Zázrak v Neratově
Josef Suchár , Tomáš Kutil
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393817/bmid_zazrak-v-neratove-RQp-393817.png
5
33
33
Zázrak v Neratově - Josef Suchár v rozhovoru s Tomášem Kutilem. Z monumentálního kostela zbylo jen torzo a v Neratově žilo pár posledních obyvatel. Dnes na toto poutní místo smíření přijíždějí tisíce lidí a Sdružení Neratov dává naději a práci stovkám lidí s hendikepem. Tuto neuvěřitelnou proměnu, kterou lze bez nadsázky označit za zázrak, způsobil Josef Suchár. Kněz, který až do revoluce nemohl veřejně působit, dokázal pro své smělé plány nadchnout i ostatní. V rozhovoru vypráví o tom, jak se mu Neratov podařilo vzkřísit. Otevřeně a bez frází mluví i o mnoha dalších věcech, které se týkají jeho, víry, služby druhým, společnosti a církve. „Když se tam zastavíte, ucítíte spojení země a nebe tak silně, že na to nezapomenete. Prosím vás, vezměte děti a jeďte tam. Uvidíte Zázrak nad Čechami.“ Michal Horáček, prezidentský kandidát... celý text
Přidat komentář
Krásný rozhovor s velmi zajímavým, vskutku inspirujícím člověkem! Nepatřím sice k těm, kteří by se hned hrnuli do Neratova, ale rozhodně obdivuji činnost, kterou tam P. Suchár se svými přáteli rozjel a jak v ní pokračují dodnes.
Do Orlických hor jezdíme s rodinou téměř každou zimu na lyžovačku a při té příležitosti obvykle navštívíme i Neratov ("naše" chalupa je hned v sousední vsi). Takže jsem se moc těšila, až si přečtu rozhovor s P. Suchárem, který stojí za všemi těmi většími i menšími zázraky, které se tam děly a dějí. Doporučuji (přečíst i navštívit)!
O panu Suchárovi, Neratově a událostech, které se tam staly a dějí jsem nic nevěděl.
Zdejší komentáře, zvláště Chesterton
,mě motivovaly ke koupi a přečtení této útlé a myšlenkově bohaté knihy.
Otázky jsou stručné a jasné, odpovědi upřímné, obohacující co se týče historie zchátralého kostela a místa, které vinou komunistického režimu málem upadlo v zapomenutí.
Díky obrovskému úsilí pana Suchára a nejen jeho,se podařilo zachránit kostel a vybudovat poutní místo smíření, které navštěvují nejen věřící a odnášejí si povzbuzení a smíření.
Pan Suchár působí jako člověk, který je nesmírně pracovitý a má jasno v otázkách kněžství a víry, kterým já moc nerozumím,ale přesto byly pro mě jeho názory zajímavé.Některé jeho vzpomínky na utajenou církev mohou doplnit čtení Bílé Vody.
Jeden z jeho názorů, který mě zaujal:
...."Pokud není člověk pánem sám nad sebou a svou vůlí, tak se propadá blíž k živočišné říši a síla jednotlivých biologických tužeb je mnohem větší.
Zvláště v neorganizovanem čase je veliké riziko, že tyhle tužby převládnou.
Třeba touha něco mít, tak jdu a seberu to.Nebo touha něco ničit,i různé sexuální tužby..."
Podobných zajímavých odpovědi je v knize více.
Stojí za přečtení a zamyšlení.
Tehle skvělý rozhovor bych doporučila každému, kdo četl Ty jsi kněz navěky Zdeňka Jančaříka, o brněnské podzemní církvi, aby si realisticky rozšířil
obzory o zralý přístup ke kněžství.
Krom toho mi šlo hlavou přesně to, co píše Mrňous1 - jak dnes ve společnosti chybí základy, které tohoto muže formovaly v útlém dětství a mládí!
