Zázračný úklid: Pořádek jednou provždy
Marie Kondo
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285966/bmid_zazracny-uklid-poradek-jednou-provz-lzC-285966.png
4
922
922
Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ.... celý text
Literatura naučná Dům a byt Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
The Life-Changing Magic of Tidying, 2011
více info...
Přidat komentář
Já s Marií Kondo docela souhlasím, občas je to zábava uklidit a vyházet některé věci, které se už dlouhou dobu nepoužívají…jen já to dělám průběžně, takový úklidový maraton bych nezvládla
Mě se teda víc líbí seriál s ní na Netflixu Velký úklid, ale knihu mi půjčila před lety kolegyně tak jsem se do toho dala. Nakonec jsem zůstala tak nějak víc u knížky než u úklidu, ale nevadí. Uklízet s myšlenkou, že si mám nechat jen to, co mi přináší radost, mi přijde fajn, i když se mi zdá, že to tak nějak vychází z logiky věci :-)
Tak já nevím. Autorka si myslí, že nepořádek je jen přemíra věcí. Myslím, že to moc není použitelné pro rodiny s malými dětmi. Těžko se budu svého ročního syna ptát, zda mu ta hračka nebo tepláky činí radost. Ale jak neztratit motivaci k uklízení, když mi po desáté vyházel skříňku s hrnci, nebo rozmazal ožužlaný rohlík o gauč, to mi neporadila. Nicméně pokud je někdo opravdu sběratel zbytečností, nemusí to být špatná kniha na začátek. Ačkoliv konec mě dost odradil. Dávám 3 hvězdičky za metodu a postup...
Základní myšlenka se mi moc líbila: vybírat si, co si necháme a ne, co vyhodit. A nechávat si jen ty věci, které nám přináší radost. Musím říct, že i jako zapřisáhlý nepřítel zbytečností v domácnosti, jsem si z knihy něco vzala.
Bohužel tam byly i dvě věci, které nikdy nehodlám přenést přes srdce: vytrhávání stran z knížek (fuj! to se prostě nedělá) a vyhazování všeho rovnou do smetí (jsem raději, když z mých nechtěných věcí má užitek někdo další).
Maruška Kondo, jak knize říkáme. To je vděčná kniha. Díky ní jsem se snáze dokázal rozloučit s mnohými věcmi, se kterými jsem byl spjat a přitom už to pouto nepřinášelo žádný užitek.
Marušce s manželkou vděčíme za o něco lehčí žití:-) Díky!
I když se považuji za pořádného člověka, i tak jsem po přečtení a po aplikaci konmari metody vyhodila 10 pytlů s odpadky :)
Myšlenka autorky na úklid není úplně od věci, obecně velká většina lidí má věcí více než je potřeba a ne ze všech věcí doma máme radost. Ale příčí se mi i jen představa, že bych jakékoliv knize měla vytrhávat stránky. To je pro mne prostě přes čáru. Takže ano, z knihy se dá čerpat inspirace, ale nesouhlasím se vším, co autorka doporučuje.
pamatuji si: u tetinky v koutě stála prosklená skříň a v ní vyrovnané památeční hrníčky. mohli jsme je klidně používat pod podmínkou, že je nerozbijeme. a když se přece nějaký rozbil, svět se z toho nezbořil.
pamatuji si u tety obývák pod zámkem, v něm vysoký plyšák zakrytý igelitem, parádní sedací souprava zakrytá igelitem, barevná televize zakrytá igelitem, na zdi nějaká patlanina zakrytá igelitem... a na televizi ta strašná plastiková gondoliéra, co hrála O sole mio. když jsem tam poprvé vlítl, bylo z toho pozdvižení a důrazná výstraha, že SEM se chodit nesmí. následovalo vyčesávání podupaného plyšáku a narovnávání posunutého igelitu. všichni žili v kuchyni, průchozí hale a zaolejované dílně.
