Ze Strahova do NASA: Cesta za americkým snem
Veronika Vaněčková , Martin Kroupa
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355313/bmid_ze-strahova-do-nasa-cesta-za-americ-QxB-355313.jpg
3
12
12
Kniha vypráví o životní cestě dvou dobrodruhů (mladých manželů Veroniky a Martina), která začala na strahovských kolejích. Během následujících deseti let ledacos zažili, přestěhovali se do USA a snaží se dál jít za svým americkým snem – pracovat na vesmírném výzkumu v NASA, budovat vlastní podnikání a zároveň si užívat aktivní rodinný život. Ačkoliv se může zdát, že za oceánem čeká člověka pohádkový život, často je realita úplně jiná. Autoři se rozhodli podělit nejen o těžké životní situace, které je potkaly, ale i o pozitivní zkušenosti ze života v USA. Cílem knihy je také povzbudit čtenáře, aby se vydal za svými sny a vytrvale na nich pracoval, dokud jich nedosáhne. Kniha přináší zajímavosti ze života v Americe. Jak chytat aligátory do vlastních rukou a nenechat se sežrat? A co když vás obklíčí tarantule nebo vám cestu zkříží medvěd? Jaké to je přivést na svět potomky a vychovávat je v Americe? A jak při tom z nuly budovat podnikání, bez peněz a zkušeností? Martin poskytl exkluzivní příběh o práci v NASA, kde se podílí na zajímavém vesmírném výzkumu a zároveň přispívá k ochraně života astronautů na vesmírných misích. Tento životní příběh zachycuje i drsnější zážitky, zejména první Veroničinu zkušenost před mnoha lety, kdy odjela do USA jako mladá studentka, plná nadšení, ale také značně naivní. Neměla tehdy ani nejmenší tušení, že v Americe žije spousta lidí ilegálně a někteří jsou zneužívaní svými zaměstnavateli. Autoři přibližují čtenáři ojedinělou zkušenost získání trvalého pobytu (zelené karty) v Americe – jak přesvědčili vládu USA, že Martin je nepostradatelný pro americké národní zájmy. Mezi nelehké životní situace patřilo také soudní přelíčení, ve kterém oba bojovali proti velké korporaci. Na závěr knihy jsme přidali bonusové kapitoly s čistě praktickými informacemi – jak se do USA legálně dostat (pracovní víza a zelené karty) a co je dobré vědět hned od začátku (kreditní historie).... celý text
Přidat komentář
No paaanejo. Na jednu stranu respekt. Ale hezké čtení byl jen začátek s výlety, pak už tolik ne. Chápu, že když chci žít v cizí zemi, musím prokázat, že budu přínosem spíš než naopak, jasně, ale tohle...
Představte si, že běžíte dostih. Místo překážek jsou Hlavy XXII. Závod je do vrchu, protože jde zároveň o rektální alpinismus s hlubokým (!) ponorem. Každý divák, kterého míjíte, musí úřadům podepsat, že se mu líbíte. Za běhu neztraťe peněženku, když váš kůň klopýtne, nabijete si čuňu a opravu si zaplatíte. Když máte štěstí, odnesete si medaili, kterou se zas nějakou dobu můžete prokazovat, aby vás nikdo nevyhostil nebo nezavřel.
Kdyby autoři neměli jinou možnost, pak by to bylo napínavé počtení o tom, jak se vyplatí se nevzdávat. Ale dobrovolně? Na to už musí být nátura, že se mi o tom ani nesní :D
Pokud někdo i po přečtení chce stále ke hvězdám, na konci jsou praktické informace (pozor, platné k roku 2017) a malý náhled do práce v NASA. ;-)
Kniha je velmi čtivá a inspirativní ve smyslu přes překážky (doslova) ke hvězdám. Zajímavé pro mě bylo srovnání některých aspektů života v USA a ČR (zdravotní pojištění, prokazování finanční situace přistěhovalců...) koneckonců přístup ke zdravotnictví a nastavení financování sociálního a zdravotního systému je v ČR hlavní předvolební téma, ne?
Potěšily i odkazy na zajímavou literaturu ohledně programů Mercury a Apollo (Memoáry Eugena Kranze)
Strávil jsem několik let na Strahově. Ne že bych zrovna toužil dostat se do Nasa, ale určitě si o tom rád přečtu. Postupně jsem podle fotek v knize taky zjisti, že jsem asi Veržánu no tom Strahově taky potkal.
