Zatímco hudba hrála
Nathaniel Lande
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483660/bmid_zatimco-hudba-hrala-GaN-483660.png
3
17
17
Příběh dospívajícího chlapce česko-německého původu Maxe Muellera odehrávající se v Praze během druhé světové války byl inspirován skutečnými událostmi, které se nesmazatelně zapsaly do českých dějin. Max je synem významného dirigenta, má rád fotbal a hudbu, chtěl by se stát novinářem a je poprvé zamilovaný. Do jeho života však stále víc zasahují převratné události komplikované doby, které fatálně mění osudy všech, zejména jeho židovských přátel. Zatímco Maxův otec Viktor Mueller vstupuje do německé armády, jeho nejbližší přátelé Sophie, David a známý český skladatel Hans Krása se ocitají na druhé straně barikády. Rozpolcený Max se snaží měnící se svět kolem sebe pochopit a hledá vlastní cestu. Láska ho zavede do terezínského ghetta, kde se jako jeden z protagonistů účastní inscenací legendární Krásovy dětské opery Brundibár.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2021
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
While the Music Played, 2020
více info...
Přidat komentář
Při čtení příběhu z té horší části našich světových dějin může čtenářům připadat, že prožívají životní osud autora, ale není to tak. To jen nechal Maxe mluvit za sebe.
Stejně jako v knize Poslední vlak do Londýna, je román z války skrz naskrz o hudbě. Ale to bych hodně předbíhala.
Vraťme se na samotný začátek, kdy se muž účastní pietní akce a zároveň připomenutí kulatého konce války. Sedí v kostele, ale po pár minutách ví, že nezůstane, protože vzpomínky jsou silnější.
Když byl Max ve věku na hledání přítelkyně a s malou pomocí svou vyvolenou získal, lásku a rovněž kamarádství překazil příchod jednotek SS a nařízení hrnoucí se ze všech stran.
Sofie odjíždí do města, kde je pro Židy bezpečněji. Spolu s ní se stěhují další Maxovi kamarádi. Známý skladatel Hans Krása, spolužák David.
Jak se říká lásce neporučíš a to ví i Max. Proto se pod hrozbou smrti vydává za nimi.
Na konci se nachází seznam jako temný konec všeho...
Román o odvaze a hudbě, která dokázala na chvíli zbavit člověka strachu doporučuji všem, kteří mají k hudbě (a knihám) blízko.
(SPOILER)
Velmi hezký příběh o lásce k hudbě a odvaze navzdory válce. Otec, syn a jejich židovští přátelé.
Otec dirigent německého původu vstupuje do armády aby mohl pracovat pro odboj.
Jeho syn odchází do Terezína za svým kamarádem a za dívkou, která se mu líbí.
Díky otci má určitá privilégia. Syn se svým kamarádem vydávají noviny pro ghetto a přes přítele je dostávají ven. Ale i přesto to je pro Maxe velice nebezpečné protože ho sleduje černý kabát SS. Po zatčení a zavraždění jeho otce musí Max se svým kamarádem uprchnout protože se dostali na seznam transportu na jistou smrt. Vzápětí se Max dozvídá že i on je po jeho matce židem a začíná chápat proč to jeho otec udělal. Po válce se začíná dozvídat o všem co jeho otec dělal a pro koho vlastně pracoval a o tom že jeho kamarádka nepřežila... Knížku zatím co hudba hrála doporučuji je to trochu jiný náhled na hrůzy Terezínského ghett a tábora.
Od knihy jsem očekávala mnohem více, velké zklamání. Nejvíce mi vadil nesmyslný odklon od historických faktů. Prolínání osudů osob vymyšlených s osobami reálně žijícími v dané době. Ke knize se určitě vracet nebudu. Kniha zapůjčena v knihovně.
Kniha psaná tak zvláštním stylem, že jsme se po druhé kapitole rozloučily. Roztahaný prolog asi do tří oddílů, naprosto nečtivý styl psaní. Záložka slibovala čtenářský zážitek, který se nedostavil.
Mně osobně kniha vůbec nesedla. V předmluvě se píše, že se autor dopustil nepřesností, což byl za mě eufemismus. Větší slátaninu jsem asi nečetla, příběh i jednotlivé postavy byly těžko uvěřitelné, nereálné, neorientovala jsem se v čase. Obrovské zklamání :(
Tohle mě naprosto dostalo. Příběh vyprávěn hudbou a uměním jako takovým. Přečtěte si to, stojí to za to.
Nádherný příběh z druhé světové války odehrávající se z velké části v Terezíně. Autor píše dost poeticky, ale neskutečně čtivě. Čtení jsem si užila a na konci jsem měla slzy v očích.
Knihu jsem dala, ale na třetí pokus. Mám moc ráda téma druhé světové války a holocaustu. Někdy příběh hezky plynul, jindy se táhnul. Čtenář se opravdu musí oprostit od historických faktů, zapomeňte na mapu a tok řek, kdo byl v Terezíně zapomeňte, co jste se dozvěděli. Prostě nechte slova plout a sním i příběh. Je to jeden z mnoha slátaných příběhů, které se odrážejí od skutečnosti, ale informace bych zde nečerpala.