Zázrak na nástupišti číslo 5
Clare Pooley
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516773/zazrak-na-nastupisti-cislo-5TWw8i8-sSU-.jpg
4
78
78
Železné pravidlo říká - nikdy se nedávej do řeči s cizími lidmi, které vídáš ve vlaku cestou do práce. Ale co když ho někdo poruší? Iona Iversonová každé ráno v 8:05 nastupuje do svého vlaku. Pravidelně vídá tytéž lidi, pro které už má zavedené přezdívky a představy o jejich životě. Nikdy se však spolu nedají do řeči. Pochopitelně. Jednoho dne se však Svěží Sexista ze Surbitonu začne dusit zrníčkem hroznového vína a na Ioninu výzvu mu přispěchá na pomoc Podezřele Přívětivý Plyšák, z nějž se vyklube zdravotní bratr. Dominový efekt byl spuštěn. Tihle lidé nemají společného nic než příměstský spoj do Londýna, přesto se začnou sbližovat a zjistí, že první dojem může často klamat. Pomohou Ioně její noví přátelé, když se sama dostane do úzkých? Nová povzbudivá kniha plná pohody a vtipu od autorky Kavárny na konci ulice.... celý text
Přidat komentář
V záplavě brutálních detektivních příběhů, mrazivých krimi, opilých či duševně narušených hlavních postav (nebo ještě lépe, duševně narušených a k tomu věčně opilých) je tento příběh milým pohlazením. Odvykli jsme si bavit se s lidmi okolo nás a skutečně je poznávat, je hezké si připomenout, že to může mít za následek například nové přátelství, radost do života a ne rozčtvrcené tělo v řece:).
Ano je to samozřejmě nereálný příběh, ale v dnešní, možná v každé, době je zapotřebí pro zlepšení nálady, zvýšení hladiny optimismu, naděje, pohody a laskavosti taková kniha. Většinou takové knihy nečtu, tříbím si mozek čtením detektivek a hledáním vrahů, ale tady byl humor, nadhled i ironie. Výborná kniha!
Nebylo to špatné, ale na ten děj za chvilku zapomenu. Začátek zdlouhavý, konec jednoduchý.
Každodenní cesta vlakem, lidé, kteří se bez povšimnutí míjejí až do jednoho dne. Příběh o přátelství, které pomalu vzniká mezi lidmi tak odlišnými jak jen to jde. Za vším stojí Iona, velmi energická a výstřední žena. Krásný, laskavý a mile úsměvný příběh, který byl moc pěkný.
Vědomě jsem šla do žánru, který mne neoslovuje, takže jsem byla na úvodních stranách docela překvapená, že mne to začalo bavit. Nicméně přišla stránka 50 a tam veškerý zájem skončil. Aby se arogantní nafoukaný bohatý hulvát najednou chtěl omlouvat podivné barevně oblečené pejskařce, za zenitem, to neberu. Nikdy by to prostě z podstaty neudělal (ne, zázraky se nedějí), navíc ona byla jako břitva, takže by se jí navíc ještě bál, kdyby jooo se chtěl polepšit a stát se příjemnějším člověkem, ze dne na den.
Zpočátku mi trvalo,než jsem se začetla, ale pak jsem knihu začala více vnímat a ve vlaku nabytá přátelství získala najednou jiný rozměr.
Velice fajnové čtení !
Pěkný příběh o osudech a přátelství lidí, kteří spolu cestují vlakem. Z počátku jsem si říkala, no nic moc, ale pak se kniha četla hezky. Autorka pěkně ukázala, že vlastně každý má nějaké problémy, které na první pohled nikdo nevidí. Když se ale najdou přátelé, kteří jsou ochotni druhého vyslechnout a pak i pomoci, řada problémů se dá zvládnout. Kéž by v dnešním skutečném světě to taky tak fungovalo.
Milý příběh, i slzička ukapla.
Akorát trvalo skoro 100 stran ,než jsem se zacetla s chutí.
Nenadálá přátelství?
Seznamování ve vlaku. Zkusil to někdo?
Může se rozběhnout přátelství, romance, nebo jenom takové popovídání si, z čehož nevyplývá nic nebo naopak konzultace problému anebo jen flirt?
Někdy JE TO VÝZVA. Otevřenost a upřímnost nade vše.
"Vůbec nejsem takový, jak si představujete."
"No tak do toho", vyzvala ho Iona. "Překvapte mě."...
..."Byl Emmie okouzlen, protože četla obyčejnou knihu, neměla čtečku ani kindle."
Vám všem přeji krásný (ne)čekaný Zázrak na nástupišti třeba číslo 5.
