Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení
Sarah Knight
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348502/bmid_zazracny-uklid-v-hlave-kouzlo-nehro-cIH-348502.jpg
2
51
51
Stres, přetažení, únava ze života… Jedete v tom taky? Jste zvyklí vyhovět každému, kdo vás o něco požádá, jen ne sobě? Jste zvyklí vyhovět každému, kdo vás o něco požádá, jen ne sobě? Do háje s tím! Knihu, kterou se chystáte přečíst, napsala Sarah Knight a je vtipnou parodií uklízecího bestselleru Marie Kondo. Naučí vás, jak se zbavit nechtěných povinností i pocitů viny z toho, že se na věci, do nichž se vám nechce, prostě vykašlete. Jednoduchá metoda ToMěNetrápí vám pomůže nehrotit: rodinné konflikty; váhu a postavu; názory kolegů, dětí a domácích mazlíčků; dovolené do zemí, které jsou právě v kurzu, ale kam třeba ani nechcete, a další blbosti. Je čas vytřídit v životě, co vás netěší a věnovat se sobě a svým potřebám; zabývat se činnostmi, které vás naplňují a dávají vám smysl; obklopovat se lidmi, s nimiž se cítíte dobře. A to vás osvobodí. Tak na co ještě čekat?... celý text
Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2017 , BizBooksOriginální název:
The Life-Changing Magic of Not Giving a F*ck: How to Stop Spending Time You Don't Have with People You Don't Like Doing, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha je napsaná vtipně, ale že by pomohla se říct nedá. V podstatě je zde jen povrchově napsáno jak něco nehrotit. Ale jak se k tomu dopracovat už napsáno pořádně není a to co je uvedeno není úplně k pomoci.
Oceňuji snahu o vtipnost. Ale většina kniha je moc vulgární. Věřím, že lez říct ne slušněji a lépe.
Toto ze mě neee, nedoporučuju a od knihy jsem čekala úplně něco jiného. Kromě pár rádoby vtipných vět se opakovaly pořád stejné fráze typu: nehrotťe, přestaňte hrotit, to už nehrotím a neustále připomínaná metoda ToMěNetrápí… Nevím, knihu jsem teda konečně už dočetla, ale nemám pocit, že by mi to něco předalo…
jak přestat trávit čas, který nemáte, s lidmi, které nemusíte, nad věcmi, které nechcete dělat...
prostě tuhle nebetyčnou pitomost zavřete na té straně, na které zrovna jste a zůstane vám čas na něco užitečnějšího. třeba na vejrání do blba...
tak neuvěřitelnou pichovinu jsem snad v rukou neměl odkdy jsem se naučil číst. původně to měl být dárek, ale anděl strážný mi našeptal, abych se podíval na databázi. naštěstí. protože jinak bych se styděl.
autorka žije se svým manželem a nevychovaným kocourem kdesi v Novém Jorku. ale tam žije spousta budižkničemů, tam se to ztratí.
navíc udělám ještě jednu věc – zabalím ten šunt a pošlu ho vydavateli se žádostí o vrácení peněz.
fakt, tak neskonalou blbost aby člověk pohledal...
už to nebudu hrotit:)
kdyby vám někdo chtěl nakukat, že tohle je knížka, kterou potřebujete, potom vás buď vůbec nezná, nebo vám chce záměrně způsobit potíže s trávením.
to není odpad, to je hnůj. a když je tohle světový bestseller, potom ámen a tma s touto pidlivizací...
Už nikdy nedám peníze na společný nákup dárku pro kolegu a pak nebudu smutná, že na moje narozeniny všichni zapomněli. Díky.
za mě hrozný, lituju že jsem se nepodívala na recenze před zakoupením :-(
pani proste sepsala cosi, co je ,,zamenitelne" s kondo a na tom si postavila jistotu prodeje.
Kdyby se z knihy vymazalo slovo hrotit, kniha by byla polovicni, nebo spise tretinova.
Musím se přidat k negativním recenzím.
Nechala jsem se nalákat na obálku a koupila.
Bohužel v půlce knihy (kam jsem se musela doslova NUTIT dočíst - prokousat) jsem už opravdu rezignovala. Už mi lezly krkem ty neustále se opakující fráze a také to příšerné sobectví ke kterému autorka nabádá. Je to místy i zbytečně negativní. No, a po tom odstavci s (ne)přispíváním na lední medvědy se mi už úplně znechutila...
Stačilo mi nalistovat kapitolku KDY JE NA MÍSTĚ RANIT NĚČÍ CITY a přečíst si radu, co říct člověku ve Starbucks ve frontě před sebou, který si nedokáže rychle vybrat, zatímco já regulérně pospíchám: "Hele, jste snad krátkozraký? atd." Jiné rady nejsou o mnoho lepší. Kniha vysloveně učí, jak se stát buranem, hovadem. Jak si vygumovat mozek z hlavy. A říká tomu "zázračný úklid v hlavě, kouzlo nehrození." Podle mě absolutní odpad.
Ztratila jsem důvěry u hlášky JE VELMI TĚŽKÉ PŘIJÍT O MÍSTO, KDYŽ SVOU PRÁCI DĚLÁTE DOBŘE.
