Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Jaroslav Dušek , Pavlína Brzáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102007/bmid_ze-me-cesta-blazna-a-vnitrni-svet-j-8Hf-102007.jpeg
4
433
433
Autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu provázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi.
Přidat komentář
Krásná kniha (i graficky, zajímavé ilustrace klienta z chráněné dílny Rolnička). Jedna z těch, co by si měl přečíst každý. Pan Dušek je nejen výborný herec, ale především moudrý člověk, je svůj, volnomyšlenkář a velký optimista, který přemýšlí o věcech z různých stran. Má dost příznivců, ale i nemálo odpůrců (vadí i to, že chodí bos a jí jednou denně proboha, co máte za problém?). Kniha je plná zážitků a názorů, které nutí k zamyšlení. Jeho postoje k politice, školství, výchově, lékům, alkoholu, drogám atd. vzbuzují hodně kontroverze, z mého pohledu je v nich velký kus pravdy, žijeme v pokrytecké době. Líbí se mi, jak „kope“ za indiány. Jeho zážitek z pozorování goril je fascinující, miluju gorily, to mě dostalo. Jediné, čemu jsem tak úplně neporozuměla, jsou jeho ezo zážitky, mystické věci, které prožívá, ale to ani nemůžu pochopit, protože nejsem Jarda Dušek, tyto prožitky budou vždy čistě osobní. Doporučuji všemi deseti.
„Přemýšlel jsem, co jsou ty gorily zač. Tito záhadní, ohromně silní majestátní tvorové, desetkrát silnější než člověk, a přitom člověku tak podobní, mírumilovní býložravci, kteří vypadají jako humanoidi z nějakého sci-fi, bytosti z dávného hvězdného výsadku. Momentálně je horských goril na planetě prý okolo sedmi set. Lidí je snad sedm miliard. Sedm set bytostí soustředěných na jednom místě planety možná pracuje pro těch sedm miliard. Možná vykonává nezastupitelnou energetickou práci. A přitom jsou nám tak podobné“
Úžasne. Kniha určite ostáva v mojej knižnici, myslím, že sa k nej dokážem vrátiť kedykolvek keď budem potrebovať. Inšpirujúce rozprávanie pána Dušeka. Taká naozajstná kniha
Jaroslav Dušek je sám sebou, dělá, co ho baví, otevřeně o všem mluví a je jisté, že to se spoustě lidí, svázaných soudobými novinářsko-politickými dogmaty, s mainstreamem vymytými mozky, prostě nelíbí. Osobně k nim nepatřím, rád si vyslechnu všechny názorové proudy a pořady s p.Duškem, kde je zřetelná jeho uvolněnost, inteligence a sečtělost jsou mi příjemné a blízké. Tato knížka mi mé zkušenosti jen potvrdila. Snad pro jen jediná hluchá pasáž, místy až reklamní, o stavbě. Stejně pět hvězd.
Vždycky jsem moc Duška nemusela. ALE když jsem zjistila po mnoha jeho namluvených podcastech, jaký je to opravdový člověk bez předvářky, začala jsem se zajímat o jeho pohled na existenci, bytí, vesmír,...a tak podobně. K tomuto člověku ráda vzhlížím, je mi inspirací, jak chápat svou existenci, své tělo a život na zemi. Jako zastánce Duškoviny to bylo pro mě moc příjemné čtení. Proto doporučuji. Stejně jako doporučuji ke shlédnutí jeho Čtyři dohody v divadelní hře. Prostě jen smějte se a žijte život.
Neuvěřitelné bláboly pro pseudointelektuály. Druhořadý herec bez talentu konečně našel zlatou žílu a skvělou obživu.
Bavilo mě to. Pavlína Brzáková krásně učesala divoce vlající hřívu myšlenek Jaroslava Duška. A že jich bylo. Některé strunu rozezněly, některé tiše propluly kolem.
Ač patřím podle mnoha definic mezi alternativnější osoby v naší společnosti, tak nemůžu říct, že bych s názory Jaroslava Duška úplně souznila. První část věnovaná minulosti a způsobu života Jaroslava Duška stejně jako výlet mezi gorily byla moc zajímavá a netradiční. Část druhá věnovaná názorům na společnost, individualismus nebo třeba výchovu dětí už hodnotím méně pozitivně - například zmínka o zbytečnosti autosedaček pro děti mi připadala naprosto zcestná.
Ale v mnoha věcech má Jaroslav Dušek pravdu, společnost funguje dost kontraproduktivně a proti přírodě a přirozenosti. Pro mě oddechové čtení, ovšem s Tvarytmy už pokračovat nebudu :)
Mám Jaroslava Duška ráda, jeho herecký projev mě oslovuje a jeho zápal pro věc strhává. To napomáhá mému přijetí jeho filozofie, byť zdaleka ne stoprocentně.