Tato kniha je pro smutné dny... milá, příjemná a povzbudivá.
Jak autorka píše - svou první knihu napsala v padesáti letech,
takže vidíte, že na začátky není nikdy pozdě :-)
Moc doporučuji.
To bylo krásné! Už Kavárna na konci ulice byla super, ale tento příběh ji ještě předčil! Milé, vtipné - pohlazení po duši. Po přečtení mi postavy zůstaly v hlavě a po dlouhé době si říkám, že tohle bych si přečetla ještě jednou!
Tak tohle nejde označit jinak než milé, odpočinkové čtení . Které se ještě k tomu čte “sakra dobře . A nejednou pohladí po duši v této uspěchané době.
V reálném světě se s takovýmto přístupem, který autorka popisuje, už asi moc nesetkáme, jelikož se to “nenosí a každý si všímá jen sám sebe. Ale je třeba brát ohled na to, že se jedná o knížku .
Parta lidí na nástupišti nemá společného nic víc, než příměstský spoj do Londýna. Ale zůstane to tak? Nebo je osud svede dohromady a stanou se z nich přátelé?
Každý je charakterem úplně rozdílný, alespoň na první pohled, ale je to skutečně tak nebo zdání klame?
Seznamte se, prosím, například s Ionou, Svěžím sexistou ze Surbitonu nebo s PPP - Podezřele Přívětivým Plyšákem.
Co je to za přezdívky? Na to už si budete muset přijít při čtení .
U autorky oceňuji vykreslení charakterů postav, to zvládá opravdu bravurně a myslím, že mnozí z nás (čtenářů), se v nějaké z postav i najdou.
Rozhodně si od autorky přečtu i její předchozí knížku - Kavárna na konci ulice.
Po všech těch hororech, thrillerech a psychothrillerech to byla taková výhybka () “na odpočinek a byla opravdu skvělá .
Jistě, je to pohádka - o vlacích a lidech v nich. Ale charaktery postav jsou výborně vymyšlené, hlavně Iona je zajímavá a plastická figura. Milé a úsměvné čtení, které se mi moc líbilo.
Nemůžu jinak než plný počet! Skvělé, čtivé, neuvěřitelně poutavé a plné příjemných momentů. S hlavními hrdiny jsem se jednoduše ztotožnila, a odnáším si jedno velké přání! CHCI BÝT JAKO IONA! :)
Po této knize jsem sáhla proto, že jsem loni četla od autorky již jednu knihu - KAVÁRNA NA KONCI ULICE. A musím říci, že si obě dvě knihy jsou v něčem podobné, autorka se nezapře. I zde máme poněkud nesourodou partičku lidí, kteří se náhodně setkají a vzájemně se ovlivní. Sedmapadesátiletá Iona každé ráno se svým psem Lulu cestuje stejným vlakem a spolu s ní i další lidé, které zná pouze od vidění. Až jednoho dne, při záchraně dusícího se spolucestujícího, se spustí lavina událostí. Seznamte se se Sexistou ze Surbitonu, nebo třeba s Podezřele Přívětivým Plyšákem a dalšími protagonisty tohoto milého příběhu. Zase je to vyprávění ze života o obyčejných lidech, které svede dohromady náhoda. Podobně jako v KAVÁRNĚ NA KONCI ULICE se jedná o lidský příběh, který vás pohladí po duši. Je to milé, laskavé vyprávění, někdy protkané humorem, po chvíli zase až melancholické. S oběma autorčinými knihami mi bylo moc dobře a ráda je doporučím.
Milé čtení, tyhle "sbližovačky" různorodých lidí v knížkách můžu. Moc hezky napsané, nejvíc překvapil Piers.
Milé. Možná každý se v některé z postav najde. Studentka, která musí najít sebevědomí, muž středního věku svoje poslání, mladík lásku, výstřední dáma s buldočkem přátele. Asi odhadnete, kdo nehraje fér a kdo je přítomen, i když vlastně není. Ale stojí to za přečtení. Možná, že ne zázrak, ale pohlazení tato kniha určitě je.
Naprostý souhlas s knihovniceVS - byla to pohádka, která se mi přesně trefila do nálady. Velmi čtivé odpočinkové čtení, které pokud k němu od počátku přistoupíte jako k pohádce, tak si to užijete. Netřeba si to kazit tím, že reálný svět je úplně o něčem jiném ;-)
Dost mi to stylem připomínalo knihu Když panda tančí nebo Fazóna.
Přistihla jsem sebe samu, že se při čtení usmívám.
Pohádka.
Krásná, hladivá, příjemná.
Pohodička na léto.
Krásné milé a pohodové čtení. Stejně jako Kavárna na konci ulice.