No, v kostce: panička okopčila patrně tu Japonku a její "chytré" rady přesunula na myšleníčko. Iritovalo mne slovo hrotit v každé větě, myslím že označení ŘEŠIT by bylo lepší.
Také se zde vyskytují vulgarity, např. tak na to k*rva serte, nebuďte kreténi apod.
Ty její návody jsou takové...degradační, navádí lidi, aby kašlali na své blízké a dělali si jen to, co se chce jim, což uvádí na poněkud hloupých příkladech. Prostě ne, není to moc dobrej návod, ale pokud jste za kreténa a už jím být nechcete, tak do toho jděte !!!
Budu upřímná. Podle mě anotace mluví o úplně jiném obsahu, než jsem nalezla v této knize.
Ve zkratce o čem kniha je. Je to vlastně o tom (nebo aspoň na mě to tak působilo), že se máte na všechno vykašlat, nehrotit to a pít alkohol, protože díky němu to vážně hrotit nebudete.
Ze začátku mě kniha i celkem bavila, protože jsem se těšila, že si z ní odnesu i nějaké informace, které budu moc praktikovat ve svém životě, protože já jsem opravdu člověk, to některé věci až moc řeší. Jenže prostě nesouhlasím s tím, že bych měla všechny své povinnosti a závazky hodit za hlavu, nic neřešit (autorka v podstatě ani neřešila to, že nemá stálou práci - což já nepochopím, já v životě potřebuju určitou jistotu) a žít život s lahví vína v ruce a válet se na gauči.
Hrozně mě štvalo to, jak autorka mluvila o odmítnutí různých pozvání na akce od jejich kamarádů. Působilo to na mě jako by se z ní stal "kretén" (jak sama popisuje v knize) a měla všechno, fakt všechno u zadku.
Ale abych nebyla jen kritická, tak zas na druhou stranu musím uznat, že autorka umí psát vtipným a čtivým jazykem, takže se kniha četla dobře (vyjma obsahové stránky teda).
Ještě jednu pozitivní věc, co jsem na knize shledala je to, že jsem se dozvěděla o knize "Zázračný úklid v hlavě: Pořádek jednou provždy, na kterou se hodněkrát autorka odkazovala.
Dokonce bych knihu i někomu doporučila, a to těm lidem, kteří opravdu mají tu špatnou vlastnost všechno, opravdu každou prkotinu řešit. Ukáže vám, že některé věci je opravdu zbytečné tolik hrotit.
Souhrn obsahu: Čím víc omezíte sociální kontakty a sebepéči, tím víc času budete mít na opíjení se doma v teplákách.
Jak to vidím já... Autorka dala výpověď v práci a rozhodla se, že bude na volné noze. Jenže co teď? Chtělo by to vydělat nějaké peníze, že. "Napíšu knihu". No jo, jenže o čem. A tak dumá, dumá a na nic nepřichází. A pak si vzpomene na bestseller, který nedávno četla a dostane skvělý nápad. Vydělat na nápadu někoho cizího. Vezme si předlohu do ruky a přepisuje to. Jen místo metody KonMari popisuje metodu ToMěNetrápí. Občas použije doslova stejnou větu jako v předloze, občas napíše něco svého.
1 - Marie Kondo s knihou nemá nic společného, nemohla se k ní ani vyjádřit
2 - zajímalo by mě, jak je to s právy na obálku knihy, protože nemít naprosto stejnou grafickou úpravu jako kondovský úklid, prodeje by podle mě byly o 50% menší
3 - celá kniha se dá shrnout do jedné věty: Nehroťte blbosti, užívejte život a dělejte jen to, co chcete
4 - jsem ráda, že autorce její metoda přinesla do života více sexu a opálení, ale mě tak trochu obrala o čas
5 - vzala jsem si hlavní radu k srdci a ani knihu nedočetla.... a to se u mě opravdu nestává
Tohle mě zklamalo :( Ono není nic světoborného poradit věčnému hrotiči: "To neřeš". Možná jsem měla přehnaná očekávání nebo knihu nepochopila, nicméně nedala mi nic, co bych ve svém životě využila. Místy jsem měla pocit, že snad mělo jít jen o humornou knížku, ale ani tímhle se mi do vkusu bohužel netrefila.
Kdo četl Zázračný úklid od Marie Kondo může mít rozporuplné pocity. Kdo vše bere příliš vážně je bude mít určitě :) Kdo bere život a návody na něj s nadhledem se pobaví a odreaguje a zjistí, že není se svým hrocením sám :D
Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení
Ech... názov knihy zodpovedá môjmu prístupu k nej. Prečítal som a viac ju neriešim. Je síce vtipná, ale reálne k životu neprinesie nič, keďže sa nedá neriešiť všetko, ako to prezentuje autorka. To by sme potom boli len duchovnými aj reálnymi bezdomovcami. Duchovnými, pretože niekedy je potrebné ten mozog aj zapnúť a o niečom premýšľať, a reálnymi, pretože s takým prístupom by sme dostali v každom zamestnaní po dvoch dňoch výpoveď. Či by to bol školník, úradník, záchranár, ktokoľvek...