Zátiší s Datlem
Tom Robbins
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1521/bmid_zatisi-s-datlem-7kM-1521.jpg
4
126
126
Klíčovou otázkou, kterou Robbins ve svém třetím románu řeší, je, jak dosáhnout toho, aby ve vztahu vydržela láska. Krom toho ovšem píše i o možném mimozemském původu rusovlasých lidí, významu pyramid, významu Měsíce, osobní svobodě uvnitř i vně lidské společnosti a v neposlední řadě i o mystických významech krabičky cigaret Camel. Celou knihu navíc prokládá několika vsuvkami, v nichž dokumentuje obtížnost vzniku románu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Still Life with Woodpecker, 1980
více info...
Přidat komentář
Tohle je moje první setkání s Tom Robbinsem a je trochu jako dostat přes hlavu palicí. Co jsem to vlastně vůbec přečetl? Bylo to fuj nebo mňam? A hlavně co teda vlastně do prdele dělat aby láska vydržela?
Tak popořadě, knihu jsem vlastně vůbec nečetl, ale poslouchal jsem rozhlasové zpracování od Českého Rozhlasu. Provedení tady bylo perfektní, hlas princezny vyprávějící o své roztoužené broskvoškebli i Datlovo oplzlé mňam bylo dokonalé.
Co se ale obsahu týče bylo to trochu horší. Přijde mi že autor ani vlastně neví kam s příběhem jít. Je to moderní pohádka prolínající se komediální groteskou a sociálně ekologickým komentářem. Ale od každého jenom je to jenom špetka, a i když jsem si ty úchylárny užil, chybí mi tam něco hlubšího. Je to vlastně spíš taková sbírka scén, které spolu tak nějak souvisí, ale mohli by být vyprávěny i jako anekdoty bez souvislostí.
Takže pro mě spíš mírné fuj, ale za rozhlasovou verzi musím dát tří hvězdičkové mňam.
Tom Robbins je totální magor. Lidé se dělí do dvou skupin. Někomu se jeho knihy líbí a někomu ne. Velký milostný příběh o lásce dvou ohnivě zrzavých lidí. Co víc se o tomhle příběhu dá říct
Parodie na milostný román. Mňam!
Moderní pohádka o princezně a "zbojníkovi".
Skvěle jsem se bavila! Akorát mi to sedlo do aktuálního rozpoložení, nic moc vážného, vtipné, ale ne třeskutě, tak právě s mírou, která mi vyhovuje.
"ALE FUJ!
ALE MŇAM!"
Ono, pro spoustu lidí je obtížné uchopit, že Robbins je takovej "goofy gumball" a že k jeho kreativitě a imaginaci spadá i celé to psychedelické hnutí, Leary, McKenna, takže když pak vysype něco jako tohle, pravda, ve své oplzlé, autentické, neskrývané, milující formě, konzervativci začnou funět ze svých baňatých nosních dírek, protože nemají ponětí. Ale mě tohle až mile překvapilo, protože jsem teď dlouho nebyl schopný žádnou audioknihu pořádně doposlouchat (nakonec jsem to dočetl, protože poslední díl vyjde teprve zítra, i tak Vltava opět válí), ale tohle šlo jako po másle a bavil jsem se... v klasicky zamotané lovestory o "princezně, která se dá dohromady s teroristou" (jejich pillow talks je par excellence sextalkingu), jak ze žurnálu. Vlastně jsem doteď kromě 'Tibetského broskvového koláče', který je takový dezert k Robbinsově tvorbě (a tak já jím logicky začal), od něj nic jiného nečetl. A nic si z té knihy pořádně nevybavuju, jen, že jsem vždycky cítil, že Tom Robbins je něco jako lidský ekvivalent labradora. Jeho styl a jeho pravdy mají hodně co do sebe a navíc mi přijde, že už jsem dlouho nenarazil na autora s jeho kadencí imaginace, což je osvěžující, všechno, co tak nějak čtu, poslední roky, mi přišlo jako postava, co pomalu kráčí sněžnou bouří, ve svém tempu, monotónně, s rezervovaností, podle učebnice, nudně a s letmým, občasným zábleskem slunečních paprsků. Robbins nakluše jako Deadpool (ve svých batmanovských teplácích) a začne to sázet levá pravá, levá pravá, jako Škopková, stejně jak já, když jsem byl dřív zvyklý psát jako teenager. A tak jsem si během té baráže jen říkal, proč vlastně ne. Je v tom i takový ten nenucený humanismus, který prezentoval i třeba Vonnegut, nicméně ve Vonnegutově případě mi, s odstupem, začal připadat přeci jen nucený, drhnoucí, humor mě už tolik nebavil, jakoby ustupoval nutně pointě, zatímco u Robbinse to neztrácí šmrnc, protože tolik netlačí na pilu. A moc se mi líbilo i ústřední téma hledání věčné lásky (Camusova otázka hadra, haha), stejně jako spousta dalších malých zamyšlení nad životem. V našich krajích asi celkově lehce hůře uchopitelnější kniha, ale popravdě to ve mě zažehlo nový zájem o autora, kterému se mi podařilo se skoro dokonale vyhnout po roky a roky a nikdy se k němu pořádně nedostat, ačkoliv jsem měl, když to zpětně srovnávám, měl jsem jeho tvorbou projet jako neřízená střela, měl jsem tomuhle dát přednost. Ty metafory jsou jako dynamit (snadno zaměnitelný s penisem), co vás rozsekají.