setkávám se s tím pořád. lidi prostě neumějí normálně fungovat, furt si musí na něco hrát. znáte tu průpovídku: máme doma tepich! a my máme taky taky! a my vám na něj kálíme! a my vám na něj taky!
pro středoevropana slovanského typu byl přechod od komančismu ke konzumismu téměř nebadatelný. kdo křečkoval, křečkuje dál, kdo se předváděl, předvádí se dál. a kdo měl z toho srandu, má z toho srandu i teď.
hromadění věcí je náš národní sport. všechno se oplatí odložit, snad to někdy k něčemu bude. navíc jsme šetřílci – určitě pamatujete slavnou větu ze Slavnosti sněženek: Nekupte to za ty peníze! třeba je to stovka levých gumáků nebo hromada gramodesed vylisovaných jenom z jedné strany... cítím se podobně, když listuji akčními letáky supermarketů – není mi to k ničemu, ale nekupte to za ty peníze! jenom silné povahy odolávají.
a ten neustále se opakující rituál uklízení. uklízení do zblbnutí, každý týden, každou sobotu se musí vygruntovat, abychom v neděli neměli chuť nic dělat, když jsme tak uondaní. a v pondělí se vracíme do stejného nepořádku, jaký jsme tu měli v pátek. přesto zase v sobotu nastupujeme. na vojně to byl kdysi parkohospodářský den (pánové pamatují!), jedna z oblíbených forem šikanování holubů.
Marie Kondo je ale opačný extrém, abych se konečně dostal ke knize. posedlost uklízením, pořádkem, neustálým vyhazováním. přímo ukázkový případ pro psychiatra.
jenomže!
kdybychom poslouchali blázny, bylo by na světě asi líp. za jejich na pohled bláznivými myšlenkami jsou ukryty opravdové perly ducha.
určitě stojí tato knížka za přečtení. a přečtení bez předsudků, s otevřenou myslí a chutí něco se dovědět – o sobě, o autorce, o odlišné kultuře bydlení o jiném přístupu ke konzumní společnosti.
určitě to neznamená, že teď vyklidím skříň a začnu vyhazovat. když odečtu povinné vánoční jízdy, které se mi podařilo zredukovat na ponožky a spodní prádlo, vlastně není co.
a na knihovnu mi stejně nikdo nešahá:)
poučení z knihy?
lepší než stále uklízet je udělat jednou pořádek.
zredukovat nesmysly má smysl.
když přestaneme opečovávat věci, snad nám zbyde čas na vztahy.
předvádět život není totéž, co žít.
a za mně: nejlepší odpad je ten, který nevznikne. přeloženo: nemusím vyhazovat patnáct košil, protože je prostě nekoupím, ani když jsou ve slevě. sto párů bot má snad jedině stonožka a té jsou vlastně také k ničemu, protože když se rozhodne, že jde ven a začne se obouvat, než tuto činnost dokončí, je noc a ona už zapomněla, proč to dělá. a tak se do rána musí zouvat.
věci si vážím tím, že je využívám na to, k čemu byly vyrobeny a ne tím, že je nesmyslně hromadím.
a čas lze trávit smysluplněji než pobíháním po obchodních centrech.
a dost.
Já tomu věřím. Věřím, že nepořádek v domácnosti značí chaos v člověku samém. Také nepopírám, že hromadění věcí, které nemají pro člověka skutečnou hodnotu, může být dobrým ukazatelem neschopnosti dotyčného určit si v životě priority. Člověk potřebuje mít čistou hlavu k tomu, aby činil důležitá životní rozhodnutí. Neuspořádaný domov, který působí vizuálně rušivě, ale i pouhá myšlenka (ač ukrytá hluboko uvnitř), že vlastním příliš mnoho věcí, se kterými se dříve nebo později budu muset já nebo moji blízcí vypořádat, často stačí k tomu, abych se zasekla na jednom místě a nedokázala najít svou životní cestu.
