Ze šumavského podlesí
Karel Klostermann
Kniha obsahuje tři povídky ze staré Šumavy: Pan vrchní, Páni na Břízkovicích a Za větrné služby.
Přidat komentář
Já jsem za Klostermannovy povídky rád - jednak dokáže vystihnout charaktery lidí, jednak jeho vztah k přírodě a nepřímo i výpověď o době. Jazyk je pravda už archaický (kdo by to byl řekl, že ;-)), ale po prvních pár stránkách, když už se začtu, nemohu se odtrhnout.
Je to vlastně taková sbírka rozvláčných humoriád a anekdot. Humor je typický pro dobu svého vzniku (před 110 lety), připomíná vtipy ze starých časopisů. Typicky se autor strefuje do postavy nabubřelého, hloupého a chamtivého panského správce, jehož hlouposti dává vyniknout v neustálých absurdních monolozích. Kniha je výmluvnou sondou do mentality lidu na přelomu věků, ale jinak se to už moc číst nedá.
Autorovy další knížky
1955 | Ze světa lesních samot |
1972 | V ráji šumavském |
1941 | Mlhy na Blatech |
1971 | Skláři |
2004 | Erotomanie |
Povídky připomínají legendární bakalářské příběhy. Ilustrace byly zajímavé, škoda, že byly na křídovém papíře. Musím se přiznat, že panu vrchnímu, tomu nabubřelému všeználkovi, který všechny rozhovory tak hloupě a úplně nesmyslně zamotal, jsem nepřála nic dobrého. Ta postava mě děsně štvala. I tenhle kraj mám projetý, ale netušila jsem, že se mu říká Podlesí. To je pro mě novinka. Mám ale raději příběhy z té nejšumavější části Šumavy, kde lišky stále dávají dobrou noc a kde se člověk může tak snadno zapomenout. Stále tam taková místa jsou.