Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539487/bmid_ze-sveta-lesnich-samot.jpg
4
398
398
Audiokniha Ze světa lesních samot je snad nejznámější román Karla Klostermanna v podání Alfreda Strejčka. Děj je situován do centrální Šumavy, oblasti kolem Modravy a Kvildy, při hranici s Bavorskem, v šedesátých letech 19. století. Hlavní protagonisté - revírník Kořán, jeho manželka Zdenička, přicházející sem z jihočeských rovin, jeho adjunkt Svijanský, hajný Vavruch a jeho krásná dcera Katy žijí na samotě Pürstlink (dnes známou jako Březník) pod horou Luzný, odříznuti po většinu roku od civilizace. Klostermann vyniká realistickým líčením postav a vytvářením jejich typů, modelovaných tvrdým životem v těchto krásných ale drsných horách. Nepřekonatelný je Klostermann v popisu přírodních scenérií za všech ročních období - z jeho letní krajiny sálá teplo a pohoda, při popisu divoké metelice běhá mráz po zádech a čtenář si bezděky nazouvá teplé ponožky. V jeho době byl román kritiky označován jako romantická idyla. Jedná se však o skutečný realismus, popis života v krutých přírodních podmínkách, na skutečných místech, kam se civilizace dostávala jen velmi pomalu. Líčení zimních scén, kdy lidé nemohou ven ze zapadlých chalup, kdy jsou jejich domovy na několik týdnů odříznuty od světa, nahání dnešnímu čtenáři hrůzu. Klostermann, jehož rodiče byli šumavskými Němci, čerpal své náměty převážně z tohoto prostředí, které důvěrně znal. Za Němce se nikdy nepovažoval a odmítal také výtky o odpadlictví. V jeho románech nenajdete stopy po národnostních konfliktech, jeho výtky Bavorákům pro pytláctví nemají národnostní podtext. Ostatně - jeho líčení vzájemných půtek bavorských pytláků s hajným Vavruchem a revírníkem Kořánem je věnována značná část románu Ze světa lesních samot. Z Klostermannových děl k nám proniká síla jeho nesmrtelnosti, kdy on sám, skromný a pokorný, nabádá všechny bez rozdílu národnosti k lásce k lidem i přírodě. Tím zůstal dosud nepřekonaným básníkem lásky k Šumavě. Přejeme Vám pěkný poslech Karel Klostermann (1848) Karel Klostermann zasvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Studovat začal v Klatovech, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve byl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec až do odchodu na odpočinek profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni. Klostermann byl původem Němec, ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem. Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik. Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz klad na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění. Antonín Kaška (1957) Český herec v letech vystudoval herectví v Praze na DAMU, jeho spolužáky z ročníku byli mimo jiné Miroslav Vladyka, Zora Jandová nebo Valérie Zawadská. Od roku 1989 je Antonín Kaška členem činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde za dvacet let odehrál již řadu rolí, od epizodních výstupů až po výrazné kreace převážně temperamentních figur. Do přelomu 80. a 90. let spadají počátky spolupráce Antonína Kašky s mikrofonem v rozhlasu a dabingu. Angažoval se především v plzeňském studiu Českého rozhlasu. Jako produkční a asistent režie pracoval pro dabing televize Nova, dodnes působí na podobných postech pro televizi Prima. Před kamerou se vyskytuje jen sporadicky, v posledních letech jej diváci mohli vidět v několika televizních seriálech (ULICE, 2005; MÍSTO V ŽIVOTĚ 2, 2007; ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 2008). Valérie Zawadská (1958) Jméno Valérie Zawadské je známé především z dabingu, který tvoří stěžejní část její práce. V dabingu začala působit již za studií na DAMU, první větší role dostala ale až v 90. letech, kdy byla nakonec natolik vytížená, že musela opustit stálé divadelní angažmá. Za zmínku stojí především její namluvení Claudie Cardinal ve slavném westernu Tenkrát na západě, dále dabovala Sophii Loren, Goldie Hawn nebo Sigourney Weaver, promlouvala také v řadě seriálů, zvláště je na místě uvést slavný sitcom Ženatý se závazky. Značný přísun zahraničních filmů a seriálů v 90. letech přinesl Zawadské a jejímu nezaměnitelnému hlasu široké uplatnění a v návaznosti na to také značnou popularitu – v letech 1998-2003 bezkonkurečně obsazovala první příčku v anketě Týtý v kategorii dabér.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2018
,
Avik
Interpreti: Jitka Ježková , Valerie Zawadská , Antonín Kaška
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, je mi líto že jsem ji tak dlouho odkládala. Dýchl na mě pravý Klostermann, slovy klasika. Na mě bylo těch popisu přírody az moc, spíš jsem byla zvědavá jak to dopadne s hlavními protagonisty.
