Zavátý život
Josef Augusta
Až začneš číst tuto knihu, zapomeň, milý čtenáři, na čas a na svět, který znáš. Zapomeň na oboje, protože ti budu vypravovat události, které se odehrály v závratných hlubinách daleké minulosti, ve zcela jiných světech, než je dnešní.
Přidat komentář
Po třech knihách, které obsahovaly Burianovy ilustrace a mapovaly celé jeho velkolepé dílo, jsem se dostal i ke knize, kterou Zdeněk Burian ilustroval.
Moje volba padla na Zavátý život. Josef Augusta je skvělý vypravěč, každá povídka je trochu jiná, dohromady dávají úžasný obraz života v pravěku. Doplněno o krásné kresby to nemá chybu.
Určitě si přečtu další knihy, které tato dvojice spisovatel-ilustrátor společně vytvořila. A jak jsem si slíbil, postupně se podívám i na jiné autory, pro které knihy také ilustroval Zdeněk Burian.
Úžasné, dechberoucí pravěké čtení pro mládež, kde nás kniha seznamuje s dřívějším nelítostným životem a obsahuje naprosto nádherné ilustrace Zdeňka Buriana, to skrývá tato nádherná kniha "Zavátý život". Tato možná dnes už zapomenutá kniha, osloví určitě i dnešní generaci dětí, tak jako oslovila i mé děti a to i přesto, že to pro ně bylo i velmi smutné čtení.
Překrásná kniha, která mě svým obalem a nádhernými ilustracemi Zdeňka Buriana od malička lákala v naší domácí knihovně. A když jsem už konečně uměl číst, tak bylo úžasné vstoupit do dávného světa pravěkých zvířat a tehdejší nedotčené přírody. Kniha přibližuje hlavně období druhohor a třetihor, kdy tehdejší život dokázal být i hodně krutý a nemilosrdný.
Krásné příběhy přibližující pravěký život s nenahraditelnými ilustracemi Z. Buriana. Nádherná kniha.
(SPOILER) Z této knihy mám celoživotní trauma. Četl jsem ji ve věku kdy je dítě hodně citlivé a povídka o slůnětí, které se si skotačí ve vodě, mává chobůtkem, raduje se ze života a má svou milovanou maminku, a pak umře, jsem obrečel. A nejen to zasáhla mě natolik, že už jsem tu knihu nikdy nedokázal otevřít.
Můj další oblíbený soubor povídek z dob dávno před Potopou světa, kdy na Zemi vládl ráj zvířat. Josef Augusta a Zdeněk Burian dali těmto zapomenutým tvorům jména a podobu.
Nádherná kniha s vynikající tvorbou pana Buriana, též ikonou v Obrázkovém světě, uznávanou i v dobách před revolucí. Povídky z doby pravěké psány tak, že jsou skvostem i v době současné. Krásné vzpomínky. Plný počet.
Chci psát především o posledním vydání této knihy, z roku 2018 v nakladatelství Albatros, ve formátu A4. Jako sběratel knih ilustrovaných Zdeňkem Burianem mám 4 předchozí vydání – první vydané u Pavlíka v roce 1941, druhé, také ještě válečné, u Vilímka v roce 1944 (papír již mnohem horší), první poválečné z Mladé fronty v roce 1957 (moje první Augustova kniha) a druhé, vydané tamtéž v roce 1962. O další vydání jsem už neměl zájem (ilustrace jen přetiskované, text stejný), až jsem si přečetl článek na webových stránkách blogu Dobrodružná vyhlídka pana Ondřeje Müllera, programového ředitele z nakladatelství Albatros, o novém vydání, ve velkém formátu, aby „… kvaše vynikly a též v celobarevném provedení…“. Nutno říci, že tato reklama nelhala, jde o skutečně nádherné vydání, pérovky většinou otištěny ve větším formátu a kvaše neporovnatelně lépe než ve vydáních dosavadních (při tom jmenovaná vydání, která vlastním, vůbec nebyla vytištěna špatně). Nákladu na koupi tedy rozhodně nelituji, všem sběratelům lze jen doporučit. Při té příležitosti jsem porovnal všechna vydání, která mám a zjistil zajímavou věc o doslovu autora, pana profesora Josefa Augusty. V obou protektorátních vydáních a ještě ve vydání z roku 1957 je text shodný. Tak