tý Bucky Dent
David Duchovny
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337055/bmid_zasr-ty-bucky-dent-QvC-337055.jpg
4
82
82
Ted Fullilove alias pán Búrsky nie je ako ostatní absolventi univerzít Brečtanovej ligy. Býva s Goldfarbom, rybkou na baterky, a spáva v posteli plnej poznámkových blokov, do ktorých píše svoj veľký americký román. Aspoň v to dúfa. Kým sa Carterovi pomaly končí volebné obdobie, Ted vysedáva na štadióne newyorských Yankeeov, premýšľa nad poéziou a predáva arašidy, aby mal z čoho žiť. Jedného dňa sa dozvie, že otec, s ktorým sa niekoľko rokov nerozpráva, zomiera na rakovinu pľúc, a preto sa nasťahuje aj s ním späť do domu, v ktorom vyrástol. Tam ho čakajú mnohé závratné odhalenia. Marty, ktorý sa v Tedovom detstve o rodinu vôbec nezaujímal, sa mu usiluje vynahradiť, čo kedysi zmeškal, ale zakaždým, keď jeho milované bejzbalové družstvo Red Sox prehrá, jeho zdravotný stav sa rapídne zhorší. A tak Ted s pomocou Mariany, zdravotnej sestry newyorsko-portorického pôvodu, do ktorej sa bleskovo zamiluje, a partie pamätníkov zo susedstva zrežíruje ilúziu víťazného ťaženia Martyho obľúbeného mužstva. Marty a bejzbalový tím tak majú možnosť zvrátiť dávnu kliatbu a vydať sa na cestu k víťazstvu vo Svetovej sérii. Nuž, takmer. Príbeh vrcholí v októbri 1978, keď si hráč družstva Yankeeov Bucky Dent slávnym prekvapivým víťazstvom vydobyje nesmrteľné miesto v histórii bejzbalu. Román Davida Duchovného s mnohými kultúrnymi a historickými odkazmi opisuje vzťahy otcov a synov aj prastarú rivalitu fanúšikov newyorských Yankeeov a bostonských Red Sox. Zobrazuje našu ochotu v mene lásky vydržať či riskovať hocičo. Tento nežný, múdry a vtipný román dokazuje, že život v skutočnosti patrí porazeným a našu dôveru si zaslúžia tí najnedôveryhodnejší, ľudia, čo žijú ako „papagáje v Brooklyne“. Tento neobyčajný pálčivý príbeh sršiaci radosťou zobrazuje hlbokú osamelosť moderného života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Bucky Fucking Dent, 2016
více info...
Přidat komentář
Román se mi zpočátku nelíbil, uvažovala jsem, že ho odložím. Když se ale začal rozvíjet příběh odcizeného otce a syna, postupné opatrné sbližování, rozplétání minulosti a vzájemné odpouštění si, nemohlo mě to nedojmout.
Duchovny ve své druhé knize coby spisovatel hodně vyzrál. Je to vlastně úplně jiná kniha než Kráva, ale jeho otisk a pohled na svět je tam stále cítit.
David je pán!
Sprosté, syrové, přesto citlivé a osobité, vyzrálé, přímé, vyrovnané, oduševnělé a skvělé. Je jeden z těch spisovatelů, ke kterým se vždy s respektem budu moct vracet a vím, že mě nezklame. To, že je výborný herec, skvělý režisér a úžasně zpívá, jsem věděla. A teď se k tomu přidalo ještě to, že geniálně píše. A já jsem ráda, že jsem mohla tuto knihu hodnotit jako první.
Předčilo to vše, co jsem si o Davidovi do teď myslela. On je sice spíš nadšený pisálek, ale rozhodně se může rovnat kdejakému věhlasnému spisovateli a mě si jednoduše získal. Je pro mě spisovatelem, který právě svým nespisovatelstvím vyčnívá nad ostatními. A já miluju přesně takové typy lidí, jako je on. Přirozeně inteligentní, charismatický, vtipný, skromný, na nic si nehraje a napíše věci tak, jak jsou a jak je vidí, bez zbytečné květnatosti okolo. Umí úplně skvěle zaujmout čtenáře přirozeností a prostým stylem jeho vyjadřování a příběh tak pozvedl ještě na vyšší úroveň.
Měla jsem k té knize takový zvláštní vztah a přistupovala jsem k ní trochu jinak, až trochu i s takovým osobním zaujetím, což na to vůbec nemá vliv. Nebrala jsem to jako něco, co napsal herec, ale další spisovatel. Přijde mi, nebo cítím z toho, že tam aplikuje plno věcí, myšlenek, postřehů, narážek a skutečností z vlastního života, a to je na tom úplně to nejvíc. Jako by do toho promítal sám sebe. Při čtení jsem měla pocit jakési ojedinělosti, působivosti a něčeho magického, jako by ke mně promlouval, a sálala na mě jeho inteligence a nátura z bezprostřední blízkosti. Každý den jsem se těšila, až se k příběhu vrátím a nechám se pohltit jeho slovy.
Někdy je lepší vzít to, co člověk v sobě má a hodit to hned pocitově na papír, než se až moc snažit sepsat literární veledílo. Tato kniha je toho důkazem. Vůbec jsem netušila, co čekat, protože u Davida prostě nikdy nevíte, ale dočkala jsem se něčeho unikátního, čemuž jsem od začátku věřila. Má to prostě v sobě.
Rozhodně to není román jen pro všechny otce a syny a pro fanoušky Davida. Je v tom něco, co mě nepopsatelně oslovilo, a nečetla jsem to jen jako příběh, odnesla jsem si plno myšlenek a jedinečný zážitek. Kdyby mi to dal někdo jen tak přečíst, poznala bych ho hned, aniž bych věděla, že je to on. A to se cení. Ale zase si nemyslím, že je to pro každého, musí si najít své vybrané čtenáře (jako třeba mě).
Je to sofistikované a nejsou to pouze volné myšlenky a výkřiky spojené do děje. Má to smysl, potenciál a hodnotu a tvoří to jeden celek, který lze rozvíjet dál. Člověk dokáže naplno splynout s atmosférou a vnímat postavy. Umí pracovat s příběhem i čtenářem, a to se mi líbí.
A ne, nejsem zaujatá. To, že je David originální a tohle je čtivý, jedinečný příběh, to je prostý, konstruktivní fakt, který hodnotím ne jako fanoušek, ale jako čtenář.
A možná že je v něm nakonec trochu toho Hanka Moodyho, ne že ne...
Po Krávě nebeské, která za moc nestála, je tato kniha opravdu povedenou prací od Davida Duchovneho.
První dvě třetiny byly kostrbaté. Jako by Duchovny nevěděl, jestli píše další knížku pro děti (která je mimochodem výborná), nebo jestli už se nechal ovládnout svým seriálovým alteregem. Byla to taková Kráva nebeská ztracená v kouři z trávy. Ale všechno mělo vést k naprosto fantastickému finále, které jak kdyby psal sám Hank f*ckin' Moody. Nevím, jak moc hrál David v Californication sám sebe, ale po tomto románu tuším, že toho nebylo málo.