Nicméně, přestože s touto ideou souzním, odnesla jsem si z knihy i nepříjemné pocity.
1) Autorka se v knize téměř nezmiňuje, kde končí všechny ty věci, které svým klientům pomáhá vytřídit. Bohužel mám pocit, jako by naznačovala, že míří rovnou do odpadků. S tím tedy nesouhlasím.
2) Taktéž jsem se nevyhnula vtíravým myšlenkám, že paní Kondo možná trpí nějakým psychickým onemocněním. Její smýšlení je místy opravdu za hranou toho, co by člověk považoval za normální, a v životě to asi s touto odlišností neměla vždy lehké.
Ať už jsou však mé domněnky jakékoli, našla díky tomu nakonec své poslání, svou práci, kterou pomáhá lidem a motivuje je ke změně. Za to jí patří uznání.
Na tuto knížku jsem narazila ve chvíli, kdy můj pokoj doslova přetékal a vždycky místo učení jsem začala uklízet, jen aby další den mohla být postel opět zasypaná sešity. Díky metodě KonMari jsem si uvědomila, jak málo mi stačí k životu a aspoň polovinu věí jsem vyházela. Nyní jsem opět našla rovnováhu a soustredenost ve svém krásně uklizenem a vzdušném pokoji.
Jelikož se již nějaký ten pátek zajímám o minimalismus a úklid jako takový, pojem Marie Kondo mi byl znám. Na podzim jsem shlédla i její seriál na Netflixu.
Musím říct, že kdybych neviděla seriál, tak mi kniha přijde hodně chaotická a nejsem si zcela jistá, zda-li bych pochopila všechno tak jak Marie v knize uvádí. Třeba u skládání oblečení by to chtělo alespoň fotky. V seriálu to názorně ukazuje :-)
Možná vám přijde, že autorka nabádá všechny a všechno vyhazovat. On to možná bude špatný překlad - spíš než vyhodit věci, je to o tom zbavit se věcí, které nepotřebujeme/nedělají nám radost. A pod pojmem zbavit se věcí si můžeme představit spousty věcí (vyhodit, darovat, upcyklovat, prodat apod.).
Kniha nebyla špatná a pomohla mi vyhodit spousty věcí, které jsem už nepotřebovala.Ale něco se mi zas tak nelíbilo. Jak píše někdo pode mnou tady už to hraničí z obccesí. Určitě nebudu skladovat věci v krabicích od bot, nebudu vytrhávat stránky knížkám. Raději promluvím na domácího mazlíčka, než na kabát. Oblečení co je hezké házím do popelnice na charitu. Když jsem byla asi v polovině knihy a pořád četla vyhazovat, vyhazovat napadlo mě co za katastrofu by to bylo pro ekologii. Spoustu knih co jsem neprecetla, jsem pak přečetla, a někdy to byly ty nejlepší knihy. Knihy co stačí přečíst jednou prodám dál. Prodala jsem spoustu dětských hraček , oblečení levně, ale s pocitem, že ještě někdo využije. Nebudu skladovat v krabicích od bot, aby bylo ve skříni nastojato, ale udělala jsem si systém nizkych průhledných boxů ve skříni. Taky píše žádné rozdělovače suflat proč? Pro mě je to jedna z nejlepších věcí. Přesně do sebe zapadnou a vše je přehledně uložené. Lepit plakáty do skříně si taky nebudu. Ale úklidem a vyhozením věci na potřebné účely se mi ulevilo. Je pravda, že nepsala o uklízení hraček, vyhození by bylo asi nejúčinnější a o uklízení po domácích mazlíčcích taky nic asi si neporizovat v zájmu úklidu....:) Ještě jsem se musela zasmát tomu, jak dostanou klienti po úklidu průjem, že ve to z toho, že se jejich tělo čistí po zbavení se věci. No bodejť, jestli tahaji vše že 4:) patra bez výtahu jako já, můžou mýt i pořádnou svalovku:)
To není systém, to je obsese. Už dlouho mi nikdo nebyl tak protivný jako Marie, jako tahle knížka, jako její systém. Neustálé omílání její uklízecí mánie mi lezla krkem. Na tyhle zpovědi je terapeut a ne čtenáři. S dobrou polovinou věcí kategoricky nesouhlasím a štvalo mě její zobecňování. Rozhodně se mi už mockrát stalo, že netknuté věci v sekci „na ven“ následně přeřazené na nošení doma jsem nosila najednou s velikou chutí nebo že jsem nějaký kus oblečení na sebe nevzala klidně i 2 nebo 3 roky, třeba už jen kvůli počasí (nebudu se soukat do extra teplé bundy, když ty poslední zimy až tak mrazivé nebyly, ale jednou se na ty věci vyloženě těším, až čas přijde, atd.). Taky nechápu, jaký má problém s fotkami a knížkami.
