Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439246/bmid_zbabelci-mqm-439246.png
4
1139
1139
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Parta mladých lidí z českého maloměsta o sobě na svých schůzkách poněkud silácky prohlašuje ústy hlavního hrdiny, citlivého studenta místního gymnázia, že ji zajímají jen holky a jazz. Jejich cynismus a zdánlivě drsný postoj k životu jsou však jen podvědomou reakcí a obranou proti sentimentalitě tíživé doby - v rozhodující chvíli zapomínají na nebezpečí, riskují život a dokážou i zneškodnit německý tank. S úlevou a nadějí pak vítají Rudou armádu jako příslib do budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
První polovina knihy se silně vlekla. Nebavilo mě číst sáhodlouhé popisy. Naopak druhá půlka byla více napínavá a měla zajímavé myšlenky. A taky mi to přiblížilo, jak to vypadalo na konci války v Česku. Dennyho jsem někdy měla chuť nakopnout, že je arogantní a sebestředný a sám je blbec. Ale zase někdy si pomyslel něco kloudného, s čím jsem se mohla ztotožnit. Hodnotím 3,5.
(SPOILER)
Říkala jsem si, že by bylo záhodno přečíst si konečně taky Škvoreckého, k čemuž mě motivoval i náhodně přečtený komentář od @Lordmara12. Když jsem o tomto svém úmyslu informovala maminku, poznamenala, že tenhle autor ji nikdy nebral. Když jsem se potom pustila do čtení, pochopila jsem asi proč. Nevím, jestli jsou pozdější Škvoreckého knihy psány jinak, ale drásala mě podrobná popisnost, s níž Danny líčil každé hnutí své mysli a každý svůj pohyb. „Přišel jsem domů, otevřel jsem dveře, zavřel jsem dveře, prošel jsem do pokojíčku, sundal jsem si košili, koukal jsem se z okna na mraky / jak prší / hvězdičky a myslel na Irenu, bylo mi z toho tak smutně krásno, pak jsem zavřel okno, oblékl si pyžamo, lehl si do postele a myslel na Irenu, kterou miluju“ a tak dál a znovu v různých obměnách. Nejvíc patrné to bylo v okamžicích, kdy Danny neměl do čeho píchnout (a pokud bych byla vulgární, dodala bych: doslova).
Přitom když došlo na dialogy nebo akci, byl text psaný nesmírně dynamicky a vtáhl mě do děje. Zejména poslední popisované dny jsem četla v napětí a zejména tyto pasáže přispěly k tomu, že jsem nakonec strhla dolů jen jednu hvězdičku a ne víc.
Co se Ireny týče, trochu jsem doufala, že nakonec Dannymu dá ve Zdeňkově pokoji, ale ukázala se jako větší charakter než já. Co se Dannyho literárního charakteru týče, ač mě celkově spíše štval svojí povrchností a říkala jsem si, že asi nejsem dostatečně potápka nebo alespoň mladý muž, abych se s ním ztotožnila (všechny holky byly podle něj pitomé, přitom se kolikrát jako pitomec choval on sám), jindy jsem mu rozuměla a dokázala se do něj vžít. Rozhodně se mi líbil popis dění na malém městě, kde se každý s každým zná a každý o každém něco ví, zasazený navíc do kontextu téhle pohnuté doby.
Pro formu jsem si na youtube vyhledala citované písně a rozhodla si znovu pustit Havelkův pořad o dějinách swingu. S výchovou, jaké se mi dostalo, bych jako současník asi swingaře odsuzovala, teď měli moje sympatie a dostala jsem chuť jít si skočit boogie, kdyby bylo s kým.
S odstupem mnoha let si člověk jen těžko může vytvořit obrázek toho, jaké to kdysi bylo. Patetického Drdu nezavrhuji, autentický Škvorecký mi ukázal zase jiný úhel pohledu a něco dalšího. Knížka ve mně, stejně jako v Dannym, zanechala jistou melancholii a nostalgii po něčem, co už není.
Kniha zachycuje život obyčejného dospívajícího chlapce na českém maloměstě na konci druhé světové války. Přestože v příběhu právě končí nejhorší válka v dějinách lidstva, hlavní protagonista Danny Smiřický řeší především záležitosti svého mikrosvěta, tedy holky a hudbu.
Škvorecký se prostřednictvím knihy vysmívá těm Čechům, kteří proti nacistickému Německu dosud nijak nevystupovali, ale na konci války, když už byla porážka Německa jistá, se přidávali k odboji, aby si zajistili vlastní lepší pozice v poválečném společenském uspořádání.
