Závěť a jiné balady
François Villon
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538414/bmid_zavet-a-jine-balady-6644a33b6b71e.jpg
5
30
30
Výbor z díla francouzského básníka poloviny 15. století, známého svým nespoutaným a nekonvenčním životem. Jeho verše jsou soustředěny do několika tematických okruhů - píše šprýmové odkazy, úvahy o umírání, básně proti pomlouvačům, jindy zase líčí pomíjivost lásky, krásy a slávy. Často ve svých verších dává honosivě na odiv svou tělesnou i duševní bídu. Uspořádání tohoto výboru se snaží alespoň o přibližnou chronologii podle dostupných faktů z básníkova života.... celý text
Přidat komentář
Série více či méně navazujících básní koncipovaných jako závěť někdejšího bouřliváka, co se nostalgicky loučí s bujným mládím a životem. A vůbec ne špatně.
Posta Villona je v kontextu 15. století velmi kontroverzní. Jeho časté morální úpadky a provinění jen doprovázelý hřmotný a prostopážný život, který dal vzniknout doposud nevídaným veršům, které čtenáře baví dodnes. "Jen sytý v lásce si je jistý" Krasné verše jako Filipika společnpsti.
Krasne doporucuji dil klauni v tricet pripadu majora zemana, kde tyto basne krasne ,,hraje a prednasi,, Přeučil. Smilujte smilujte se přec!
Já u pramene jsem a žízní hynu... Není snad člověka, který by neznal tenhle legendární verš. Básně Francoise Villona dodnes představují nestárnoucí klasiku. Vedl bouřlivý život, což se velmi citelně projevilo v jeho tvorbě. Přestože žil v 15. století a tehdejší díla byla zcela jiného rázu, jeho poezie se věnuje tématům smrti, lásky (a to i erotické), chudoby, alkoholu a dalším tématech, o nichž se nepsalo, což ji dělá tolik originální. Knihu doporučuji všem a to i těm, kteří si v poezii (nebo literatuře celkově) příliš nelibují.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Velká závěť |
| 2009 | Básně |
| 2010 | Malý a Velký testament |
| 2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
| 1964 | Já, François Villon |
A já si říkal, odkud některé ty verše znám. A ono z Majora Zemana. Občas krásná hra se slovy, schopnost prásknutím bičem vyjádřit hromadu věcí. Občas úsměvné.
Četlo se to fajn,
ale jsem hned připraven jít o dům dál,
tam, kde vítr mě lehce vál.
A další verše prohrábnout hráběmi očí,
slova se totiž do strany bočí,
protože sejde-li z nich,
do mysli jako by kdosi pích.
A frrr, z mozku proudem pryč si fičí,
byly tu, ale už jsou v