Zberateľ
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496428/mid_zberatel-8PV-496428.jpg
4
919
919
Kultový román Zberateľ je debutom dnes už kánonického britského autora Johna Fowlesa. Tento psychologický triler, ktorý do filmovej podoby spracoval legendárny William Wyler, sa vďaka Fowlesovmu slovesnému majstrovstvu stal bestsellerom, bol preložený do množstva jazykov a teraz sa konečne dočkal aj prvého slovenského prekladu. V Zberateľovi Fowles vytvoril ponurý, napätý, miestami až klaustrofobicky pôsobiaci príbeh inšpirovaný skutočnou udalosťou, únosom mladej ženy a jej väznením v protileteckom kryte. Na pozadí tejto čitateľsky pútavej zápletky Fowles rozohral viacvrstvovú kritiku pretrvávajúceho povojnového triedneho systému v Anglicku. Ten bol zodpovedný za radikálne ekonomické a kultúrne rozpory v rámci spoločnosti, ktoré mali vplyv aj na konkrétne medziľudské vzťahy. Fowlesovi sa podarilo vytvoriť plastické spoločensko-kultúrne podobenstvo, ktoré sa v príbehu postupne odkrýva. Fowles sa týmto vracia k téme sociálnej nerovnosti. Zberateľa doplnil o citlivo zvolené literárne odkazy na britské klasické diela – okrem iného na Shakespearovu hru Búrka. Pohľad do uvažovania, hodnôt a konania dvoch hlavných protagonistov románu, ktorí síce vyrástli v jednom meste, no v skutočnosti patrili do dvoch celkom odlišných svetov, Fowlesovi pomáhal hľadať odpovede na sociálne a morálne problémy spoločnosti. K románu možno pristupovať aj ako k morálnemu príbehu či ku kritike sociálne podmienených nerovností medzi príslušníkmi odlišných spoločenských vrstiev, ktoré sú do značnej miery zodpovedné za konanie jednotlivcov. Svet, v ktorom tí, ktorí disponujú peniazmi a mocou a beztrestne si zo slabších vytvárajú objekty na svoje použitie, je aj naším svetom – a aj v tomto je Fowlesov Zberateľ stále a znova aktuálny.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2022 , OZ BrakOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
Intenzívně smutný příběh zachycující různé podoby lásky i "lásky". Pro mne o to silnější, že do literárního Clegga se mi neustále vtěloval konkrétní člověk z mého okolí... Brr!
Fowlesova přesvědčivost je naprosto obdivuhodná a to jak v mužské, tak i v ženské roli. V dalších komentářích zmiňovaná práce se čtenářovými pocity je dokonalá, a to přestože karty zla a dobra jsou rozdány bez jediné pochybnosti. Tím je autorův výkon pozvedán do první spisovatelské ligy.
Opravdu velmi silná kniha, která ovšem vaše emoce příliš nepotěší.
Musím říct, že Fowles mi se svým Sběratelem naprosto vzal dech a zanechal ve mně tíživý pocit, kterého se nezbavím ještě dlouho po jeho dočtení. Klobouk dolů za to, jak mistrně dokázal vystihnout charaktery obou dvou hlavních postav a popsat děj ze dvou naprosto odlišných úhlů pohledu - z pohledu duševně narušeného Fredericka Clegga a z pohledu vzdělané, ctižádostivé Mirandy Greyové, která se stala objektem jeho posedlosti. Dílo není jen mrazivým psycho-thrillerem, který vyústí v tragický konec, ale má i svůj sociologický kontext. Hlavní postavy, které jsou si navzájem protikladem, symbolizují dvě různé sociální vrstvy. Každopádně jsem ho určitě nečetla naposledy a v budoucnu se k němu ráda ještě vrátím.
