Zdeněk Nejedlý: Politik a vědec v osamění
Jiří Křesťan
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147209/bmid_zdenek-nejedly-3rH-147209.jpg
4
29
29
Poutavě psaná životopisná monografie o Zdeňku Nejedlém (1878–1962) těží z autorova více než dvacetiletého výzkumu a je první velkou a komplexní analýzou této kontroverzní postavy moderní české historie. Zabývá se Nejedlého vědeckým i politickým působením, příčinami jeho příklonu ke stalinismu, jeho poměrem k politickým idolům (Masaryk, Stalin, Gottwald), ke spolupracovníkům i konkurentům (Beneš, Kopecký), k velkým uměleckým zjevům jeho doby (Dvořák, Janáček, Jirásek, Šalda), ale i jeho soukromým životem, vztahem k ženám a k rodině. Kniha je významným příspěvkem k dějinám komunismu a radikálního socialismu v českých zemích a získá pozornost i u zájemců o kulturní dějiny.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Tuto knihu jsem se rozhodla číst, abych si ujasnila, jak pohlížet na osobu Z.N. Jiří Křesťan popsal všechny jeho zásluhy o literaturu, kulturu, vzdělání a vědu. Autor se snažil nestranně a podrobně zobrazit dlouhý a plodný život bojů a úspěchů Z.N. Zvolil cestu hlubokého porozumění se Zdeňkem Nejedlým, přistupoval opatrně k posuzování jeho selhání. Upozorňuje na to, že hodnotit vše, co se týká dějin Komunistické strany, jako špatné, je vlastní duševní leností. Není to vědecky korektní a politický prozíravé. Je sympatické, že autor svou knihu zakončil touto symbolickou větou: "Neboť jsem Zdeněk Nejedlý".
Já za sebe bohužel nemohu říci, že bych se posunula k tak empatickému postoji. I když mně při čtení často zavadila o srdce nějaká sympatie k Z.N, které by se dalo chytit, třeba chvála F.X.Šaldy za umělecko novátorský přístup v životopisu Mahlera nebo Masaryka a spousta jiných momentů, přece však mám pocit, že se v Nejedlém skrývalo něco charakterově závadného, co prostě odpuzuje. Tento rozpor mezi obdivem a odporem inspiroval mnohé badatele, kteří se snažili Zdeňka Nejedlého nějak zpracovat ve svých hlavách a dílech. Já pochybuji, že to lze.
Roku 1878 se v Litomyšli narodil zdravý chlapec a jmenoval se Zdenek Nejedlý. Nebo také Zděnek nebo Zdeněk. Mám bráchu téhož jména, tak mě ta komplikovanost jména pobavila, protože ji znám z praxe. Tady ale veškerá zábava končí. Doktor Nejedlý je mimořádně nesympatickou postavou našich dějin. Nelze neuznat s respektem šíři jeho záběru hudebního, kulturního, literárního a politického. Jenže schopnosti a znalosti zjevně nemusí stačit, pakliže jsou uplatňovány destruktivně na velikány tehdejší české kultury a toliko k vyzvednutí vlastního ega na piedestal obdivu, po kterém Nejedlý tolik prahl. Sympatie si pochopitelně nemůže získat ani jeho příchylnost k sovětskému režimu a komunistickým ideálům, zejména když bylo potřeba nevidět a neslyšet čvachtání mravního bahna, ve kterém se stalinističtí příznivci koupali. Nejedlého pak nezachrání ani jeho rodinný život.
Člověk si říká, proč? Proč studovat osobnosti Nejedlého typu, komunistického ministra školství Gottwaldovy vlády? Prostě aby věděl. Protože Zdeněk Nejedlý vlastně nebyl až tak špatným člověkem. On všemu, co dělal a říkal, jednoduše věřil, stejně jako věřil ve svou výjimečnost, která však nenacházela obecnou odezvu v jeho okolí. Lidské slabosti jsou jednoduše lidské. Jenže českým dějinám Nejedlý moc dobře neposloužil. A přece se vzorec našich vůdců s přílišný egem a převládajícími lidskými slabostmi opakuje a opakuje… Velmi dobře zpracovaný životopis, což také hodnotím, nikoli jeho nositele.
O Zdeňku Nejedlém jsem nevěděla nic víc, než že byl zanícený komunista a ve stáří upovídaný muž, který nedokázal myšlenku udržet ani myšlenku opustit. (U Cimrmanů jsem o něm slyšela poprvé). Že byl neúnavný, ale ostatní unavující řečník. Byla jsem proto překvapená, že právě on stál za socialistickou adorací Jiráska a právě on udělal z husitů komunisty středověku. Intelektuál, který obdivoval Masaryka, aby pak následně adoroval Stalina. A to i přesto, že strávil několik let v Rusku v době stalinských čistek. Musel tedy vědět o všech hrůzách, které se tam tenkrát děly. Muž plný rozporů, který nepoznal, že už nemá co říct a kdy je čas odejít.
Pokud bychom nevěděli, že nikdo (a přeneseně pak nic) není dokonalý, napsal bych, že to je dokonalá monografie. Věcná, nestranná, možná i svým způsobemi objevná. Každopádně je to kniha psaná živým, čtenářsky přístupným jazykem, z níž se čtenář o Zdeňku Nejedlém dozví snad úplně vše. Je obtížné si představit, co vše musel autor nastudovat, jak obsáhlou materii musel zvládnout. Ale stálo to za to. Opravdu stálo.
Úžasné dílo. Ačkoliv je kniha vydupána z archívů, autorův styl je čtivý a mnohdy i vtipný. Zajímavá osobnost tenhle Zdeněk!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Zdeněk Nejedlý: Politik a vědec v osamění |
| 2013 |  Bitva u Chlumce a Přestanova |
| 2014 | Případ Václava Talicha. K problému národní očisty a českého heroismu |
| 2013 |  Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945–1989) |
| 2001 | Židovské spolky v českých zemích v letech 1918 - 1948 |
Velmi obsažné dílo. Svěží text s jemným nádechem humoru poněkud uvadá v delších hudebně teoretických, filosofických či historicko-politických pasážích. Ožije však vždy s návratem Zdeňka Nejedlého na scénu. Obraz tohoto obdivuhodně činorodého muže je podán barvitě a detailně. Zaujaly mne zejména žabomyší války mezi smetanovci a dvořákovci, drsné kritiky a nevraživost učenců ve světě hudby, což by měla být oblast ducha povznášející, nikoliv duší deptající.