Zbláznění - Mánie, deprese, Michelangelo a já
Ellen Forney
Jaké to je, když se zblázníte? Ellen Forney to postihlo krátce před třicítkou, kdy u ní propukla bipolární porucha. O svém životě, kde se střídá mánie a deprese, píše s nadhledem a s humorem. Dává nahlédnout do manických epizod, kdy se její život „rozjede“ a ona nad ním ztrácí kontrolu, i do epizod deprese, kdy se z jejího života vytratí barvy a smích. Nežije ale jen mánií a depresí, s humorem a nadsázkou popisuje, jaké to je, žít s nálepkou „blázna“. Výsledkem je temně vtipná a velmi osobní kniha.... celý text
Literatura světová Komiksy Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2020 , PortálOriginální název:
Marbles: Mania, Depression, Michelangelo, and Me, 2012
více info...
Přidat komentář
3,5* Velmi zajímavá sonda do života jedné kreslířky, která trpí bipolární poruchou. Trefně sama sebe vykresluje v tomto komiksu, kde se nejen dozvíme rozdíl mezi mánií, depresí, atd., ale také se dokáže zasmát a i to autorka chtěla zachytit, život s bláznem (její slova). Já osobně si myslím, že se jí to velmi povedlo, že je celý komiks velmi trefný, nápaditý, vysvětlující, svým specifickým způsobem i poučný. Já můžu určitě doporučit.
Propojení komiksu a vážného tématu mi přijde jako opravdu skvělá volba, protože to zaprvé trochu odlehčí a zadruhé někdy je lepší emoce vyjádřit obrazem.
O nemoci, o kreativitě, taky trochu o sexualitě. O tom, jak je těžké skloubit práci, vztahy, no prostě život s tím, když jste jednou v totální euforii a jednou v totálním propadu.
Obdivuju autorku za otevřenost a upřímnost.
Doporučuju všem, kteří si něčím takovým procházejí, aby věděli, že v tom nejsou sami.
Mnohem víc ale doporučuju všem, kteří se s psychickým onemocněním nikdy nesetkali, aby alespoň trochu pochopili, jaké to je, jaké to může být… a že je to sakra těžký!
Mě osobně se kniha četla trochu hůř, kvůli někdy až příliš nahuštěnému textu. Bylo to občas trochu nepříjemné luštění. A taky mi nebyla hlavní postava moc sympatická, ale to je čistě osobní a nijak to nesnižuje obsahovou stránku, protože jsem moc ráda že se o těchto důležitých tématech konečně píše a mluví.
skvělý komiks o tom jaké je to žít s bipolární poruchou. vystihuje jí dokonale jak v manii tak v depresi určitě doporučuji pro lidi, který znají někoho kdo má bipolární poruchu. dozvíte se o ní vsechno.
Americká kreslířka Ellen Forney ve svém autobiografickém komiksu popisuje, jak u ní před třicítkou propukla bipolární porucha. Ellen, procházející si zrovna mánií, byla vyděšená, že ji léky připraví o kreativitu i živobytí. Tak začal letitý boj o znovunalezení duševní stability a zároveň o zachování vášně a tvořivosti.
Jaké to je, žít s nálepkou blázna?
Existuje-li spojitost mezi kreativitou a poruchami nálady, je pro umělce bipolární porucha prokletím nebo darem?
Ellen nachází inspiraci v životech a dílech dalších umělců a spisovatelů, kteří trpěli poruchami nálady, včetně Vincenta van Gogha, Jimmyho Hendrixe, Williama Styrona a Sylvie Plath, přičemž na seznam umělců a spisovatelů s depresí odkazuje jako na “Klub Van Gogha”. Osobní zkušenosti s manickou i depresivní epizodou popisuje velmi otevřeně, syrově, s nadsázkou a černým humorem sobě vlastním.
Za mě skvělá zpověď z praxe a života a zároveň výstižně napsaný komiks který jasně ukazuje reálný svět lidi mající tyto poruchy a jak šílené to může byt a autorka to prezentuje otevřene s humorem
Děkuji za možnost nahlédnout do pocitů člověka s bipolarní poruchou. Někdy mám pocit, že už nezvládnu své úzkosti, ale co to je proti pocitům člověka s takto těžkou psychickou nemocí. Autorka má můj velký obdiv, že se naučila s diagnózou jakžtakž žít a popsat, co se v ní odehrává a jak se se svými stavy vypořádává, možná u díky své komiksové tvorbě.
Skvělé a citlivě zpracováno! Co je bipolární porucha a jak se s ní dá žít? Komiks krásně vystihuje stavy euforie a cestu k totálnímu propadu, otázky k tomu, co se děje, bezmoc a snahu na sobě pracovat. Ztrátu síly a nalezení nové. Začarovaný kolotoč.
Odkazuje také na jiná díla, která se bipolární poruchou a depresí zaobírají, stejně tak se dozvíte, že podobnými stavy prošla třeba Emily Dickens, Sylvia Plathová nebo třeba Mark Twain.
Doporučila bych každému, kdo stále nechápe, jak je život s podobnou poruchou těžký a jak moc daného člověka ovlivňuje. Protože mám pocit, že se pořád mezi námi pár takových nechápavých jedinců najde.