Úžasná kniha. Fowles nabízí pohledy obou postav kolem kterých se točí celý příběh, který je.. zvláštní. Působila na mě jeho psychologie a z knihy jsem měla nepříjemný pocit, což byl autorův záměr (alespoň doufám). Nedokázala jsem ale skutečně nesnášet Clegga za to, co udělal, protože on sám si ani neuvědomil, co vlastně dělá. Bylo mi ale opravdu nepříjemné, jak se ospravedlňoval.
Wow, tak to byla ta pravá psychothrillerová jízda! 300 stran, dva úhly pohledu. Napětí graduje s každou větou až do úplného, tragického, konce. Kdo by snad cekal cernobile rozdeleni roli, tak se plete, protoze ani chudinka unesena a veznena Miranda neni uplne sympatanda,kterou chcete za kamosku. A její deníkové zápisy, no... bezne si asi ve sklepnim vezeni clovek nespisuje milostne vzpominky, ale proti gustu... Clegg je deviant jak podle příručky. K tomu vice dodavat netreba. Člověku jde z celého příběhu mráz po zádech od začátku do konce.
Tuto knihu jsem poslouchala jako audio už před časem - a byla opravdu hodně dobrá! Napětí se stupňuje s každou minutou poslechu a trvá až do úplného konce, který ale mohl být na můj vkus aspoň o něco optimističtější - ale to asi neměl autor v plánu, jinak by to nenapsal takhle ;-). Nechte se však překvapit sami, knihu rozhodně doporučuji!
Upřímně téhle knize nemůžu dát žádné "hvězdičky", protože ve mně zanechala dost rozporuplné pocity. Není pochyb, že autor je velice dobrý a kniha je psaná poutavě. Bylo mi řečeno, ať si to přečtu, že je to "výborný kousek". Zvolila jsem nakonec audioknihu a nevím, jestli jsem neudělala chybu, výsledek byl totiž o mnoho víc autentičtější (a odpornější). Co mi (asi přirozeně) vadilo, byl příběh. Je mi z toho fyzicky špatně, pro mě je totiž omluvitelnější, když je někdo deviant a dělá to z jeho čiré zkažené vyšinuté radosti, ale když si někdo něco takového ospravedlňuje a snaží se to velmi často zaonačit za gentlemanství nebo že "jiní by dávno využili situace", apod., zvedá se mi žaludek (ne, že by se mi z jiného devianství žaludek nezvedal, ale tohle je pro mě prostě velké sousto, často tam byly pasáže, kdy únosce vyloženě považoval svoje jednání za JEDINÉ správné). Je taky na pováženou, co se to vlastně honí v hlavě autorovi při psaní takového díla :) .. Pohled zajatkyně se mi zdál často nesmyslný a až příliš odlehčený, nebyla vůbec sympatická a teď, když nad tím přemýšlím, možná ani neměla být. Kdyby autor chtěl, abychom nějak přehnaně soucítili s obětí, napsal by to jinak. Naopak mě lehce vyvádí z míry, že lidé často soucítili s únoscem.. Podle mého názoru je to kousek pro tolerantnější lidi, mě to znechucovalo a rozčilovalo.
Na Sběratele jsem se chystala docela dlouho a měla jsem vysoká očekávání. Ty se také naplnila a já odkládala knihu s otevřenou pusou... no skoro. Konec jsem totiž trochu čekala, ale nevím jestli to bylo kvůli tomu, že jsem nedávno četla knihu, která skončila úplně stejně (nechci jmenovat, ať někomu nespoileruju). Ta ovšem byla zasazena do současnosti a byla v některých ohledech mnohem méně stravitelná než Sběratel.
Jak tu ale někteří už psali, část kterou vypráví Frederick je zajímavější. Pro mě byl i víc sympatický, jestli se to tak dá říct. Zvláštní bylo, že jsem celou dobu myslela, že je to starší muž a on zase ve výsledku zas tak starý nebyl. Ten pocit ale plynul hlavně ze stylu jeho vyprávění, to jak se vyjadřoval atd. Mirandino vyprávění mě nebavilo hlavně z toho důvodu, že se stále vracela do minulosti a ta mě zrovna nezajímala. Nutno ale zmínit, že Miranda a její deníkové záznamy poskytly pohled na situace z té druhé strany, která si nemyslí, že je to normální.