o první, titulní, povídce knihy pan profesor píše: „ za podklad posloužily výzkumy největší a nejproslulejší paleontologické výpravy, vyslané z newyorského přírodovědeckého muzea do Mongolska a Číny…“ (o této a dalších expedicích paleontologů viz výborná kniha Darrena Naishe „Dinosauři. Velká kniha objevů“). Pak se zřejmě něco stalo a ve vydání Zavátého života z roku 1962 (nejen pamětníci ví, že tehdy už nastávalo jakési oteplení v kultuře a nakonec i politice, které vyvrcholilo v roce 1968) už je označení místa děje „dnešní Mongolsko“ nahrazeno „Mongolskou lidovou republikou“ a my můžeme číst dále toto: „První poznali důležitost výzkumu Mongolska ruští vědci… Ba smíme říci, že hlavní místo ve výzkumu této země patří vůbec ruským vědcům ….“ Následují celé odstavce o ruských vědcích, vrcholící zjištěním, že teprve za sovětské vlády začal výzkum v Mongolsku „probíhat“ správně, „plánovitě“ atd. Skoro se čtenář obává, že pan profesor dodatečně zjistil (někdy počátkem 60. let!), že i Mongolsko vynalezli – jako ostatně tehdy vše – Rusové… Úlitba režimu (nebyla třeba ani za německého protektorátu, za probíhající války proti USA, vyzdvižení významu americké expedice ani nacistům nevadilo) tedy složena, kniha mohla dál vycházet (bez ní by už nevyšla?). Jak k tomu byl pan profesor dotlačen či zda to byla jeho iniciativa se můžeme dnes jen dohadovat (koncem 50. let byl profesor Augusta jmenován děkanem a od roku 1960 vedl katedru paleontologie na UK. Řád práce dostal v roce 1963 ... Že by souvislost s jeho politickým probuzením?). Vydání z roku 2018 přetiskuje doslov v původním znění … A text knihy je upraven Ondřejem Müllerem.
Stejně jako u mnohých jiných u mě Augustovy knihy nastartovaly celoživotní zájem o paleontologii. A ty Burianovy ilustrace! To je skvost!
Až nečekaně příjemná kniha i přes její stáří, která velmi barvitě zobrazuje období druhohor a třetihor podobou krátkých, často dosti depresivních povídek. Nicméně velmi čtivá. Mohu jen doporučit.
Toto je kniha, od které se datuje můj celoživotní zájem o archeologii. Nejen kvůli Josefu Augustovi, ale samozřejmě i díky nezapomenutelným ilustracím Zdeňka Buriana.
Nedávno jsem našel doma založenou původní knihu s nádhernými ilustracemi o světě, který už není. V kontextu doby, přihlédnu-li k roku vzniku, se zdá být dost ponurá, což dokreslují fotograficky vyvedené ilustrace. Poprvé jsem ji měl v ruce, když mi bylo tak deset. Nu, a dneska ji mám založenou v knihovně na čelném místě. Zaslouží si to. Nejen kvůli ilustracím.
Kniha přečtená v dětství. Příběhy ze světů, které už dávno zavál čas. Nesmrtelné ilustrace Zdeňka Buriana.
Kniha mého dětství. Možná jedna z prvních, nad jejímiž stránkami jsem pochopil, že literatura se nečte, ale prožívá.
Autorovy další knížky
1968 | Ztracený svět |
1971 | Z hlubin pravěku |
1975 | U pravěkých lovců |
1942 | Divy prasvěta |
1956 | Hlubinami pravěku |
Stejně jako řada mých vrstevníků, a vlastně i předchozích a následujících generací, jsem před touto knihou v dětství stál s němým úžasem. Po aktuálním přečtení pak žasnu, jak málo jsem si pamatoval z psaného Augustova textu, ale jak o to víc jsem měl v paměti uloženy Burianovy kresby. Což je asi trochu nespravedlivé, protože právě spojení grafické stránky a psaného erudovaného, přesto však emocemi nabitého textu, dělá z této povídkové knihy nezapomenutelný fenomén. Zobrazení nádhery, krutosti a nesmiřitelnosti pravěké přírody je zde zachyceno takřka geniálně. Vše vychází z tehdy známých faktů na základě archeologických nálezů a plní tak vedle zábavy i edukační úlohu. A stále skvěle …