"V učňáku jsem objevoval svět dělníků - chlapů, kteří mluví sprostě, chlastají, ale umí dělat úžasné věci."
"Při mém svěcení zazněla věta, zda ho přijímám i když kvůli němu mohu skončit pod náklaďákem. Díky tomu si stále očišťuji, co mé kněžství znamená,.....že to není zaměstnání, které mohu zítra opustit!"
"Víte, kdo je dnes největším příjemcem dotací v neziskovém sektoru? Fotbalový a hokejový svaz, následuje tenisový a Velká cena Brna......ale navenek se to prezentuje tak, že to sežerou Charity a Člověk v tísni. To je hodně nefér."
"Proč by diecézní kněz nemohl mít rodinu? ....... je tu nějaká tradice, nelze to šmahem změnit, i ženy by si musely zvyknout. Být manželkou kněze by nebylo nic jednoduchého!"
Tenhle muž nemá chybku :o) a biskupské svěcení by mu svým způsobem asi slušelo. Sdružení Neratov by si to i zasloužilo. Jen nevím jak by nesl zřejmou nutnost opustit svoje oblíbené bagry :o)
Asi pokorně a zrale, přijde mi, ze skvělého rozhovoru a neratovským tiše závidím, takhle srovnaných kněží není nikdy dost . . .
Díky otče Josefe za inspiraci a zvěst radosti v ponurejších časech!
"Objeví se hromy a blesky, ale Hospodin tam není.... Následuje mírný vánek, se kterým šel pokoj. A já si uvědomil, že to mám přesně takhle. Že mé setkání s Hospodinem je spojené s jakousi samozřejmostí, která jde životem."
10/10
Ano, plně souhlasím se všemi 4-5 *. Co více dodat ??
Mám před sebou návštěvu tohoto poutního místa...
Kniha Zázrak v Neratově mně jen utvrdila, že když se sejdou ti správní lidé, jdou dělat zázraky. A samotný kostel s pohledem na nebe , no věřím , že to bude jedinečné.
V jistém dokumentu Neratov prezentovala i Marie Rottrová .
Krásná kniha. Četla se úplně sama, výborně sepsána, člověk se dověděl tolik věcí a zajímavostí. Myslím, že hned od prvních stránek je jasné, co Josefa Suchára formovalo a co bohužel v dnešní době dost dětem a mladým lidem chybí, což se poté v životě výrazně projevuje. Taky pro mě byly velmi zajímavé informace o skryté církvi a o polistopadovém dění v církvi, vztazích a náladách. Všichni jsme jen lidé, všichni chybujeme, ale pokud máme v sobě aspoň špetku pokory, vzájemné úcty a slušnosti, jde překonat mnoho problémů a vytvořit úžasné věci a nesmrtelná díla. Knihu rozhodně doporučuji, nejen čtenářům křesťanům, ale všem...
Josef Suchár a tato kniha jsou pro mě prvním setkáním s moravskou skrytou církví, tedy čtení velmi objevné a inspirativní. Smekám klobouk před dílem, které se p. Suchárovi a lidem kolem něj podařilo v Neratově vytvořit. Přesto jsem z knihy vycítil jakousi únavu a smutek, že ani tady to není idyla – naopak mezi řádky na mě prosakovalo, že to stále (a možná stále více) je boj o přežití. Jsem rád, že kniha vyzdvihuje nejen zápal a vizionářství p. Suchára, ale i dennodenní práci na zemi pevně stojících spolupracovníků. Zajímavé jsou i kapitoly o integrování skryté církve do oficiální hierarchie v devadesátých letech, jakož i pasáže o cestách na zkušenou do Francie a Indie. Vtipné je třeba vyprávění o budovatelských písních na táboře Radost:-) A ten zápal pro hračky jako bagry a těžká stavební technika!-) Poslední blok „Srdce v Neratově“ se mi zdál poněkud rušivý, ovšem závěrečné svědectví pana Neugebauera je mimořádně zajímavou a hodnotnou korunou knihy. Děkuji pánům Suchárovi a Kutilovi, že mě nasměrovali k osobnostem jako F. M. Davídek, p. Krátký, L. Javorová a knihám o nich!