Výsledkem vydání Zbabělců se Škvorecký dostává do nemilosti komunistického režimu, jemuž se nezamlouvá, že kniha události končící války popisuje satiricky a naturalisticky.
Vám knihomolům doporučuji na Youtube sledovat kanál "Na potítku", kde jeden mladý odborník na literaturu analyzuje významné knihy včetně Zbabelců.
Při studiích nám pak doktor na semináři z literatury kladl na srdce, abychom nečetli patetického Drdu a jeho Němou barikádu, ale autentické Zbabělce od Josefa Škvoreckého. Měl pravdu. Opravdovější popis posledních dnů války v Československu si umím jen stěží představit.
Těch několik dní na konci války autor popsal natolik důvěryhodně, jako by se vše odehrálo včera. Veškerý patos jde stranou a text odkrývá reálnou část lidské povahy. Namísto hrdinného boje za vlast, sebeobětování a spektakulárních přestřelek (i na ně ovšem dojde) se románové postavy nudí, chtějí si "vystřelit", avšak zase ne moc, aby náhodou nepřišly o krk. Mluví sprostě, chtějí se fotit s kvérem, aby zapůsobily na holky, bojí se, přemýšlí o životě, hrají jazz, mstí se, předvádí se a převlékají kabáty.
Závěr knihy je velmi naturální a místy až mrazivě děsivý. Celou chladnokorevnost posledních dní ještě umocňuje příjezd sovětských vojsk a okamžitý návrat do běžného života s napjatým tušením, co nastane dál.
Řadím do knih, do kterých jsem ještě nedorostla. Prostě mi nesedí styl Škvoreckého psaní. Vyloženě mě rozčiluje :)))
Tak uvidíme za pár let..
Pokud jste jeden z těch lidí, co si řeknou "ještě jednu kapitolu", tak knihu dočtete velmi rychle. Já jen doufám, že mě při čtení neviděla Irena...
Tuto knihu jsem měl přečíst už na střední škole. Knihu jsme měli do povinné četby, ale já jsem knihu nečetl. Popravdě řečeno jsem neměl v úmyslu tuto knihu číst, jako by mě pořád něco odrazovalo, ale jelikož jsem měl knihu doma, tak jsem si nakonec po letech řekl, že si tuto knihu přečtu. A tato kniha nebyla špatná. Od autora jsem již četl knihu PRIMA SEZÓNA, kde hlavní postavu ztvárňuje také Danny Smiřický.
Román ZBABĚLICI zachycuje 8 květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci (pomyslný Náchod). Sledujeme konec 2. světové války v Kostelci. Je to román s autobiografickými prvky. Autor začal psát román v říjnu 1948 a dokončil jej v září 1949. Kniha vyšla až v roce 1958. Kritika KSČ měla vůči této knize nespočet výhrad.
Hlavní dějová linie se točí kolem studenta gymnázia DANNY SMIŘICKÉHO (19 let), který je vypravěčem příběhu (vypravování v ich-formě). Danny hraje s amatérskou džezovou kapelou jako saxofonista. Mnohdy jsem měl pocit, že neví, co vlastně chce od života. V myšlenkách se mu honily různé představy. Zamiloval se do IRENKY a při každé příležitosti ji to říká, ale ve skutečnosti mu jde jen o to jediné, dostat Irenku do postele a užít si. V některých momentech se mi jeho chování nelíbilo, jako by byl sobec a myslel jen na sebe a svůj vlastní prospěch, ale na druhé straně dokázal také podat pomocnou ruku a pomoci ostatním, což si u mě získal plusové body.
Během konce války dojde v Kostelci k mnoha událostem, které prožijeme s našimi hlavními hrdiny. Poslední část byla hodně akční a napínavá.
Autor někdy používá hodně rozvětvená souvětí a nespisovný jazyk, který pasoval k tomuto románu. Monology od Dannyho jsou střídány s úsečnými dialogy dějových scén (vliv Hemingwayova stylu).
vôbec sa nečudujem problémom, ktoré si Škvorecký týmto dielkom vyrobil. šliapnuť na kurie oko přicmrndávání a vysmiať sa konfidentom, ktorí chceli byť vždy v centre, ale nikdy so zodpovednosťou... veď to každý druhý komunistický činovník musel čítať ako pohľad do zrkadla.
vďaka za tento skvost.