Fowles umí naladit atmosféru tak, že má člověk pocit, že plánuje s Frederickem, jako by seděl v jeho hlavě. A to je podle mě v psychologických románech to nejdůležitější, protože když se člověk nedokáže vcítit a pochopit chování postavy, tak pak vyprávění nemá takovou sílu. Už se těším až si od tohoto autora přečtu něco dalšího, protože jestli tohle je debutové dílo, tak jaké musí být jeho další knihy?!
Sběratel aneb Co by se stalo, kdyby Prosperova kouzla nebyla tak mocná a Miranda padla do rukou Kalibanových. A taky Fowlesova pocta Shakespearovi. (Nebo pomsta?) Díky doslova ďábelské možnosti vidět do hlavy devianta najednou není všechno tak jednoznačné, protože jsou chvíle..., jsou určité chvíle..., vlastně spíš jen vteřinové momenty, kdy Kaliban by snad opravdu mohl být Ferdinandem. (Zvlášť v podání Jaroslava Plesla, protože v tomto případě jsem dala přednost audioknize a udělala jsme dobře.) No ale není, a za to, kdy jsme si to mohli třeba jen na vteřinu myslet, nás Fowles pěkně vytrestá. Přijdou totiž mnohem delší chvíle, kdy se čtenář chvěje fyzickým odporem a zhnusením a otřásá se při představě, že i v jeho ulici může žít takový napohled normální chlapík. Vyvést z rovnováhy, to tedy Fowles umí hodně dobře. A když už jsem se zmínila o audioknize: Dokáže si někdo představit Lucii Pernetovou jako dlouhovlasou blondýnu? Mně to tedy nešlo a každá zmínka o vlasech hrdinky na mě působila jako ten slavný zcizovací efekt. Ale když si vzpomenu na Francouzovu milenku, myslím, že Fowles by proti tomuhle obsazení – s tímhle účinkem – vlastně vůbec nic neměl.
Část první, kterou vypráví únosce je zajímavá. Druhá část se mi líbila již méně. Miranda mi přišla v určitých částech velice hloupá a nechápu jak v takové situaci mohla takhle smýšlet. I když kdo ví, jak by člověk reagoval,že?
Ty části, které vypráví únosce, pro mě byly zajímavou návštěvou v hlavě psychopata. Tomu není co vytknout. A konec to ještě vylepšil - skoro jsem měla husí kůži. Bohužel mě moc nenadchly ty části, které vypráví unesená. Samozřejmě mi jí bylo líto, i když ve mně nedokázala zrovna vzbudit sympatie. Ale nechtělo se mi věřit, že by opravdu přemýšlela tímto způsobem. Ovšem co já vím, jak bych v tak extrémní situaci přemýšlela já. Mám dojem, že kdyby celá kniha byla napsaná jen z pohledu únosce, vůbec by to nevadilo. I tak je to pro mě celkem dobrá jednorázová kniha.
Skvěle napsaná knížka, oba úhly pohledu - únosce i oběti, psychologie obou, vývoj zločince od začátků, skvělé. Ale bylo to tak deprimující!
Tak tomu říkám horor. Pořádný psycho. Původně jsem knížku vůbec nechtěla číst, protože nejpopulárnějšího a vychvalovaného Fowlesova Mága jsem kvůli přebytku slov prostě nedala. Sběratel byl ale ve slevě a zrovna jsem nevěděla co číst...udělala jsem moc dobře.
Kniha, na kterou se nezapomíná.
Kniha se mi líbila, ale čekala jsem od ní asi víc. Vyprávění z pohledu "Kalibana" mě bavilo, vtáhlo mě do děje, ale vyprávění Mirandy mi přišlo někdy až naprosto zbytečné. Když psala, ohledně únosu, tak se to četlo dobře, ale často, když popisovala svoje zážitky a vzpomínky, tak jsem je jen přelétala skoro jen pohledem, jak mě to nudilo. To bych z knihy naprosto vypustila, její myšlenky na minulost byly nezajímavé a hlavně, než jsem se v nich také vůbec zorientovala. Prostě takový průměr.
