Zbláznila ses?
Jana Jirásková
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280270/mid_zblaznila-ses-1cA-280270.jpg
3
47
47
Je rozvedená, je jí přes čtyřicet a čeká dítě s partnerem o generaci mladším. Dalo by se to ustát lépe, kdyby doma už neměla čtyři děti od dětského věku do dospělosti. Sama dalšího potomka rozhodně chce, ale ne všichni v okolí vnímají její situaci stejně pozitivně. Každodenní kolotoč vytížené ženy se střídá se snově fantazijními pasážemi, v nichž se hrdinka vypořádává s problematickým vztahem k vlastní matce. Nejsilnější lidské pouto se tu odhaluje se vší složitostí a emocionální tíhou. Přes specifickou situaci hrdinky se v románu, zachycujícím univerzální témata dneška, najde nejedna čtenářka.... celý text
Přidat komentář
Několikrát dokola totéž, přitom Jirásková to umí lépe (Kanička pošmodrchaná). Tomuto stylu ale jako kdyby delší útvary nesvědčily. Sny přesycené, vedlejší postavy příliš jednorázové modely, jejichž řeč šustí papírem (Jesmína, Tlemil, Třešnička,...).
Pro mě prostě až moc. Moc přehnané, přitažené za vlasy, sny moc sci-fi, moc volný konec,..
Tento styl psaní a způsob vyprávění zkrátka není můj šálek kávy....
Kniha se mi dobře četla. Akorát jsem se chvílemi ztrácela v tom, co je realita a co sen nebo myšlenky. Hluboký příběh to, ale opravdu není. A ten konec, co nebyl konec???? To mě teda docela zamrzelo. A pořád sem si říkala a co dál, jak to teda vlastně dopadlo. Některé pasáže jsou v knize celkem rozvinuté a ve srovnání s tím mi prostě přijde, že konec tam žádný nebyl
Hlavní téma: těhotná čtyřicátnice se čtyřmi dětmi na krku a mladým partnerem. Neočekávala jsem žádnou hlubokou psychologickou sondu do nitra ženy v podobné situaci, ale tohle bylo plytké trochu moc... Sny jsem přečetla asi tři, na více jsem neměla sílu, nebyly poetické, ale prostě a jednoduše zmatené. Střípků vtipu je v knize jak máku, po třech hodinách odkládám zhruba v polovině. Bohužel nedoporučuji ani jako letní četbu na koupaliště.
Mně se kniha zkrátka líbila. Bylo to něco jiného, bylo svěží, svižné, čtivé. Pět hvězdiček jsem nedala, protože mi trochu vadil otevřený a "nedořešený" konec. Jinak mi kniha přišla nápaditá, místy vtipná a celkově si myslím, že přiměje čtenáře k zamyšlení. A líbily se mi i sny. Autorka v nich krásně popustila uzdu fantazii, klobouk dolů :)
Pro mě takový průměr. Když vyprávěla o sobě, tak to celkem šlo. Její sny o její matce mě vyloženě nebavili.
Většinou po přečtení kriminálky sáhnu po něčem lehčím, na odreagování a tahle kniha splnila mé očekávání. Vtipná, čtivá, prostě fajn :-)
Hlavní hrdinka, matka čtyř dětí, v očekávání pátého. Mladý přítel, jí je přes 40 a on je oproti ní opravdu zajíček. Může to fungovat? Navíc nemá dobré vztahy se svou matkou. Možná se to dá nazvat jako žádné vztahy. A bojuje. Sama za sebe, za své děti, za to malé nenarozené. Ať ji odsuzuje kdo chce a jak chce, stojí si za tím, co potřebuje a co si myslí, že je pro ni nejlepší. Kniha se četla dobře, rychle ubíhala a děj, i když mi místy přišel až příliš vygradovaný, nebyl špatný. Trochu otevřený konec... Ale tak to asi má být. :-) Jako oddechovka je to fajn...
Příběh je vyprávěn v první osobě naší hrdinkou prostřednictvím deníkových zápisků. Tyto zápisky se střídají se sny, které se naší hlavní postavě každou noc zdají. A musím říct, že mě kniha bavila. Žádnou podobnou jsem dosud nečetla. Sedla mi i zmíněná deníková forma, kterou je kniha napsaná. Já ji určitě čtenářkám můžu jen doporučit. Nečekejte však žádný sluníčkový příběh nastávající maminky. Kniha je prostě neotřelá svým způsobem. Už jen i samotnou absencí klasických křestních jmen. Hlavní hrdinka je životem obouchaná ženská, která je zvyklá si se vším poradit. Bohužel však nezvládá vlastní matku. Stačí jeden telefonát a promění se v uzlíček nervů. Ale každý máme nějakého kostlivce ve skříni.
Tak teď mám trošku pocit, že jsem četla úplně jinou knihu, ty komentáře níže mi úplně vyrazily dech. Oddechovka? Deník ženy, prokládaný jejími nočními můrami. Ženy, která hledá cestu ke své matce-alkoholičce. Pokládá si otázky, zda dala svým dětem to nejlepší, když se je snažila vychovávat jinak než její matka. A přesto je neuchránila toho, že mají rozdílné otce. Prošly si s ní různými obdobími a ve chvíli, kdy pozvolna vylétávají z hnízda, budou mit dalšího sourozence. Sama sebe se ptá, zda její vztah s o 10 let mladším partnerem může fungovat, když ji nemilovala její vlastní matka. Podle mého názoru se jedná o výbornou knihu a velmi oceňuji závěr, kde prosvítá mezi řádky NADĚJE. Jediné, co mi trochu vadilo, jsou všudypřítomné tři tečky... 4/5
Záleží na čtenáři, v jaké životní / rodiné situaci se nachazí, za sebe můžu říct, že jsem přečetla jedním dechem a knihu odkládám s jakýmsi uspokojením, útěchou a lehkostí.
Od této knihy jsem čekala rozhodně víc.. Mateřství v aktuální české próze je hodně častým tématem a já mám ráda příběhy s větší hloubkou... Jedná se zde o opravdu netypickou ženu, která čeká již páté dítě a její rozhodování je popsáno hodně reálně a čtivě... Jenže i tak jsem nějak čekala víc, ale jako česká oddechovka je to příjemné čtení...
Štítky knihy
Česko, Česká republika rodina těhotenství mateřství
Autorovy další knížky
| 2016 |  Zbláznila ses? |
| 2010 | Královny slz a ostružin |
| 2012 |  Paranoidní pijavice |
| 2007 |  Silný kafe: sborník Časopisu autorů Jičínska |
| 2023 | Když si prdne myš... |
Celkem dobrý příběh, co mě ale vyloženě nesedělo-sny. Nejraději bych je přeskakovala, ale nedalo mi to. Místo snů by snad byly lepší vzpomínky na nepříliš vydařený vztah s matkou.