Samozřejmě popisy krajiny byly krásné, ale uz jsem byla občas netrpeliva co bude dal. Ale Klostermann nespěchá. Uzasny vhled do zivota v 19 století.
Kniha má velmi pomalé tempo, je to nezvyklá četba na dnešní dobu, nejen co do obsahu, ale i co do stylu, jímž je kniha napsaná. Není to ale špatné, místy pitoreskní, rozhodně jsem se o Šumavě leccos dozvěděla. Znám jen Modravu.
V mládí jsem bydlel na Klostermannově ulici. Proto se s tím jménem cítím tak trochu spojen. Před pár lety jsem v rámci svého pobytu na Šumavě navštívil i myslivnu Březník a Klostermannovu chatu na Modravě. Tím jsem tak trochu splnil můj vnitřní dluh vůči tomuto spisovateli, který před 130 lety tuto knihu napsal. A taky jsem si chtěl něco od něj přečíst, i když vím, že v této hektické době jeho dílo už dávno nemusí být aktuální a nemusí čtenáře oslovovat.
Takže i tento záměr se mi podařilo splnit a nelituji. Čtení je to hutné a žít v té oblasti v té době bylo přímo život ohrožující. A přesto tam žili lidé a věnovali se své práci a svým blízkým. Dnes už si to nedokážeme představit.
Já jsem si čtení užil, i když sloh, stavba vět a taky ten romantický styl autora jsou trochu nezvyklé. A jako přidaná hodnota krásné perokresby v mnou čteném vydání knihy. Asi si od autora ještě něco přečtu......když už jsem ten bývalý obyvatel jeho ulice. :-)
No a na závěr bych ještě uvedl info, které je uvedeno na mapy.cz u Myslivny Březník. Tím se tak trochu propojí minulost v knize s přítomností.
No ono se to asi tak trochu propojilo i těmi polomy a kůrovcem?! Taky je tady ta paralela, kdy v minulosti byly mnohé lokality na Šumavě nedostupné a v dnešní době se to zase vrátilo. Každý asi ví, o čem píšu....
Odkaz na Březník na mapy.cz:
"V roce 1804 byl knížetem Schwarzenbergem zřízen za Modravou nový lesnický revír Pürstling, česky Březník a byly zde postaveny dřevěná myslivna a hájovna. Myslivna byla v roce 1856 nahrazena kamennou budovou, která zde stojí do dnešní doby. Za první republiky poskytovala ubytování (13 lůžek) a chutnou kuchyni (včetně Protivínského piva). V letech 1998-2002 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralé myslivny, zachovávající původní ráz stavby. V dnešní době funguje myslivna jako informační středisko Správy NP Šumava, stálá expozice spisovatele Karla Klostermanna a restaurace. Březnická schwarzenberská myslivna je románové sídlo revírníka Kořána, jednoho z hlavních protagonistů nejznámějšího a nejkrásnějšího románu spisovatele Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot."
Audiokniha, nahrávka československého rozhlasu z roku 1983. Nádherné.
Tady se mi spojila skvělá předloha a její úžasné zpracování.
Děkuju!
[četba ČRo]
Přiléhavé hlasy zdařilé dramatizace a celek neměl často daleko k antickému dramatu s nádechem hororu :o) Dobře píše marlowe o přemíře patosu, který je i v textu bez úpravy rozhlasu!
Klostermann byl velký realista a dokázal do detailu vykreslit složitost života v odlehlých koutech drsné přírody nádherným jazykem.
"Dcera hajného nevšední, démonické krásy."
Kromě barvitosti přírodního živlu a drobnokresby Šumavy, mu šly asi nejlépe hlubiny lidských duší vystavené mezním situací či ponechané samy sobě v izolaci podobné dnešním Palánovým samotářům.
Dobře to píše dole Pytlík nebo misantrop.
Jediná zásadní chyba některých dobových úprav textu (včetně této ČRo z osmdesátek) je záměna Boha za Přírodu, jak zmiňuje jeden z komentářů...
5/4
Dobrý, ale V ráji šumavském se mně líbilo víc. Tady mně připadá, že je děj chudší.
Úžasně poeticky psaná historie dávné Šumavy. Neumím a ani si nechci představovat těžký život lidi žijících v hlubinách šumavských pralesů, kdy cesta do tehdejší civilizace trvala několik hodin a na doktora a kněze se čekalo ne hodiny ale dny. Nyní vedou všude silnice a cesty, mobilní signál dosáhne skoro všude a jen málo míst nemá elektřinu. A přece to není tak dávno, jen nějakých 150 let a jak se život změnil.
