Zatracená euforie
Šimon Jan Zrno
První oficiálně vydaná básnická sbírka obsahuje sedmašedesát básní mladého autora (*2000), ukrytého pod pseudonymem, v nichž se po svém vyrovnává se světem blízkým i vzdáleným. Dobře zná své oblíbené autory a umí s nimi, možná jen pro své vlastní pobavení, komunikovat naskicovanými parafrázemi i částečnými citacemi, kterými odpovídá na otázky z jejich tvorby, byť třeba z minulého století. Šimon si hraje s gramatickými schválnostmi, chybami, překlepy, mezerami, netradičně používá širokou škálu slov od latiny přes grafické symboly až třeba i po vulgarismy, aby čtenáře udržel v napětí. S poezií Šimona Jana Zrna je možné i polemizovat, ale rozhodně je dobré se s ní seznámit.... celý text
Přidat komentář
Těžko hodnotit, na jedné straně je tam strašně moc takového toho slovního balastu. Na druhé je to vlastně výkřik do tmy, do světa, snaha oslovit druhého, říct mu toho co nejvíc, protože čas se krátí. Až dodatečně jsem se dozvěděl, že život je pro autora opravdový boj, totiž boj s nemocí, to pak náhle dávají ty básně jiný smysl. Snaha vykřičet svůj světa bol dokud je ještě čas; jako by se autor svým expresivním a nervním psaním zaklínal a ujišťoval o sobě a o světě, o tom životě tady a teď.