Zbraslavská kronika
Petr Žitavský , Ota Durynský
Latinsky psaná kronika opata zbraslavského kláštera Petra Žitavského Chronicon aulae regiae je důležitým pramenem pro poznání předhusitské doby. Začíná vyprávěním o vládě a tragickém konci Přemysla Otakara II. a je dovedena až k r. 1338. Autor, jenž se zúčastnil významných politických jednání, v ní podává spolehlivé a živě podané zprávy o tehdejších událostech, z nichž těžili i pozdější kronikáři doby Karlovy. Nové české vydání je věcně revidovaným překladem F. Heřmanského, verše přebásnil Rudolf Mertlík. Ve srovnání s vydáním z r. 1952 byl kritický a poznámkový aparát edice omezen. V příl. rodokmen posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. * Latinsky psaná Zbraslavská kronika vznikala v letech 1305-1339. Jejími autory jsou opati Ota Durynský a Petr Žitavský. Kronika se stala nejdůležitějším pramenem českých dějin 14. století. Kromě prozaického textu obsahuje také verše. O jejím významu svědčí také to, že celé její úseky se objevují i v později napsaných kronikách. Kronika končí událostmi z roku 1337, které sepsal Petr Žitavský na jaře r. 1338.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1976 , SvobodaOriginální název:
Chronicon aulae regiae, 1976
více info...
Přidat komentář
To by mě v mládí nenapadlo, že budu dobrovolně číst kroniky, s jejichž obsahy jsem byla ve škole bolestně otravována. Teď, na začínající stará kolena, mě to baví. Tato je krásná, jak byl každý náš pan král ušlechtilý a ctnostný, všichni mužně bojovali a prolévali potoky slz, kdyz to bylo třeba. Když se psaní kroniky ujme Petr Žitavský, dostane takový pěkný kosmopolitní ráz a je obohacena různými drby a příhodami zpoza humna. Po celou dobu to ovšem vypadá, jakoby se už od pradávna nikomu moc nechtělo do " země mravů dosud hovadských", a neustále plakal a plakal, než se vydal. Jakmile se dosti vyplakal a vydal, oklepal se a od té chvíle se ohněm a mečem oháněl a kradl a kradl v "království nadobro spuštěném".
Některý pasáže byly velmi nudné, například o církvi a papežích, což mě nebavilo, co se ale týče českých dějin, bylo to velmi zajímavé a je škoda, že zde není napsáno více. Jazykem se člověk prokousá velmi snadno a není nijak obtížný. Kniha je psána opatem Zbraslavi, tudíž je skoro v každé větě výňatek z Bible, či z různých proroctví apod. Bůh na každém kroku a s ním i spoustu zázraků.
Co mě překvapilo, bylo tolik chyb ve jménech či v letopočtech. Když vezmu v úvahu, že historici z kronik čerpají a sestavují dějiny, je to divný. Asi bych měla víc zodpovědnosti psát pouze přesné údaje a to, co bych nevěděla, popřípadě si nebyla jistá, bych nepsala anebo napsala, že to nevím jistě. Ale tehdy hold byla jiná doba a Petr nevěděl, že kroniky jednou budou jedinými prameny k poznání tehdejšího života a událostí.
Jednou ji budu mít doma!!!
Kronika je pro mne kniha faktů, věřím jim více než nějakým dnešním badatelům, konspiracím apod. Zbraslavská kronika je jedna z mých nejoblíbenějších přečtených kronik.
Možná si řeknete, že je to pakárna, číst staré kroniky - jako by toho nebylo dost, když s tím prudili ve škole v hodinách dějepisu. Když ale začaly v 70. letech postupně české kroniky vycházet, neodolal jsem. Viděl jsem v tom možnost seznámit se s dějinami země, ve které žiji bezprostředně, podívat se na ně očima těch, kteří tu dobu žili. Nepředpokládal jsem, že sednu do fotelu, rozevřu knihu a začnu číst - spíš jsem si představoval, že si s kronikami budu coby důchodce krátit dlouhé chvíle. Abych se přiznal, dosud na to nedošlo. Kronik mám hodně a času kupodivu pořád málo, ne-li míň. Nechci říct, že jen tak leží a sedá na ně prach. Mám jeden zlozvyk - když v četbě, na internetu, v nějaké debatě apod. narazím na něco, co mne zaujme, snažím se k té problematice získat co nejširší zdroje informací. Pokud to souvisí s dějinami, je nejvhodnější chvíle a právě ten moment, kdy sahám po kronikách a nasávám ducha doby. Upozorňuji ale důrazně, že to jsou sice knihy zajímavé, není to ale ani fantasy ani thriller - i když se i tam občas objevují prvky těchto žánrů.
Další ze splněných restů z mládí, kdy jsem si slíbil, že to, co jsem před maturitou ošidil, později doženu. Trvalo mi to hodně dlouho, než jsem se do toho pustil a přiznávám, že to byla šichta, být mladší, asi bych to vzdal. Ale za přečtení to nakonec stálo. ale asi je třeba mít na to ten správný věk ( dost nad padesátku).