Závrať / Stopy
Miroslav Florian
Dvě sbírky Lyrické verše vyznačující se vysokou slovesnou kulturou jsou výpovědí o životě, člověku a světě. Vyšlo ve společném kartonovém pouzdře se svazby poezie Svatá rodina (Vyhlídal) a Ranní vlak naděje (Skála).
Přidat komentář
19.08.2018
Deště
Už je tu podzim, smutné psaní,
dnes ráno jsem je zdvihl ze schodů
a kudy chodím, čtu si bez přestání
deště, to rozechvělé písmo rozchodů.
3
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1976 | Vzkazy |
1972 | Třesky plesky |
1961 | Labutí peříčko |
nějak se mi povedlo odeslat neukončený komentář. Takže pokračování básně je tady
Jezírko v parku, začernalé kmeny,
zeď chladně strmějící do výše -
vše popsáno je rukopisem ženy,
co mi už nepíše.
VŠAK VÍŠ
Oči za to nemohou,
každá druhá se jim líbí,
otočí se po nohou,
všechno slíbí, všechno slíbí.
Řekni mi, co s rukama,
dotknou se a chtějí více,
tma přede mnou, za mnou tma,
ze zdi kane pryskyřice.
. . . . .
Verše Miroslava Floriana mám ráda. V roce 1964 sám autor sloučil své dvě sbírky - Závrať a Stopy - v jednu. Tou je právě tato útlá knížečka. S verši pana Floriana jsem se poprvé setkala ještě v dětském věku na stránkách časopisu Vlasta, který si kupovala moje maminka. Líbila se mi jejich jakási čistota, láska, příroda a život. Opisovala jsem si je do malého sešitku. Kdoví, kde sešitek skončil. Ale tu krásu, která ke mně promlouvala tehdy, tu cítím při každé recitaci i dnes.