Chvíli trvá, než si člověk zvykne na jazyk a tempo, které není nijak hektické. Pak se před ním otevře dávno zapomenutý svět. Vytáhla jsem z knihobudky a rozhodně nelituji. Pan spisovatel je už sto let na pravdě Boží, ale ta kniha má co říct i dnešnímu čtenáři.
(SPOILER)
Citát: "...a povaha mnohých vzala poruchu: z dobrého bydla vzešla zpupnost, pýcha a chvástavost, touha po výdělku přivodila lakotu, závist a zálibu v mamonu. Bývalou střídmost vyměnilo za bezohledné pachtění se za požitky. a srdce jejich se zatvrdilo."
100 let uběhlo od jeho smrti, zemřel ve svých 75 letech na rozedmu plic, kuřivo si neodpustil. Cestu k autorovi jsem si našla později, až sem sama poznala Šumavu. Původem Němec, narozený v hornorakouském Haag am Hausruck se stal českým spisovatelem a jakým! Stáhněte si zde v DK e-knihu zdarma, to se nedá odvyprávět..., jen vzdychám a kochám se i nad nádhernými ilustracemi !
Jeho otec byl lékařem v Sušicích, ale tehdy tam žádné školy nebyly, všude děti chodily pěšky a do dalekých Klatov se jít nedalo.
Krajina inspirovala autora a on inspiroval hudebníky, architekty, výtvarníky a dnes jeho největší odkaz vnímám ve spojování lidí nejen mezi sebou, ale i mezi národy. Klostermann "dělá" z nás přátelé a pramálo záleží na národnosti hlavně, že se spolu cítíme dobře a v pohodě.
Komentáře jsou výstižné a lákavé , tak už jen krátce: doporučuji.
Přečteno zajím: 479, hodnoceno: 362 /89%, komentáře: 93, nejvíce palců: alef 118.
Kniha nás zavede, jak jinak, na Šumavu - k hranicím s Bavorskem.
Příběh nám přiblíží osudy revírníka Kořána, jeho městské paničky Zdeničky a jejich prosté, staré pomocnice Nany.
Nahlédneme do života mladého příručího Svijanského, který podlehne krásné, prosté dceři Katy hajného Vavrucha, kterého se každý pytlák v lese bojí a Bavoráci mu toho hodně nemůžou zapomenout.
Zavede nás do divoké Šumavské přírody, kterou si dnes nedokážeme ani představit. Šumavu mám moc ráda a tak jsem si čtení vysloveně užívala - i když to byla velmi krušná doba.
Vypráví paní Malá od Podroklanské nádržky:
.... o malých dětech nemluvím, už brzy po narození pomřely, ale čtyři jsem ještě měla, všecky starší než tu ty, dva hochy, dvě děvčata, nejstaršímu chlapci bylo třináct, nejmladší dívce pět let: zdrávi byli jako řípa. Tu pojednou , bylo to v srpnu, a seno v lese vonělo jako drahé kořínky v horské lékárně, přišla úplavice, hrozný host. A všecky mi zchvátila za jeden týden! Sami jsme byli. Zavolali jsme lékaře, starého ranhojiče tehdy na Horách usedlého, ale teprve třetího dne přišel, a pak nám ještě vyčinil, že jsme ho tak pozdě přivolali...
... spadl můj muž do trhliny skalní, klamným sněhem pokryté, a zlomil si nohu. Co dělat? V Rehberku je sedlák, který umí zlomeniny napravovat, ale jak ho zavolat? Do Rehberka je pět hodin cesty, a sněhu kolem na dva sáhy! Bylo tehdy u nás šest dřevorubců, ti vzali obruče sněhové, na cestu se vydali a celý den museli jít, než se dostali do Mádru, kde přibrali ještě šest mužů, aby cestu vyšlapali. Čtvrtého dne teprve všech dvanáct se vrátilo, a sedlák s nimi. A že lehla noc a mlha, všichni by byli zahynuli, ježto vzdáleni sotva na půl hodiny odtud tmou a mlhou zabloudili, kdyby Bůh sám mi nebyl vnuknul myšlénku, abych zvonila. "Jak jste nezvonila," pravil jeden, "veta bylo po nás - vy jste nám všem život zachránila." Co můj muž zkusil, nežli sedlák strašně zateklou nohu napravil, o tom mluviti nebudu. Tři neděle tu sedlák zůstati musel, než pohoda mu dovolila se navrátit, i Ti máderští dřevorubci tu zůstat museli....
