Závist
Louise Bagshawe (p)
Ženský román anglické autorky líčí se sympatickým nadhledem soužití čtyř dívek, z nichž právě hrdinka má nejmenší úspěchy v lásce i kariéře. Sedmadvacetiletá žena se marně pokouší prosadit se jako sochařka, je dosud závislá na rodičích, nachází jen podřadné zaměstnání a navíc se zamiluje do svého ženatého šéfa. Komplexy méněcennosti ještě prohlubuje její krásná mladší sestra, která uštěpačně komentuje každý další neúspěch. Na samém pokraji zoufalství dívka zjistí, že to s ní není tak strašné a že láska na ni čeká tam, kde ji léta přehlížela.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
Venus envy, 1998
více info...
Přidat komentář
Na oddech dobré, ale ve skutečnosti asi dost hloupý příběh, až skoro nelogický, reklamy na výrobky mě dost štvaly. Když nechci používat mozek, tak pro ní sáhnu na vyplnění volného času.
Tuto knihu jsem četla jako první od této spisovatelky a od té doby jsem si koupila všechny.
První polovina byla celkem nezáživná, ale pak věci nabraly spád a kniha se četla moc dobře.
(SPOILER) Dobre, asi sa tu nebavíme o klenote literatúry, ale myslím, že je fér oceniť niekoľko aspektov. Hlavná hrdinka nie je dokonalá a nestane sa takou ani do konca diela. Toto mi bolo veľmi sympatické, že dokázala dať svoj život dokopy a pritom ostať sama sebou. Nemusela schudnúť 20 kíl, ani zmeniť svoje zmýšľanie (len ho poupraviť, čo je súčasťou vývoja každej osobnosti), aby našla lásku a prešla si aj trampotami: nevydareným milostným vzťahom, prekonávaním vlastnej túžby po pozornosti aj na úkor kamarátky (je to ľudské a po prečítaní xy diel, kde boli hlavné hrdinky naivné, krehké a celý svet milujúce a sebaobetujúce sa, som si povedala konečne normálna holka!), žiarlivosťou na sestru a nevyváženým vzťahom k rodičom (a predsa neutekala fňukajúca do bezpečného rodinného prístavu, bojovala ďalej) atď. Uštipačných poznámok a rádoby vtipných komentárov v štýle "veď si to tak na svoju výšku / fakt, že si furt len naj kamoška / bifľoška neber" som si užila viac ako dosť, kým som povedala stačilo a som rada, že to Alex dokázala tiež a Toma som jej strašne moc priala (a predovšetkým v spraných nohavičkách, hurá, existujú aj knižné hrdinky, čo majú občas nečipkované prádlo a neoholené nohy, faldíky a mastné vlasy) ;) Knižku mi venovali veľmi láskaví susedia, ktorí sa o mňa zaujímali srdečne už od detstva, na 18. narodeniny a smiali sa, že názov je príznačný :D