Tohle je fakt silná knížka. Vůbec bych se nedivila, kdyby někdo tak šílený byl i ve skutečnosti a nedokážu si představit, kdyby se to opravdu stalo. Knížka je staršího data, ale myslím si, že zanechala v literatuře silnou čáru. Vůbec se nedivím, že jsme měli toho i na povinné četbě v češtině. Musím říct, že je to jedna z mála z kategorie "povinné četnní ve škole", která mi něco dala a dokonce jsem se k ní vrátila.
Knížka je napsaná fakt skvěle a myslím, že v době kdy byla napsaná (ikdyž i v dnešní) si lidi nedokázali představit, že by se to stalo ve skutečnosti. Je to kontroverzní téma.
Silný příběh, který doporučuji si přečíst určitě!!
Ještě teď se třesu při pomyšlení, že se to opravdu může stát - kdykoliv, kdekoliv, komukoliv. Úchylný šílenec, vlastně jeden z "normálních lidí", trochu zaláskovaný, trochu nejistý zavře ženu "svého srdce" do vězení a chce ji vlastnit. Román byl napsán před více než padesáti lety, ale jeho příběh je stále živý a věčný, doporučuji.
Už je to nějaký pátek, co jsem knihu četla, a pořád ji mám v paměti. Úžasná, i když tak trochu úchylná :-) Brousím si zuby, až si ji dám znova. A to o mnoha dílech říct nemůžu.
Brr, tolik let uběhlo a i přesto si jasně vzpomínám, jak je tahle kniha děsivá. Málokterá kniha mě dostala do kolen. Doporučuji
Tak jestli jsem za posledních xy měsíců četl něco, o čem bych mohl říct, že je to "masakr," tak je to přesně tahle knížka. Moc často se mi nestává, že by mě jen tak něco dostalo, ale Fowles si dokáže tak perfektně a bravurně pohrát s dialogy, že už od samého počátku knížky, kdy pozorujeme syrovou hru na kočku a myš mezi Fredem a Mirandou, jsem tu a tam prostě musel knihu zaklapnout a jít pryč to rozdýchat. Až takové peklo to někdy bylo. Je to odporná kniha, ale zároveň tak napínavá, čtivá a čímsi zajímavá, že ji musím dát plný počet...
PS: pokud nechcete, aby vám na mysli vytanuli všichni možní démoni, kteří někde v zákrutu mysli číhají, tak si ponechejte posledních dvacet stránek na ranní či odpolední dobu :)
Úplně náhodou se mi dostala do ruky, zaujala mě, protože mi o ní brácha vyprávěl. A protože jsem tak zvědavá a musím mít všechno hned, tak jsem si ji ještě to odpoledne dala do čtečky. Pro mě docela výzva, ještě moc anglicky neumím, ale zkusila jsem to. Četla jsem jedním dechem, až do půlnoci, kdy jsem měla strach si jít vyčistit zuby. Během knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí občas jsem měla i pocit, že se dusím, nejvíc při pomyšlení, že ztratíte svobodu, jste zavřeni v nějaké místnosti a nemůžete ven. Jako tvrdohlavý člověk bych to nepřežila ani minutu, mlátila bych kolem sebe a bylo by mi špatně z toho, že jsem zavřená a nemůže ke mně slunce. A další odporností by bylo, že tam pořád leze ten blázen s tácem, úplně neschopný porozumět tomu, že je monstrum, co všechno ničí. Jo, a nejvíc mě naštval ten konec. Věřím ve spravedlnost, doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem...A ono to dopadne jak to dopadne. Copak je tohle spravedlivé? Pořád si říkám, že mi tam chybí další dvě stránky!
Panejo. Mistr.