Nádherným jazykem napsaná kniha o šumavském pohraničí a těžkém životě lidí v něm žíjících.
Vyslechla jsem audio. Byla čtena až poeticky, ač se jedná o tvrdý život v odlehlých samotách Šumavy. Moc se mi kniha líbila, bylo opravdu náročné, zejména pro ženy, žít v tak drsných podmínkách, zejména v zimě.
Děj knihy se odehrává na Šumavě na hranicích s Bavorskem. Autor nám zde líčí těžký život na horách, přibližuje nám jak a vůbec jací lidé tam žijí a ukazuje nám jejich každodenní strasti, ale i radosti.
V rámci skupiny Klasikomilové na Instagramu se mi občas dostane do rukou perla literatury, o které jsem neměla ani ponětí. Bylo tomu tak i tentokrát. Jméno Karel Klostermann mi nic neříkalo, ale po přečtení knížky jsem ráda, že jsem jeho dílo potkala.
Ze začátku mi přišlo těžké se začíst a zvyknout si na jazyk, ale za chvíli jsem se ponořila do příběhu a knihu jsem nemohla odložit. Čtení to bylo místy úsměvné, někdy napínavé, ale kolikrát i drsné.
Jsou zde nádherné popisy šumavské krajiny, že byste se tam nejraději rozjeli podívat a nějaký čas tam strávili, a to i přesto, že většinu děje tu autor ukazuje opravdu těžký život na samotě v horách. Je zde ukázána síla přírody, ale i lidské city.
Čtení jsem si moc užila a jsem ráda, že jsem si knihu vybrala.
Čtivé, s krásným popisem přírody, doby i zvyklosti. Jen mi vadilo, že vysvětlivky či překlady byly v knize až vzadu a ne pod čarou.
Tato kniha mě provází už řadu let.. jednou za čas se k ní moc ráda vracím a potvrzuju si, že je to jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy v životě četla.
Ze světa lesních samot vypráví příběh staré Šumavy, kdy život v oněch místech byl těžký, trpký a leckdy nebezpečný. Revírník Kořán, hajný Vavruch, příručí Svijanský, Katy, dřevaři i stařičká hospodyně Nany, přirostou k srdci a jsou jako rodina, sedím s nimi v myslivně a naslouchám jejich příběhům. Jen mladá panička Zdenička (paní revírníková) mě občas leze pěkně na nervy. Hold kytku z města do pouště nepřesadíš. Budiž jí to odpuštěno...
Mám moc ráda Klostermannovo podrobné popisování přírody, stačí zavřít oči a člověk hned vidí místo které je popisováno. A ten jazyk jakým je kniha psaná, to je dokonalost...
Těžký život několika málo obyvatel zapadlé Šumavy z druhé poloviny 19. století, jejich boj s pytláky, s přírodou, těžkou a nebezpečnou dřinou při kácení lesů. Lze zde poznat rozdíl mezi lidmi z města a prostotou lidí, kteří se v horách narodili a neumějí mnohdy ani číst, ale veškerý jejich život je přizpůsoben těžkému životu, který je ale nahrazen krásou přírody a jejich láskou k ní. Popisy šumavských lesů jsou tady podány opravdu krásně, z doby kdy Šumava byla ještě téměř prales. Dojem z knihy navršuje archaická čeština. Moc se mi to líbilo.
Během týdne se ze mne stal obdivovatel Klostermanna . Nádherné dílo
K dispozici i jako audiokniha na YouTube. Taky moc hezky zpracovaná
Opět jsem se podívala na dřívější těžký život lidí na Šumavě, která jim dávala obživu ale také často brala. Ocitáme se v zastrčené osadě blízko hranic, kde sledujeme osudy revírníka, jeho pomocníka a hajného. Jedná se o krásný a divoký, ale také poměrně chudý kraj, kde kromě dřevařství se někteří živí pytláctvím, a tak často dochází ke střetům. Zima tu přichází brzy a je dlouhá, chybný krok může znamenat smrt a doktor je den chůze daleko, přesto ti, co tu vyrostli, mají tenhle kousek země moc rádi a žijí se zdejší přírodou pospolu.
Karel Klostermann uměl přírodu Šumavy moc krásně popsat, dokonce mám podle jeho knih už naplánováno pár tras, až se někdy na Šumavu dostanu. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Kniha byla rozvláčná (jako hodně starších knih), ale tak nějak pohladila po duši.
Připomněla mi moji dovolenou na Šumavě, ty klidné rozlehlé lesy. A hlavně styl
a popis těch čistých lidí, kteří žili v těžkých podmínkách divokého lesa, byl krásný.