Zavři oči, otevři pusu
Jana Červenková
Děj nové prózy známé české spisovatelky začíná za druhé světové války a zachycuje život u nás v dalších dvaceti letech. Mnohovrstevnatý psychologický román zobrazuje vývoj a pohnuté osudy dvou protagonistů — Marcely a Pavla. Navenek suverénní Pavel trpí velkými morálními handicapy, nejzávažnějším z nich je čin, jehož se dopustil v mládí coby pohraničník. Událost intenzivně ovlivňuje jeho další život a vstupuje i do jeho vztahu s Marcelou. Marcela se od dětství potýká s pocity nesvobody: probouzejí je vztahy s rodiči, společenské konvence i partnerství s Pavlem. Nakonec v sobě nachází sílu vzepřít se, prosadit si svou a odchází pracovat jako vychovatelka do ústavu pro postižené děti. Kniha jakoby mimochodem, ale velice přesně a působivě evokuje tehdejší dobu i politické dění a ukazuje, jak ovlivňovalo a deformovalo existenci obyčejných lidí.... celý text
Přidat komentář
Už po přečtení několika stránek jsem knihu odložila. Nelíbil se mi styl psaní, popisované období nezáživně interpretované.
Od začátku mi to samo řeklo "zavři mě. Nic ti nenabídnu" tak jsem to udělala a nelituji.
Tak nevím, nějak jsem se nemohla donutit, abych knihu dočetla. A to většinou nikdy nedělám. Nápad mi prvotně přišel velmi zajímavý, ale stále jsem se nemohla začíst... Osudy Pavla a Marcely mě příliš nenadchly. Za mě tedy jen dvě hvězdičky.
Autorovy další knížky
1993 | Jak vypadá Nic |
1969 | Čtyřlístek pro štěstí |
1989 | Věno pro Yvettu Márovou |
1981 | Semestr života |
1976 | My dva doma |
Autorku jsem dosud neznala. Půjčila jsem si knihu v knihovně, na blind... a k ní ještě Pozdní láska. První jsem vzala do ruky právě Pozdní lásku a ne a ne se začíst... Odložila jsem ji.
U této knížky to bylo naprosto jinak. Hned mne "chytla". Přišlo mi, jako by ji psala žena o pár let starší, než jsem já. Sloh svěží. Bavil mne i návrat do let, kdy vyrůstala moje mamka.
Zkrátka, kniha se mi moc líbila.