Když ale na tu knížku pohlédnu bez emocí, tak mi tedy rozhodně pomohla. Ani ne tak nějakou její převratnou metodou, i když pár tipů jsem do domácnosti aplikovala, ale spíš mě motivovala k tomu si v některých oblastech, ve kterých jsem nebyla spokojená, ten pořádek udělat. Co se mi ale naopak líbilo moc, tak byla pasáž věnování určité vděčnosti věcem, které nám slouží. Když to tedy vezmu kolem a kolem, čtení marné nebylo a myslím, že aspoň něco málo dobrého si tam může najít skutečně každý.
Knížka se mi líbila, rychle se čte, je psaná jednoduše a krásně to odsýpá
Najdete v ní tipy&triky jak na úklid domácnosti. Nejedná se o úklid na denní bázi, ale spíš takový ten věcný nepořádek, nahromaděné věci, oblečení, co nenosíme, knihy, papíry,.....
Základ všeho je zbavovat se věcí, které nám nedělají radost a nechat si věci naopak ty, co máme rádi, máme z nich radost.
Maruška píše, že když máme uklizeno jednou provždy, máme to i jednodušší v životě. Líp se nám žije, jsme šťastnější, sebevědomější, spokojenější.
First world problems... :D Tahle kniha by se měla jmenovat "Zázračné vyhazování". Vždy, když Kondo mluví o úklidu, tak tím myslí vyhazování věcí. A dává to smysl. Všichni (západní civilizace) žijeme zavalení milionem věcí, které nepotřebujeme, které nás svazují, stahují někam do minulosti, a kdybychom se všeho zbavili, a nechali si jen to, co opravdu, skutečně z celého srdce milujeme, tak se nám šíleně uleví, a na 99% věcí, které vyhodíme, už si nikdy ani nevzpomeneme, natož, aby nám scházely. Kniha samotná trochu trpí přílišnou délkou - přece jen jednoduchá myšlenka "vyhoďte všechny své zbytečné krámy" je zde roztažená na skoro 200 stran LOL. Ale na mě osobně to zafungovalo jako VYNIKAJÍCÍ motivace. Doporučuju)))
Dočteno a jdu uklízet. Jedna hvězdička dolů za knížky: ne, nebudu si z knížek vytrhávat listy s mými oblíbenými pasážemi a "zbytek" vyhazovat. Pokud si chcete uklidit ve své domácnosti, tato knížka je ten signál, který vás k tomu opravdu přinutí.
Krásně napsaná kniha, od první věty, mě kniha zaujala a četla se mi velice dobře. Autorka má stejné názory a životní postoje jako já a proto jsem se vžila se čtením s láskou, kniha umí motivovat a je velice pozitivní, doporučuji všem kteří jsou optimisté a mají chuť změnit svůj domov a život k lepšímu :)
Přemýšlím, jak ohodnotit, protože první polovina knihy mě nadchla a pohltila, ale pak už to začalo upadat a některé rady či názory mě už tolik netáhli.