"Časem člověku znecitliví patro, začne trpět citovou podvýživou, pokožka duše dostane kurděje a začne hnisat a zuby srdce se začnou kazit. Jenže co dělat, aby láska vydržela? Délka trvání, ani slib věrnosti nemusí být nutně měřítkem. Některé krátkodobé výbuchy vášně mezi lidmi, kteří se vidí poprvé v životě, dávají větší smysl, než řada dlouhodobých manželství."
Sex. Láska. Intimita. Svět. Skvělý konec. Je stejný sen, který se zdá dvěma lidem pořád jen sen?
P.S.: B r o s k v o š k e b l e.
P.P.S: Pokud to nezvládne remingtonka natřená načerveno (taky jsem to udělal se svým psacím strojem) napsat o věčné lásce, je lepší se na to vysrat.
P.P.P.S.: Láska je největší psanec. Jediné, co můžeme udělat, je stát se jejím spolupachatelem. Láska je, když se snažíte cítit, dělat to samé, co druhá osoba. Láska patří těm, kteří jsou ochotni pro ni jít do extrémů.
MŇAM-MŇAM.
Některé věty a hlášky by se mohly tesat do stěn pyramidy, ale je jich nějak zbytečně moc. Občas mi to přišlo, že chce autor do každé věty vtlačit něco úderného, ale méně je někdy více. Zároveň je ta tvořivost i strhující. "Parfém" mě ale bavil víc.
Nádherný román o zrzavých lidech! Zrzavý psanec Datel a zrzavá princezna v exilu Leigh-Cherry tvoří dynamický pár, jehož osud je protkán filozofickými otázkami a dynamitovými rozbuškami.
Tom Robbins tentokrát halucinogenní houby skoro nezmiňuje, to však neubírá na jejich přítomnosti v tomto hluboce filozofickém díle, ve kterém je asi 10 stran věnováno rozboru krabičky Camelek. A ten rozbor stojí za to.
„Všichni tvorové se společně dělí o tři ze čtyř základních živlů, ale ohněm byli obdařeni pouze lidé. Kouření cigaret je ten nejintimnější styk s ohněm, aniž bychom se přitom vystavovali okamžitému mučení. Každý kuřák je převtělením Prométhea, jenž krade oheň bohům a vrací ho domů. Kouříme, abychom ukořistili moc slunce, abychom si usmířili peklo, abychom se ztotožnili s prvotní jiskrou, abychom se nasytili morkem sopky. Nejde nám o tabák, ale o oheň. Když kouříme, předvádíme variantu ohňového tance, rituálu, jenž je stejně starý jako sám blesk.
Totální slátanina vyplozená zfetovaným mozkem, snůška nesmyslných blábolů s neuvěřitelným koncem obaluje sexuální podstatu Dětí ráje napájených navíc i tequilou.
O osudovej láske, vlhkých mušličkách, orosených broskynkách a podobných p****inách, takže nie úplne moja šálka kávy, ale priznávam, že z autorových metafor som občas išla do kolien.
Klasická Robbinsova groteska, společně s rozpálenejma invalidama patří k jeho nejlepším.