Velmi dobře napsaná kniha o událostech o konci druhé světové válce ve městě Náchod. O masakru na hranici od ustupujíci se armády a po té krvavé mste místních obyvatel která sice asi nebyla v souladu chart osn ale když pomyslím jaké zlo působilo ss během války ale i nakonci na hranici se nemůžeme divit. Jako nachodak nemůžu knize dát mi než 5 hvězdiček zvlášť když v knize často zmíněn legendární hostinec port artur kam velmi rád chodím a doporucuju návštěvníků Náchoda ho navštívit.
Je to velká výpověď o české společnosti, čeho je člověk schopen. Vždycky si kladu otázku, jaký stav společnosti by byl za daných okolností v Německu, Rakousku, tedy v západní Evropě, kam bych ráda patřila.
I když je u mě Josef Škvorecký pan spisovatel, bylo pro mě těžké to číst, proto jsem nedočetla. Není to chyba knihy..
Dalo mi práci napsat komentář k téhle knize. Název Zbabělci výstižný není, protože skutečných zbabělců v ní moc nenajdete. Škvorecký odmítl poválečný výklad dějin a reportážním stylem odkryl maloměšťáckou morálku i násilné excesy, které se komunistům po válce nehodily do obrazu revolučních hrdinů bojujících po boku bratrské Rudé armády. V upřímné a otevřené výpovědi o tehdejších událostech je velikost a hodnota románu!
Omlouvám se autorovi, nazval bych ten román Strach. Strach civilisty, který se má postavit s puškou v ruce do cesty ozbrojeným vojákům. Strach, který se u některých jedinců změnil ve frustraci a vedl k masakru zajatých SS v místním pivovaru. V souladu se ženevskými konvencemi to nebylo, ale esesáci dostali jen to, co dělali celou válku jiným lidem. Zůstaňme u toho, že je tenkrát v Náchodě dostihla karma.
Odjakživa jsem měl květnové povstání spojené s barvotiskovým krásným počasím a rozkvetlými šeříky. A ejhle, půlka ho propršela a byla hnusná zima.
Zbabělci se očima hlavního hrdiny dívají na konec války realisticky a ukazují ho takový, jaký byl. Danny je ovšem velmi rozporuplná figura, někdy hrdina, někdy zbabělec, někdy fatalista, jednou je to slavoman a podruhé zase člověk, kterému je nepřijemná vidina, jak ho tahají po slavnostech a plácají po ramenou.
Umělecky je to ale velký román, jeden z největších, jaké u nás v druhé polovině 20. století vyšly. A v roce vydání to musela být tedy absolutní bomba, protože doba si tehdy žádala spíš ten barvotisk než realismus a Zbabělci museli tehdejší oficiální úzus dost narušit.
Pobavilo mě, jak některé dnešní čtenáře a čtenářky deptá Dannyho zájem o ženy; to bude mít asi něco společného s biologií, protože zájmy mladých mužů byly, jsou a budou pořád stejné. Leda by se někdo poučil od ochránců koček a zavedl velkorysé kastrační programy. A že jsou dívky ve Zbabělcích Dannyho slovy pitomé? No to jsou, ale Danny je autorovo alter ego (až natolik, že u odvodu udává autorovo datum narození) a Škvorecký opravdu ženy za hloupé považoval. Píše to třeba v Samožerbuchu (který se tu dá taky stáhnout zdarma) právě v kapitole o vzniku Zbabělců.
Jeden z pilířů mého výchovně-vzdělávacího procesu v době, kdy autor byl u nás tabu. Přesto jsem, několik desetiletí po vydání, z téhle knihy jako teenager čerpal zkušenosti historické i morální. Muzika, studium, provokace, pokusy o hrdinství, kluci a holky, dvě pohlaví, nostalgické vzpomínání na lidi, kteří tu byli a nejsou. Revoluce na poslední chvíli, když už se to může, není to tak nebezpečné, a ještě je tu šance stát se hrdinou. Autor je skvělý pozorovatel a moudrý a vtipný glosátor svého okolí. To dokázal už touhle prvotinou a vydrželo mu to celý život, doma i v Kanadě. Už dávno patří mezi mé nej.
...
Ale neměl jsem chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen že ta wirtemberská královna byla hezká a já vždycky cítil sympatii k hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii.
...
Ale, Helenko, dyť
Ne, nemáš bejt sprostej. Jestli řekneš ještě jedno sprostý slovo, tak odejdu.
Ale prdel přeci neni tak sprostý slovo.
Já du, řekla Helena a vstala.
...
Irena mi jednou řekla, jak chodí sama se psem po lese a myslí na problémy. O literatuře a o politice a já nevím. A tenkrát jsem se v duchu styděl, že já myslím jen na holky, když jsem sám, a připadal jsem si proti ní méněcenný. Ale to bylo dávno. To bylo hrozně dávno.
