Zázraky se dějí
Juliane Koepckeová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162890/bmid_zazraky-se-deji.jpg
4
54
54
Když se sedmnáctiletá Juliana Koepckeová zřítila s letadlem do peruánské džungle a jako jediná z cestujících přežila, rozpomněla se na dětství strávené s rodiči v pralese. Tehdy se naučila ctít zákony pralesa; znala zvuky džungle, věděla, která zvířata ji mohou zabít a která jí naopak ukážou cestu k civilizaci. Zraněná dívka se jedenáct dní prodírala hustým pralesem, bez kompasu a mapy, jen s hrstí bonbonů v kapse... Až teď, po čtyřiceti letech, se konečně rozhodla vyprávět svůj příběh…... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2013 , Ikar (CZ)Originální název:
Als ich von Himmel fiel
více info...
Přidat komentář
Skutečný příběh ze života. Čtu je rád. Většinou se tyhle příběhy týkají něčeho ne úplně běžného. Něčeho výjimečného. Takový je i tenhle příběh. S velkým zájmem jsem si přečetl jak se sedmnáctiletá Juliana dokázala sama dostat z džungle do civilizace. Většina z nás by téměř jistě zpanikařila a nepřežila. Juliana měla obrovské štěstí v tom, že v pralese strávila dětství s rodiči. Díky tomu věděla, jak se chránit a kudy jít. Člověk by se měl z knížek i poučit. Já se poučil v tom, že ocitnu-li se, nedejbůh, sám v džungli, uříznu si, pardon, ulomím si, klacek, budu s ním šátrat před sebou a hledat nějaký říční tok. Pak se vydám po proudu. Reálně cestou na něco šlápnu, něco mě sežere, fatálně kousne, nebo zemřu na infarkt poté, co v noci uslyším v blízkosti nějaký řev.
Ale teoreticky připraven díky téhle knize jsem....Za to dávám pět hvězd.
Někdy v 70. letech jsem viděla film, který se mi moc líbil. Když jsem zjistila, že vyšla i kniha, byla jsem nadšená a knihu si koupila. I přesto, že jsem se na ní moc těšila, musím bohužel dát jen 3*.
Kniha se mi celkem líbila, jen mi trochu vadilo přeskakování v časových obdobích , nicméně zajímavé čtení.
Kniha pro mě představuje jedno velké zklamání. Vzhledem k tématu jsem se těšil na napínavé vyprávění v poutavém jazyce. Ani jednoho jsem se nedočkal. Po několik stránek, kdy autorka skákala z jednoho časového úseku do druhého, jsem měl pocit, jako bych nečetl beletristickou knihu s dobrodružnými prvky, ale dost nekvalitně napsaný návod na zavařování okurek. I novinář by to zvládl napsat lépe. Takovou nudu a zmatečnost u tohoto díla bych opravdu nečekal.
Neuvěřitelný příběh mladé dívky, která přežila pád letadla. Velmi čtivé, napínavé
Kniha sice čtivá, ale ze začátku se občas krkolomně překrývala časová období. Nicméně zajímavé čtení.
Už od samého začátku mě kniha zaujala a vtáhla do děje, třeba jak otec putoval pěšky přes Itálii , Sicílii a zpět přes Francii do Španělska do Brazilie. Velmi poutavě napsáno co ve výtečném filmu nebylo. Julianě se film moc nelíbil, mě se zase líbíl na tehdejší dobu víc než kniha. Očekaval jsem drama z pralesa, což tady vydá na dvě krátké kapitoly a pak Juliana popisuje svůj další život po nehodě, otravné novináře a jak se chce stát zachránkyní Panguany. Kniha je i tak velmi zajimavá, jak třeba vznikají fámy, jak si novináři vymýšlejí, další popisovaní života v pralese. Pravdivá věta z knihy dle vlastních zkušeností: Na cestách se vždy projeví, jestli lidé spolu dokáží vyjít nebo ne.
Jako příběh jedné rodiny je to jistě zajímavé, ale kdo se chtěl dozvědět (krvavé) detaily o katastrofě, moc si nepočte.
Juliane Koepckeová, odvážná cestovatelka, která jako jediná přežila leteckou katastrofu v Peru roku 1971 a dokázala najít cestu z džungle k lidským příbytkům. Kniha, kterou jsem dlouho očekával, nezklamala. Jsou zde popisy, vzpomínky a především dlouhé autentické vyprávění, ze kterého se občas tají dech – přežití, dlouhé putování, strádání, útrapy, a k tomu nezdolná lidská vůle žít. Opět jedna z knih, která mě připoutala do křesla a přinutila číst a číst.
Zázraky se dějí
Není to kniha o tom, jak tehdy sedmnáctiletá Juliane přežila pád z letadla a osamělou jedenáctidenní cestu peruánskou džunglí (v letních šatech a jednom střevíčku s podpatkem). Tragédie, na kterou se celý její život soustředí pozornost médií, tvoří v Julianině autobiografii jen epizodu.
Tahle kniha je o lásce k pralesu. O dětství, které autorka trávila částečně v Limě – kde se u jejích rodičů ubytovávali vědci z celého světa – a částečně v Panguaně, první výzkumné stanici v Peru – na dvou hektarech džungle oplývajících takovou biodiverzitou, že se dvěma generacím vědců (nejen) z rodiny Koepckeových ještě nepodařilo vytvořit úplný katalog zdejších druhů. Je o Julianiných studiích na německém gymnasiu, kam ji z Peru vyhnali novináři, a o vyrovnávání se s leteckým neštěstím. Ale také o tom, jak se dívka do pralesa vrátila – už při psaní diplomové a disertační práce ze zoologie. A o jejím pozdějším boji za vyhlášení Panguany chráněným územím, při němž konečně dokázala zúročit svoji nevyžádanou slávu člověka přeživšího pád ze tří kilometrů (nemluvě o plavání s kajmany, piraňami a trnuchami).
Přijde mi škoda, že má kniha špatné hodnocení proto, že není až tak dobrodružná, neobsahuje moc technických návodů k přežití a, jak tu kdosi píše, neláká na „krvavé detaily“ o havárii. Osobně jsem hltala kapitoly o vyrůstání v Peru, o odborné činnosti Julianiných rodičů a vědeckém ruchu kolem nich, stejně jako o autorčiných vlastních výzkumech (diplomku psala o mrchožravých motýlech a disertaci o netopýrech). Naprosto parádní jsou občasná expozé o ptácích, i když překladatelka střílí jejich názvy od boku (JAK se jí povedlo udělat z vlhovce špačka?). Nadšená jsem byla i z průhledu do života německé komunity v Jižní Americe.
Výsledek je ale v podstatě dost temný. Autorka se jen pozvolna a hodně obsáhle vypořádá s tragédií, při níž ostatně ztratila maminku; s terorem médií, pro něž není lidskou bytostí, nýbrž senzací; a s okolím (včetně otce), které ji viní, že přežila, kdežto ostatní ne.
Půlhvězdu strhávám za autorčino chování ke zvířatům, které mě celou dobu žralo („naučila jsem se od místních, jak se vaří pásovec“, ale „někteří indiáni vidí v pralesu jen zdroj lovné zvěře, což je pro nás samozřejmě nepřípustné“).
Kniha za přečtení stojí, byť je o džungli jiným způsobem, než by člověk čekal.