S velkým zájmem jsem si přečetl tuto knihu, kterou jsem si koupil v obchůdku při mé neplánované cestě do Neratova. Velice čtivě napsané. Z čeho mám ale já velkou radost, že kniha není psána sladce a tak trochu mezi řádky vykukují i problémy v mezilidských vztazích, které takové projekty po čase vždy provázejí. A i to, že i velcí vizionáři potřebují kolem sebe ty "bezejmenné lidi" kteří pak svou skrytou pílí velké vize uvádí v život. I jim patří však velký dík.... Doporučuji přečíst
Neratov je zázrak podle definice které rozumím a se kterou souzním. Zázrak není to, co se stane z ničeho nic, ale platí babiččino: "pomoz si sám a pánbůh ti pomůže". Rozhovor s Josefem Suchárem, který dal impuls k obrovskému projektu kterým je obnova kostela, poutního místa, pomoc a práce s hendikepovanými lidmi ( a to všechno najednou), je velmi milým připomenutím, že mezi námi jsou stále lidé, kteří pomáhají nesobecky a ze všech svých sil.
Tuto krátkou knížku ve formě rozhovoru - doprovázenou fotografiemi zachycujícími nejen J. Suchára, ale i Neratov samotný - jsem přečetla během dvou / tří odpolední. Prostřednictvím rozhovoru poznává čtenář jednak příběh pana Suchára, ale také příběh Neratova, který díky činnosti pátera jako jedna z mála bývalých sudetských pohraničních obcí po roce 1989 znovu vzkvétá. Jednalo se pro mne o velmi pokorné čtení, které bylo umocněno tím, že Neratov čas od času navštěvuji a je potřeba za jeho obnovu poděkovat a nechat se také inspirovat pro obnovu dalších tzv. zapomenutých míst.
Neratov jsem objevila díky mému příteli cca před pěti lety. Kouzelné místo, přímo magické, které má ohromnou duševní energii. Překrásná příroda, klid a pohoda. proto mne zajímalo, kdo je ten kouzelník, který dokázal vrátit život tam, kde už skoro nebyl, opravit nádherný kostel, který chtěli komunisti zbourat a dát dohromady postižené i zdravé lidi tak, že to skvěle funguje. Rozhovor jsem přečetla na zahradě jedním dechem a nezklamal mě, pohladil mě po duši, pane Sucháre, hluboce před vámi i všemi vašimi spolupracovníky smekám.
Neratov je už dlouho moje srdcové místo, kam se ráda vracím a vždy tam najdu klid, mír, radost, Boha... Kostel si pamatuju ještě bez střechy a od té doby tam neratovští odvedli obrovský kus práce. Je radost sledovat každý pokrok a je ještě větší radost být sem tam aspoň mikro-součástí tohohle zázraku. Pan farář je neskutečně lidský, otevřený a s přímou linkou k Bohu. A je úsměvné pozorovat jeho nadšení při práci v bagru.
Celá knížka krásně a jemně provází historií Neratova a celým životním příběhem Josefa Suchára. Za vše, co tu s Boží pomocí vykonal, mu patří obrovské DÍKY! ♥
Ráda čtu úvahy farářů i rozhovory s nimi. Marek Orko Vácha, Zbigniev Czendlik, Václav Vacek i Robert Fulghum jsou mými častými společníky, když o něčem přemýšlím. Josef Suchár mi je však svými názory asi zatím nejbližší a o to víc mě těší, že nás bude oddávat.
Dlouhodobě sleduji a podporuji úžasné neratovské dílo. Tuto knihu jsem dostala jako dárek a přečetla ji jedním dechem. Kéž by bylo mezi námi více lidí jako pater Suchár a všichni jeho spolupracovníci.