100 % (1031 hodnocení je zatím na průměru 84 %).
P.S.
Jeden můj slovenský přítel mi po letech prozradil, že u nich se té české revoluci v květnu 1945 říkalo: revolúcia pri pive a suchej saláme.
Strhující svědectví o květnových dnech 1945 očima mladíka. Vyprávěno jen tak mimochodem, protože hlavní, co jelo Danymu v hlavě, byly holky. Velice zajímavý popis událostí - Němci, Rusove, legionáři, komunisti, poměry v Náchodě a napáchaná zvěrstva. Ve své době nevídaný úkaz a proto nekompromisní zákaz. Pěkný jazyk. Krásné čtení.
"Mluvit se s ní nedá, jenom kecat, a to by tě otrávilo, pořád"
"Zná vždy jen jedinou ideologii, svůj vlastní sobecký zájem"
Josef Škvorecký, mistr dlouhých souvětí. Myšlenky, které rozvíjí v nekonečných větách se skvěle čtou. Jsou napsány přesně tak, jak to člověku běžně jede v hlavě. Jedno přes druhé, od tématu k jinému a zase zpět. Je super, jak se hlavní postava sama poznává a mění názory, nálady i plány. Příběh mě strhl, byl autentický a podmanivý a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Prostě, bylo to fakt dobrý!
"Všechno mluvení a namáhavé vtipkování dělají kluci jen proto, aby nakonec mohli holku líbnout v průjezdě. Je to pravda, aspoň pokud se týče mluvení kluků s holkama."
"Tak to bylo s muzikou, bylo to blaho, možná větší než dívky, ale kde byla muzika, tam byly dívky, bylo to všechno jedno veliké blaho, asi život, asi to bylo to nejpěknější na životě."
"Bože, vždycky, sakra, vždycky se mi v životě všechno nějak zkazilo. Vždycky jsem musel někam jít, když se mi chtělo zůstat, a vždycky jsem musel zůstat, když by bylo skvělé někam jít. Do všeho mi něco vždycky přišlo. Ale to jsem byl já. Ano. Snad jsem na to doopravdy nebyl udělán, ani na lásku, ani na štěstí, ani na nic. Byl jsem udělán na to, nějak si to odžít. Nějak si to odžít a vidět to a být v tom."
"Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."
Neznám žádnou jinou knihu, ve které by někdo dokázal zachytit blížící se konec války tak reálně a realisticky. Celý román je výpovědí v několika málo dnech a to nám umožňuje tyto dny prožívat tak jak se to ve skutečnosti mohlo opravdu odehrát. Vypravěčem příběhu je romantický snílek Danny, který díky své mladické nerozvážnosti a touze zalíbit se své lásce Irence, neváhá nasadit svůj život. Pan Škvorecký ukázal jaká válka ve skutečnosti je, hrdinové umírají a zbabělci si vyřizují své účty na potenciálně nevinných obětech. Audiokniha je neméně vydařená a načetl ji pan Otakar Brousek.
Mistrovské vyprávění, které deníkový záznam pár dnů konce války pohledem zamilovaného mladíka povyšuje na piedestal klasické české literatury. Autorovo skvělé vyjadřování, báječná čeština, která parádně vyjadřuje milostné tápání bez dnešní hrubosti a oplzlosti. Něžně do ucha jsem si při čtení pouštěl lehké jazzové skladby a bylo mi moc dobře.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptace
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Tak mám pocit, či tie miestne vysoko hodnotiace komentáre túto knihu tak trochu nepreceňujú akoby zo zvyku alebo čo. Akože v škole im povedali, že to je super knižka, ktorú musí každý prečítať, lebo Škvorecký je skvelý.
Zbabelci sú pritom vlastne fakt nuda. Oukej - téma posledných vojnových dní v malom mestečku je zaujímavá. Aj autorove nekonečné vety zaznamenávajúce toky myšlienok a činov beriem. Je to spisovateľský štýl. Ale ten vyprávač? Danny mi v podstate iba liezol na nervy a vďaka nemu sa mi kniha stala skôr utrpením než umeleckým zážitkom - jeho neustále a vskutku otravné zaoberanie sa Irenou! A tie tupé dialógy s ňou. A to ju ani nemiluje! Len sa s ňou proste chce vyspať, lebo nablízku niet nič lepšieho na výber. Vypustiť všetky tieto nezmysly, bolo by to snáď o 200 strán kratšie.