Na něco jsem během půlstoletí svého rozumného života přišla sama. Už jako dítěti mi přišlo nesmyslné spojení „boj s přírodou“. Celistvost, jednota a propojenost všeho, musím souhlasit. Stejně tak s autorovým pohledem na mezilidské vztahy, např. k lidem s postižením.
Považuji se za racionálního člověka a mám tendenci nazírat silně skepticky na cokoliv, co mi zavání něčím iracionálním, něčím tzv. „mezi nebem a zemí“. Možná se tím ochuzuji o vyšší rozměr chápání, ale je to mé založení a svůj život jsem na něm postavila. Proto si sice jiné náhledy se zájmem přečtu, ale žádné „aha!“ to ve mně nemůže probudit.
Duškovy názory na současný svět, ty založené na spikleneckých teoriích, jsou mi cizí nejvíc. Vadí mi i jeho argumentace typu „někde jsem četl, že…“. A samozřejmě se i ptám, kudy vede hranice mezi odmítáním všech výdobytků civilizace a např. cestou do Afriky za gorilami (pokud tam nešel JD pěšky:-)). I jeho zabývání se pojmy mi přišlo problematické; na jednu stranu nás prý slova svádějí z cesty, na druhou stranu z nich vyvozuje významy.
Jednu věc nemůžu Jaroslavu Duškovi upřít, a ta je pro mě zásadní: je to člověk, který nechce škodit. Blázen žijící ve vlastním vesmíru, bezesporu. Ale pokud se mu povede ovlivnit aspoň pár lidí v tom, aby přemýšleli nad svými hodnotami a něco třeba ve svém životě i změnili, pak – chvála bláznovství.
Hodně hluboké myšlenky v podání Jaroslava Duška. Moc se mi jeho vnitřní svět líbí. Kniha mi přinesla interní prožitek, par myšlenek jsem si z ní vzala a rada se k ni vrátím.
Krásné myšlenky Jaroslava Duška. Moc se mi líbilo vyprávění o gorilách..
*První, co se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílů. A tím pádem bychom porozuměli - TENTO SVĚT VZNIKÁ DĚLENÍM JEDNOTY. Rozhojňováním jednoty. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je brané jako něco složitějšího, co chápou až větší děti? Vždyť každé malé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit. Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti, a dokonce tvrdíme, že je to přirozené.
Zajímavé počteníčko, není to úplně oddechové čtení. Ale líbilo se mi :-) Super ilustrace.
Proč ne... pohodové vyprávění a přesně, jak je v podtitulu knihy... vnitřní svět... nikoho myšlenkami neznásilňuje, svébytně a neotřele nám odhaluje svůj vnitřní svět, myšlenky, pocity... nežiji úplně v "jeho světě" a v některých věcech je mi blízko, takže milá, "pokojná" kniha, hra se slovy ... život je hra...
Sepsané povídání o životě a postojích k němu v duchu toltéckého myšlení. Jarda Dušek nahlíží na nynější příliš rychlou dobu a snaží se čtenářům ukázat již předky prověřené způsoby života, takový „návrat ke kořenům“ aplikovaný v dnešním moderním světě. Poukazuje na příliš velkou výrobu nepotřebných věcí a naopak spotřebovávání veškerých surovin Země. Zaujalo mě například povídání o vodě, jako životodárnému regeneračnímu zdroji, pro člověka nejcennějším.
Klidné vyprávění a snaha o nalazení do společného rytmu. Člověk si na to všechno stejně musí tak nějak přijít sám. Pravda je pohyb, je živá, je zjevná, v jejich žilách koluje voda a nemusí se dokazovat. Snažme se hledat věci, které můžeme udělat My, aby byl svět jen o malinkatý kousek lepší.
Vlastně mě na knize bavila nejvíce Jaroslavova vzdělanost. Je jisté, že ne všichni s jeho názory musejí souhlasit a vidět to stejně, ale mnoho myšlenek je opravdu poutavých. Člověk se nad knihou zastaví a přemýšlí i nad svým stylem života. Kniha je motivující
Četla jsem podruhé po mnoha letech a knížka mne opět oslovila. Jaroslav Dušek přemýšlí nad stejnými věcmi jako já. Občas není od věci se pozastavit. Proč nevnímáme Zemi jako živou bytost? Jaký je doslovný překlad bible? Proč zneužíváme svůj intelekt a sílu k hromadnému vraždění zvířat?
J. D. je bezesporu zajimavy clovek, ale me uz nejakou dobu neoslovuje. Snad je to tim, ze z nej citim vic ego, nez pokoru.
Pan Dušek je ojedinělý a vždy dokáže překvapit pohledem na věc. Takové názory nejsou všední a díky za to, v dnešním bláznivém světě je to balzám na duši.
Četla jsem v době, kdy mi ještě Dušek přišel jako fajn chlapík, který umí skvěle hrát a má trošku jiný pohled na život a svět. Hodnotím nezaujatě jen jako knihu a jak na mě působila, když jsem jí před lety četla. Dneska už mám názor na pana Duška zkreslený jeho výroky a je mi jako člověk velmi vzdálený.