Zazi a dva vrazi
Zuzana Kuzmová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254371/mid_zazi-a-dva-vrazi-254371.jpg
4
2
2
Zuzana Kuzmová (nar. 1965) patřila od poloviny 80. let k nejvýraznějším představitelům košického undergroundového okruhu, jehož známějšími členy jsou dnes např. esejista a filosof Marcel Strýko (1955–1994) či básník Erik Groch (nar. 1957). Zuzana Kuzmová byla v 80. letech v tomto košickém společenství nejmladší, a byla v něm také jedinou ženskou představitelkou. V roce 1987 uspořádal Kuzmové Marcel Strýko samizdatový výbor z díla, nazvaný Za siedmimi horami, za ostnatým drátom, v 90. letech pak vycházely její verše v bibliofilských sbornících pražského galeristy Jana Placáka (Ztichlá klika I.-III., 1990-1993). Nynější výbor, jenž je uspořádán chronologicky a přináší tvorbu Kuzmové z let 1983–2003, je de facto jejím knižním debutem. Tvorba Kuzmové v sobě spájí výrazně ženskou poetičnost, v níž je často přítomno milostné téma, byť často ironizované a bagatelizované, s mistrovským zvládáním básnického řemesla a navíc s reflexemi "undergroundového" životního pocitu, reflexemi života společenského psance, autora nemajícího možnost ani nárok na publikaci. V české poesii posledních desetiletí je možno hledat obdoby poetiky Kuzmové např v básních Jiřiny Zemanové či Nadi Plíškové. Vydání tohoto výboru z díla Zuzany Kuzmové je možno považovat za projev opožděného vděku oněm nečetným východoslovenským tvůrcům, kteří v dobách totality navzdory absolutnímu nezájmu ze strany oficiálních kulturních institucí pěstovali česko–slovenskou vzájemnost po svém, ale o to autentičtěji. Rehabilitací představitelů tohoto okruhu se tak mj. rozhojňuje obraz oné neoficiální česko–slovenské spolupráce, jejímiž výraznými pěstiteli byli např. Dominik Tatarka, Milan šimečka, Albert Marenčin či Oleg Pastier, tedy bez výjimky reprezentanti neoficiální literární a umělecké scény bratislavské. Výbor uspořádal, ediční poznámku a medailon autorky napsal Martin Machovec. Obálku navrhl, graficky upravil a sazbu zhotovil Luboš Drtina.... celý text
Přidat komentář
Zazi a dva vrazi
Jakkoli patří nakladatelství Kalich a editoru Martinu Machovcovi dík za tuto záslužnou, pěknou a troufám si říct, že i v evropském kontextu unikátní ediční řadu méně profláklých jmen undergroundové poezie, na svazku prezentujícím básnickou tvorbu Zuzany Kuzmové se vyjevují limity a nedostatky tohoto vydavatelského počinu.
Asi nejvíce fascinující na této knížce je totiž tajuplnost autorky samotné. Na Wikipedii není, vygooglovat se mi ji nepovedlo česky ani slovensky (ač Google je v posledních letech spíš nástrojem k vyhledání sponzorovaných odkazů či algoritmy deformovaných výsečí internetového universa, a nikoli skutečných informací), databáze NK i SNK znají jen tento výbor (plus jednu položku, kterou ilustrovala), k němuž nelze dohledat ani žádnou časopiseckou recenzi. Zoufale tedy chybí pořádná biograficko-interpretační studie, kterou měl Machovec nebo nějaký jiný (třeba slovenský) badatel pro účely přítomné knihy sepsat. A chybí i v jiných svazcích. Čtenář tudíž neví ani tak základní věc, proč vlastně poezii Zuzany Kuzmové vydává český editor v českém nakladatelském domě (ne že by mi to vadilo, ale je to první otázka, kterou si kladu). Neví ani to, proč Kuzmová napsala některé (předesílám: málo zdařilé) básně česky: To pobývala či pobývá v ČR? Má na pražský underground nějaké osobní vazby? Jak se stalo, že autorka publikovala (poměrně mladá a záhy) v kultovním českém undergroundovém Voknu a krátce po revoluci ve sbornících Ztichlá klika? A proč výbor končí rokem 2003, když vyšel až 2007 – to se Kuzmová literárně odmlčela? Chybí samozřejmě i uspokojivé vysvětlení, proč jazykovou a interpunkční korekturu slovenských textů Machovec ponechal na autorce, a nezajistil nějakého slovenského editora či redaktora, aby to alespoň přehlédl.
K poezii samotné: Nejsilnější je podle mě v počáteční fázi (tj. první, částečně i druhý oddíl knihy), tedy ve verších psaných v době, kdy bylo autorce 18 až 30 roků, soudě dle jejich přibližného datování. Básně jsou svěží, spontánní, často uplatňují pravidelnější rytmus a rým, mnohdy jsou křehké a poetické tak, že je to v nemalém rozporu s tím, co známe z drsnějšího, syrovějšího, sarkastičtějšího a podvratnějšího českého undergroundu. U Kuzmové nic z toho není, je lyrická a v podstatě tradiční, konvenční, ale neřekl bych, že banální. Můj úsudek ovšem bezpochyby ovlivňuje to, že slovenština není mou mateřštinou (a zní mi tedy automaticky nevšedněji, poetičtěji) a že slovenskou poezii v originále nemám příliš načtenou. Když by to všechno bylo převedené do češtiny, asi bych soudil příkřeji. Potíž je, že původní přednost Kuzmové – tedy ona mladistvá básnická spontaneita – se postupem času stává zátěží a přerůstá v tvůrčí nahodilost, zjevnou improvizovanost většiny básní, v níž ovšem současně chybí onen nezbytný „drajv“, přirozený intuitivní poetický talent. Ilustruje to myslím i název celého výboru – Zazi a dva vrazi, jistě poutavý, efektní, ale též nahodilý (Zazi byl autorčin pseudonym a přezdívka, ale žádná báseň ani verš v knize neobsahuje ony „dva vrahy“) a tím pádem poněkud vyprázdněný, jako pouhá jazyková hrátka, co člověka náhodou napadla. Zároveň její básně zejména v posledním zachyceném údobí (1995–2003) zdrsňují, patrně to bylo i vlivem styků s českým undergroundem, spojeným s nějakými životními trablemi, nicméně není jim to ku prospěchu. Podobně i vliv dobově podmíněné fascinace angličtinou (snad skrze rockovou hudbu) lidsky chápu, ale literárně to působí místy až hloupoučce, srov.: „My Dear Love / Never More / Nikdy už / Žiadny muž / Zazi nedojebe / Jak je nademnou nebe“. Což je úryvek zajímavý i tím, že tam autorka (editore, proč?) vměšuje i češtinu.
Výbor má tedy spíše dokumentární hodnotu, ač se tam jistě najde pár pěkných a silných básní. Kéž by se stal podnětem ke vzniku nějaké solidnější životopisné či literárněhistorické reflexe, třeba i v podobě diplomní práce (nevznikla-li už někde). Jako ukázku uvedu jednu z prvních básní sbírky datovanou obdobím 1983–85:
Dialógy s vetrom
Vietor duje
Skuvíňa
Umrel vánok
Tichý spánok
Nádej zhasína
Prečo si vietor
Vzdúvavý spupný
Láskaš sa s búrkou
Dáváš nám dumy
Málo spíš
Výčitky máš pod nohami
Koríš vety
Sníváš sa mi
Uplakaný
Tak sú sami
Buďme sami