Každopádně obálka knihy dost kecá. O Nasa, ve které pracuje autorčin manžel je v knize jenom pár stránek. Kniha je hlavně o tom, jak se dostat do Ameriky a začít tam pracovat. Autorka na mě působí jako člověk, který rozhodně nechce ponechat vůbec nic náhodě, takže podstupuje nekonečná martyria byrokracie, aby s manželem měli opravdu všechny potřebné papíry atd. Na jednu stranu je autorka fakt pečlivá, takže se dozvíte spoustu nuancí, co všechno a jak musíte vyplnit. Takže pro někoho, kdo se chce do Ameriky přestěhovat, tahle kniha může být skvělou studnicí informací. Na druhou stranu, ale nevím, jestli bych dotyčnému doporučil knihu číst, protože se v ní dozví kolik nekonečného papírování a dohledávání informací to obnáší a mám obavu, že podobně jako píše mira.I, se takový žadatel o vízum radši rozhodne zůstat v ČR. Je to spíš jenom můj názor, ale já prostě tohle astronomické úsilí moc nechápu. Už dávno mi došlo, že 90% byrokracie slouží pouze k tomu, aby úředníci měli zaměstnání. Žádný další důvod tady není. I většina úředníků si toho je dobře vědoma a kupu papíru nikdo z nich nečte, takže nemá smysl se trápit jejich správným vyplňováním. Řekl bych, že dohledávat, jak se vaše babička jmenovala za svobodna nemá smysl, prostě tam napíšu Nováková a je to :-) Nakonec je to všechno stejně o tom, jestli jste úředníkovi dost sympatičtí a on má dobrou náladu, takže vám to razítko dá, nebo nejste a máte smůlu přijďte příště.
Obdivuji autory knihy, jak urputně šli za svým cílem. Hodně užitečné poznatky pro toho, kdo chce v USA pracovat.
Pořídil jsem si tuhle knížku spíš ze zvědavosti.
A jaká je? Začátek popisuje první zkušenosti autorky v USA, ještě coby studentky, která si chtěla prací hlavně zaplatit cestu, stručně řečeno. Dělala ledacos, a velmi rychle zjistila, že ani v USA nelítaj pečení holubi sami do huby a pobyt v USA má mnohá byrokratická úskalí. To mě docela bavilo. Tím spíš úplně nerozumím tomu, co následovalo, a sice autorčina nezměrná touha v USA žít trvale.
Hlavní část knihy tedy tvoří popis přesunu do USA, lépe řečeno nejdříve je (tak nějak pro potencionální následníky) vyjmenováno, co vše je třeba tady v Čechách zrušit a co zařídit za velkou louží. To se týká hlavně získání víz a práce. Následuje popis úřednického kolotoče po nastěhování do Ameriky, opět především to, co je třeba zařídit. Celé to vyprávění trochu skáče sem a tam, a vůbec to je takové hodně zestručnělé.
Trochu divné mi bylo, že jedním z hlavních důvodů, proč tam šli, bylo to, že manžel autorky tam měl mít zajištěnou práci, aby se vzápětí zjistilo, že si dost nesedl se šéfovou, která ho velmi rychle vyhodila, což pro oba autory mělo skoro za následek dosti nedůstojný návrat domů ve formě vyhoštění, který se jim podařilo odvrátit po vynaložení značného úsilí.
Dále autorka popisuje svoje podnikání, poté, co mohla začít legálně pracovat. Popravdě řečeno, moc nerozumím tomu, co ji tam vlastně živí - blog, návody na diety...??
Část kterou psal manžel autorky, mi upřímně řečeno přišla docela zbytečná, krom pár odborných termínů, kterým nějak nehovím, jsem se toho z ní moc nedozvěděl.
Co se týká faktů v knize uvedených, asi bych neměl "koule" na to, abych něco podobného udělal, z těch byrokratických kliček (víza, povolení k pobytu-zelená karta, práce, zařizování běžných věcí) mi dost často šla hlava kolem a moc jsem se v tom nevyznal. Rozhodně bych nechtěl něco podobného podstoupit, radši budu dál žít v naší kotlině.
Kniha mi připadá, že je určená pro hodně úzký okruh čtenářů - coby návod k přesunu do USA. A upřímně řečeno, nevím, nevím, jestli případné zájemce spíš neodradí. Ostaním to asi moc nepřinese. Nevím, mám z ní takový smíšený pocit. Asi jsem čekal něco trochu jiného.
Dočetl jsem jen po poslední část. Oba protagonisti jsou nejspíš extrémně nesympatičtí arogantní lidé. Sám jsem projel USA (jejich vysněný roadtrip) v 90 letech na turistická víza. Aniž bych se tam někde ponižoval v nelegálních jobech a spal s 10 lidmi v místnosti a jedl špagety s máslem. Půjčit si auto ve 3 lidech nebylo moc drahé a benzín také ne. Spalo se ve stanu zadarmo. Jídlo za stejnou cenu jako u nás a vařili jsme si na vařiči lepší stravu. Do UK jsem taky přišel jako ilegál. A ano není to lehké. Ale dala se sehnat práce za hotové a jsem si naprosto jistej že ty milióny Mexičanů v USA si to taky umí nějak zařídit. Časem se najdou způsoby jak pobyt legalizovat. Ale rozhodně ne takto složitě jako milióny dopisů. Pak taky ten jejich soudní spor. Bože můj. Paní je nejspíš nějaká kompulzivně-obsesivní autistka co si libuje v byrokracii a nedostatek sebevědomí si kompenzuje tím že nad každým vyhraje protože je nadřazená. Ještě že jsem si tu knihu půjčil v knihovně a neplatil za ní. Odpad.