Zbořeno: Zaniklé pražské stavby 1990–2020
Kateřina Bečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467112/bmid_zboreno-zanikle-prazske-stavby-1990-0P6-467112.jpg
4
25
25
Bourání má v Praze bohatou historii a jen za posledních třicet let šly v hlavním městě k zemi desítky budov, některé nevyhovující, jiné ale mimořádně cenné. Obětí posledních pražských demolic byl Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův, dům na Václavském náměstí. Publikace pojednává slovem a obrazem čtyřicet objektů, jejichž ztráta památkový fond výrazněji poškodila. Z těch známějších k nim patří proměna horizontu pražské Hanspaulky po zničení hotelu Praha, estetická degradace Klimentské ulice po zboření Špačkova domu nebo demolice unikátní mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna. Kniha se ale zaměřuje i na stavby, jejichž konec palcové titulky nezaznamenaly, jako například skladový areál Na Třebešíně, továrny Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně. Bohaté obrazové vybavení knihy zahrnuje materiál archivní i novější, pořízený v době před zánikem budov.... celý text
Přidat komentář
Pro člověka, který zná Prahu a zajímá ho architektura, je tahle kniha snad povinnost. Chvílemi jde o velmi smutné čtení, protože si uvědomíte, jaké skvosty šly k zemi kvůli tomu, aby na jejich místě vznikly dobře zpeněžitelné, leč z architektonického hlediska unylé, krabice.
Bohužel, stavby v části Ohrožené stavby už jsou povětšinou strženy...
Zbourat, či nezbourat? Výborně popsané argumenty obou stran. Některé stavby mohou paradoxně budit odlišné vášně při svém vzniku (nestavět!) a při zániku (nebourat!). Mezitím většinou nikoho nezajímají. Co v knize chybí, jsou snímky současného stavu míst. Každý nemá možnost je všechna osobně navštívit a porovnat tak „dříve“ a „nyní“.
Paní Kateřina Bečková už pro pražskou architekturu udělala opravdu moc. Všechny její knihy, včetně volné série Zaniklá Praha, je vždy skvělým shrnutím a uchováním podoby Prahy, ulic, čtvrtí, usedlostí, domů apod., jak vypadaly kdysi. Za tuto systematičnost by měla dostat od Prahy už nějaký metál. Kniha Zbořeno je trochu z jiného soudku - podle zcela jiného klíče vybírá příklady domů, které zmizely v posledních 30 letech: jsou to domy, které "zmizely tiše a nenápadně" (Vosátkovo pekařství, Obchodní dům Diamant...), byly klasicistními perlami, byly usedlostmi nebo domy na periferii (Buďánka, Nová Balabenka, Břevnovský mrakodrap, Kino Moskva), šlo o přeprodané (funkcionalistické) vily, byly to komplexy továren (Ringhofferovy, Kolbenka, Rustonka, Waltrovka, Auto Praga, Pragovka) nebo industriální jednotlivosti (sladovna Dejvice, České loděnice, Železniční dílny Holešovice, Automatická telefonní ústředna, Mazutová výtopna, Vozovna Hloubětín), nebo šlo o "obry" jako Vydavatelství Rudé Právo, Hotel Praha nebo Areál Transgas na Vinohradech. Poslední dvě kapitoly se týkají rekonstrukcí "domy za kulisou", tj. rekonstrukcí metodou totální demolice s ponecháním fasády (Hotel Kriváň, Cukrárna Myšák, Vozovna Smíchov...) a objektů, které ještě zbourané nejsou, ale jsou ohroženy, resp. už se k jejich demolici schyluje. Není to veselé čtení. Na druhé straně ale autorka v úvodní kapitole i latentně v celé knize představuje základní rysy problémů mezi majiteli, stavebními firmami a památkáři, což je poměrně komplexní a nejednoznačný problém. Mám ale pocit, že se paní Bečková není schopna oprostit od hodnocení, které někdy schová za "obyvatelé Prahy 6 se s tím nemohli smířit" apod. To ji trochu přisuzuje roli staromilkyně, která nepřipouští žádný vývoj a pokrok, přičemž nebýt toho, nestálo by dnes ani Karolinum. Myslím, že by knize velmi pomohlo (a to souhlasím zde s Anchie), kdyby u každé té stavby byla pro porovnání i fotografie současného stavu - aby si čtenář mohl také posoudit sám. Takhle je odkázán na popis, který se právě často citově zabarví. Tuto nedůslednost považuji za hlavní vadu knihy. (Zvlášť, když ve dvou případech to tam je - Myšák, s. 214, Vozovna Smíchov, s. 219). Jinak ale líčení příběhů jednotlivých staveb a jejich demolicí či přestaveb je velmi plastické - zejména kauza Transgasu a domů č. p. 1601 a 920 (Kancelářský dům a tiskárna) na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice.
Velmi zajímavá knížka, která mě donutila podívat se na mnohá místa novýma očima. Jen škoda, že jsem u toho musela neustále vyhledávat na internetu, jak to kde vypadá teď. Alespoň jednu fotku nové zástavby do každé kapitolky bych opravdu ocenila!
Zajímavé čtení, jelikož v Praze nežiji dlouho, tak jsem se dozvěděla mnoho nových informací. Jediné, co bych do knihy dodala, jsou fotografie současného stavu. Líbilo by se mi vidět aktuální i minulý stav vedle sebe. Jinak za mě velmi zajímavé a rozhodně doporučuji. Doufám, že žádného dalšího bourání se jen tak nedočkáme a že bouřlivá etapa bourání všeho, co se zdálo málo výnosné, už skončilo.
Tato kniha je unikátní svou výpovědí o vývoji nejen města, ale i společnosti. Kateřina Bečková, historička, spisovatelka, předsedkyně Klubu za starou Prahu podává asi těžko dohledatelné informace o průběhu zbourávání. Čtenáři vysvětluje vzácnost domů, očím skrytý význam, proč jsou tyto stavby v něčem hodnotné. Majitelé nechají domy schválně zvenku chátrat, aby vypadaly odpudivě, a nikdo netuší, že skrývají třeba barokní vnitřek nebo úchvatné schodiště. Není to jen výčet zbouraných baráků, jsou to příběhy na jedné straně významných staveb od dobrých architektů, a na druhé straně hrabivých developerů a majitelů ohrožených nemovitostí. Je vidět, jak se na to musí, nejprve se slíbí, že se to nezbourá celé a pak se nějak poruší statika toho, co se nemělo bourat, a jde to k zemi všechno. Zapůsobilo to na mě a díky této knize se na ulice Prahy dívám trochu jinak, uvědomila jsem si, že povrchní dojem není hlavní, každý dům může (a nemusí) být cenný a něčím výjimečný. A to je kouzlo Prahy a mělo by se chránit.