Akože... dobré to bolo. Páčilo sa mi, že kniha odkazuje na ďalšie reálne diela zaoberajúce sa bipolárnou poruchou osobnosti alebo depresiou a človek má zas po čom siahnuť... Trochu ma otravovalo, že hlavná postava bola vykreslená príliš nenormálne... Inak fajn...:)
Nesoudím obsah. To ponechám odborníkům či lidem se stejnými potížemi, ale kniha jako taková se mi špatně četla. Četla jsem ji dlouho a neustále jsem odkládala. Zřejmě mně nevyhovuje ani tento druh - komiks.
Jsem strašně spokojený po přečtení této knížky. Sám jsem Bipolární a tato knížka otevírá dveře Vám všem co se chcete o nás dozvědět více. Uvidíte sami že jsme také lidé i když bojujeme na poli které zdraví lidé moc nepochopí jelikož to nezažili. Děkuji autorce za odvahu vše sepsat a Vám čtenářům že si toto dílo přečtete. Pokud máte v plánu si přečíst ještě něco k Bipolární poruše doporučím Neklidná mysl.
Můj první komiks :-) A naprostá pecka. Chvílemi jsem zapomínala, že čtu komiks, vciťovala jsem se do historek ze života hrdinky, jako by to byla beletrie. Něco nového jsem se dozvěděla, pobavila se, super.
Pokud by byl život s BAP jako tenhle komiks, asi bych ani tolik neprotestovala. A on vlastně je, ale každý má ten svůj, který se ale v mnohém prolíná. Kdybych to totiž měla nějak definovat, dalo by se to popsat jako takový celoživotní komiks.
Jsem ráda, že tohle téma se otevírá stále víc a víc, zároveň to byl můj první komiks a hned na toto téma. A povedlo se to skvěle.
Nemám moc ráda hodnocení "biografických" knih, tím spíše o duševních nemocech, protože jednak je to dost osobní, a potom každý to prožíváme jinak, takže kdo jsem, abych mohla hodnotit, jak někdo prožívá svou vlastní depresi, leč soucítím.
Ale jako zpracování knihy určitě plný počet, spojení zásadního tématu a komiksu se mi moc zamlouvalo a bylo to nahlédnutí zase z jiného pohledu, a k tématu se to hodilo. Ellen to dokázala spojit výtvarně, textově, vážně i humorně.
Kapitoly mě bavily odvíjejíc se od toho, v čem jsem se viděla, co mě zasáhlo a co zase méně, každopádně jsem se nenudila ani chvíli. Člověk buď souhlasně přikyvuje, jo, tohle je přesné, nebo vidí, jaké to taky může být a co se děje v myslích dalších.
V kategorii komiksů určitě nepřehlédněte.
Neuvěřitelně přínosný kousek. Jsem překvapená, jak moc mě autorčin příběh a způsob jeho podání oslovil a získal. Realita a problém podaný s citem a přitom upřímně a bez příkras. Smekám a celou recenzi najdete na blogu, odkaz v profilu.
Pojem bipolární porucha jsem znala, ale ve skutečnosti jsem vlastně netušila, co takové onemocnění obnáší. Až díky Ellen Forney a tomuto komiksu jsem si o této poruše udělala obrázek o tom, jak může takové onemocnění probíhat. Autorka uměla vtáhnout do pocitů své hrdinky a přiznám se, že jsem spolu s ní prožívala její emoce - od euforie až po úplný propad. Skvěle napsáno i nakresleno, z knihy jsem se dozvěděla spoustu informací a vím, že pokud bych chtěla své znalosti prohloubit, na českém knižním trhu existují další knihy na toto téma.
Kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já", respektive její autorka Ellen Forney, skvěle využívá komiksové médium, především pak kresbu k tomu, aby vyjádřila svoje pocity, aby vyjádřila svoje stavy, které by šlo jen těžko popsat slovy. Kresba je v tomhle směru mnohem expresivnější, dokáže lépe vyjádřit pocity, už jen proto, že v ní každý může vidět něco trochu jiného. Tohle je na komiksu skvělé a Ellen ví, že to může využívat. Její fotografie ze skicáku jsou prostě parádní, stejně jako to, jak se přímo pro komiks snažila vykreslit nějaké svoje představy. A je to úchvatný náhled. Kniha "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" představuje osobní zpověď, ale zároveň je skvělou ukázkou toho, jak je komiks bohaté médium co všechno dovede vstřebat a předat čtenáři. Knihu "Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já" by si měl rozhodně přečíst kdokoli, koho téma zajímá, ale především bych to doporučoval lidem, kteří slepě nedovedou pochopit, jak duševní nemoci ovlivňují jedince, kteří jimi trpí.
Autorka si na pozadí svého boje s nemocí a sama se sebou klade zajímavou otázku: Je mezi bipolární poruchou a tvořivostí spojitost? BTW velmi doporučuji si všimnout, jak a jak dlouho s psychiatričkou hledá vhodné léky, protože znám řadu lidí, kteří si šli pro nějaká psychofarmaka a po týdnu je vsadili, když je to nebavilo nebo cítili nějaké vedlejší účinky :)