Příběh Leigh-Cheri a Datla je vlastně banální lovestory. A jak již bylo zmíněno, je okořeněná všehochutí možného i nemožného, ekohnutími, terorismem, exotikou, klasickou Amerikou,... a celé je to jaksi pseudofilozofické. Ano, je to přeplácané, ano, je to mnohdy zbytečné, ano, místy mě to štvalo. Na druhou stranu se Robbinsovi nedá upřít jistá dávka vtipu (třeba stoletá služebná v bikinách šňupající koks a všepohlcující ostružiní mě bavily hodně) a svým způsobem v Zátiší s Datlem spatřuji i jakousi obžalobu poslední čtvrtiny dvacátého století a doby, která se neúprosně blížila. Jinak řečeno není to rozhodně kniha špatná, z mého pohledu ale přeceněná (čti: úplně se mi netrefila do vkusu a čekala jsem něco jiného). Velké plus však musím přidat za některé "do živého tnoucí" postřehy a za nezvyklý a překvapující styl psaní.
"Protože na světě jsou dva druhy lidí: ti, kteří jsou součástí řešení a ti, jež jsou součástí problému."
"Chápu, já dělám bordel a ty ho uklízíš? Hele, já ti řeknu, jak to je: na světě jsou dva druhy lidí: jedni pohlížej na život jako na polevu na dortě a ty druhý ho viděj jako chrchel na koláči."
(Na světě ve skutečnosti jsou dva druhy lidí: ti, kteří věří, že na světě jsou dva druhy lidí, a ti, kteří jsou natolik chytří, že si podobnými prkotinami nelámou hlavu.)
Tak tohle opravdu ne. Nesnáším ten typ knížek, které vytvářejí jakousi analogii k americkým nezávislým filmům. Takže nacpěte tam léto (v zimě by to prostě nefungovalo), Ameriku, rádoby rebely, cosi jako hippies, koks, naturalistický sex (včetně análního), protentokrát ještě teroristu a jeden vskutku velmi zajímavý prvek - místo běžné holky tam bude princezna. Sice totálně beze smyslu a bez kontextu, ale když ono to bude tak zvláštní, že. A povinné jsou i nekonečné žvásty. Ale tak neskutečné, že zatímco jiné knihy, které mě moc nebaví, aspoň dojedu rychločtením, tohle jsem nedala. Nudný duševní - s prominutím - průjem, který autor vyplodil zřejmě v rámci vlastní arteterapie. No snad se aspoň vypsal a ulevilo se mu. Bohužel každá podobná blbost dostane z mně nepochopitelných důvodů nálepku výjimečnosti, a jakmile se někdo chce pokládat za intelektuála, musí povinně takovéto počiny adorovat. Stejně tak u filmů.
„Intimita je hlavním zdrojem cukrů, jimiž si sladíme život.“
Tohle mě prostě baví :o) Svěží, chytré, originální, vtipné čtení. Občas mi mluví z duše, občas mě pobaví, občas se dozvím něco nového. A rozhodně se u něj nenudím. Má poklona i překladateli. Tomovy novotvary jsou osvěžující :o)
Božíšku v těstíčku! Konečně vím, jak to bylo s cigáry s velbloudem a poznal jsem lásku jako trám!
Jak jsem kdysi někde četl, dobré knihy si vás prostě najdou. Do téhle jsem se zamiloval už z úryvku na Wikipedii a po jejím přečtení propadl Robbinsově kouzlu. Existenciální romány jsou velmi čtivé, prokládané hlubokými myšlenkami, které čtete raději několikrát a snažíte se je vrýt do šedé kůry mozkové. Kniha je bohužel beznadějně vyprodána, dotisk se neplánuje.
Štítky knihy
láska humor pyramidy americká literatura mimozemšťané parodie rozhlasové zpracování SeattleAutorovy další knížky
| 1996 |  Parfém bláznivého tance |
| 2004 | Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé |
| 2009 |  P jako pivo |
| 2000 | Zátiší s Datlem |
| 2003 | I na kovbojky občas padne smutek |
Můj první Robbins. Do dalšího se nejspíš nepustím. Neuhranulo mě to tak úplně. Ale stejně chápu to okouzlení, které to může vzbuzovat. To umné prolínaní ryze současného příběhu s pohádkou, ty kritické, ironizující komentáře autora (sem tam lehce vonnegutovské) a samozřejmě čtenářsky vděčné sexuální scény.