Ze starých letopisů
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142166/ze-starych-letopisu-142166.jpg
4
57
57
Ivan Olbracht se vrací k českým pověstem a ukazuje na básnický půvab starých příběhů o příchodu praotce Čecha na Říp, o Přemyslu Oráči a kněžně Libuši a jejích sestrách, o bitvě u Turska, o dívčí válce, o Křesomyslu, Horymíru a j. Vedle pověstí přibližuje Olbracht čtenářům i celou řadu starých legend na př. o sv. Ivanu, Lidmile, Václavu a j. Olbracht nejenom vypravuje tyto příběhy, ale ukazuje také, jak se na ně máme dívat, v čem si máme vážit našich velkých kronikářů jako byl Kosmas i kronikáři dalších staletí, a v čem hledat význam těchto pověstí. Dává starým zkazkám básnickou formu a vytváří z nich umělecké dílo, jaké dal lidu ve svých historických povídkách a pověstech A. Jirásek.... celý text
Přidat komentář
Vynikající krásně se čtoucí kniha, která nám odkryje známé i dávno zapomenuté příběhy.
Vynikající kniha, vyprávějící o osudech různých slovanských kmenů a jejich vůdců v rozličných oblastech Evropy v dávných dobách. Doplněno úžasnými ilustracemi Adolfa Zábranského, které jsou snad to úplně nejlepší v celé knize. Jako dítě jsem byl jimi zcela nadšen a všechny jsem si postupně překresloval. Howgh.
Zřejmě jsem měla poměrně osvícené předky, po nichž jsem tuto knihu podědila - a životem jde pořád se mnou. Pro mě má spíš citovou hodnotu, asi úplně nedokážu odhadnout její literární kvality. Zábranského ilustrace jsou velmi působivé, tak moc, že jsem si jako dítě představovala minulost jeho očima.
Olbracht nám byl nucen. Se svou averzí k povinné četbě a autoritám vůbec,jsem se vyhýbala všem jeho knihám-kromě téhle. Přečetla jsem ji dokonce několikrát a ráda. Teď bych ji ráda měla,ale nějak se míjíme.
vedle Jiráskových pověstí byla tato kniha jednou z těch,která ve mně probudila zájem o historii a legendy.
Já jinak nemám Olbrachta ráda. Tak nějak podvědomě. Ale za to může Anna, nikoli "knížky pro děti". Takže přesně tahle kniha může dnes za to, že mám ráda hostorii, sleduju historické dokumenty a chodím na exkurze po hradech a zámcích.
Taky jsem poprvé pochopila kritickou práci s textem, pomohly mi v tom Olbrachtovy úvody. Opravdu skvělá práce. Byla jsem jako fascinovaná díky zapojení do děje v ich-formě (v konstrastu s vyprávěním v er-formě).
Ze samotného zpracování třech významných českých kronik bych vyzvedla tu Křišťanovu: mám dojem, že o Ludmile ani o Václavovi jsem do té doby (a ani do doby před Toulkami českou minulostí) nečetla nic tak pěkného.
Za pět a smekám.
Docela hezká knížka.Pomatuju se jak nám ji v sedmí třídě pan učitel když jseme byli hodní četl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Nízkotučné Staré pověsti české. Ale je pravda, že se to čte o poznání snadněji a příjemněji.