Ze života hmyzu
Karel Čapek , Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387463/bmid_ze-zivota-hmyzu-nn7-387463.jpg
4
587
587
V alegorickém zrcadle hra ukazuje pozemské nešvary, politikaření a války přenesené do světa drobného hmyzu.
Přidat komentář
Kniha, opět u mě zařazená do povinné četby, má mnoho stránek, jak na ní můžeme pohlížet, těžko se mi proto hodnotí jako celek.
Začal bych u námětu. Stejně jako mě později uhranula Farma zvířat, i zde se dostáváme k porovnání zvířecího druhu s lidmi. Nutno podotknout, že srovnání vskutku povedené.
Kniha má 3 dějství a epilog. Prvním problémem bylo podle mě špatně zvolené pořadí oněch dějství. Proč? - první předčilo široko daleko dvě další. Tak trochu čekáte, kdy se hra navrátí na prvně nasazenou laťku a ono ne a ne to přijít. Sice se mravenci snaží sekundovat skvělým motýlům. a občas se jim to i zadaří, jenže prostřední dějství s hovnivály mě nijak extra nenadchlo, a to pro mne sráží hodnocení dolů.
Kdybych dějství hodnotil samostatně, dal bych Motýlům 5 hvězd, Mravencům 4* a Hovniválům 2*. ;)
Drama, kde se Čapek zaměřil na život námi většinou neviděný a opomíjený. Autor si vybral pár živočišných druhů z hmyzí říše a jejich životní projevy a zvyky velmi úspěšně přirovnal k různým typům lidského chování. Že se hra většině diváků spíše nelíbila? To věřím a nejvíc ve chvíli, kdy se poznali v tak nelichotivém druhu jako jsou hovniválové či jepice. Pro mě to je skvěle promyšlená satira a kritika společnosti (i současné) řemeslně našroubovaná na hmyzí říši.
Nebylo to vyloženě špatné čtení. Dost paralel z života obyčejné lidské bytosti z jednotlivých stránek přímo křičí, takže není vůbec těžké najít ono podobenství. Kdyby tak ale děj postupně navazoval na sebe a neskákal z jednotlivých pasáží do druhé, jednalo by se o daleko lepší knihu. Nejtěžší by ovšem bylo najít tu návaznost a vytvořit jeden jednolitý příběh..myslim si ale, že bratři Čapků by na to měli.
Toto dílo se mi velice líbilo. Vtipné, svižné, výstižné. Vtip dodával celému dílu šťávu, díky dialogům tato divadelní hra téměř protékala mezi prsty a výstižné proto, že to i v dnešní době platí na společnost. Doporučuji :)
Lehká a veselá knížka, která si dělá srandu ze špatných lidských vlastností.
Nejde o příběh, ale jakousi alegorii dobových reálií. Bohužel, platnou dodnes (hamižnost, mocichtivost, ...).
Knížka vtipně pojednává o starostech drobného hmyzu. Docela jsem se u ní pobavila:-)
Nemůžu rozhodně říci, že to byl velký zážitek. Ta hra je příliš modelová a tezovitá a zároveň nadsazená, než aby se v ní zjevil nějaký přilnavý příběh. I když na divadle by to mohlo silně působit díky efektně vystavěným scénám (mravenčí válka např.) a expresionistické obraznosti. Útoky na jednotlivé nešvary lidské společnosti a charakteru jsou tu rozhodně vtipné a přesné. Motýlí srkači života se mi zdají nejšťavnatější. Je na tom vidět, že Čapkové byli génii v rozpoznávání toho, co je skutečný život a co jen vybledlá jeho nápodoba. Proto má ostatně cenu oba číst. Výjimečnost autorů dokazuje už to, že drama, které bylo napsané jako ryze dobová glosa, může promlouvat i dnes. Tak to asi dopadá, když spisovatel vydobívá na světě univerzální hodnoty a ne jen laciné instantní postřehy.
Vcelku ale zůstává hra trochu rozpadlá, mozaikovitá, nikam pořádně nesměřující. Je to sice asi záměr autorů, ale je to škoda.
Problém té knihy asi je, že kdo trochu zná tvorbu bří Čapků, toho ničím nepřekvapí a dá mu přesně to, co od ní (nich) bude očekávat. Ono to není vůbec špatné, naopak, některé úseky jsou vystiženy až grandiózně, ale docela se mi stávalo, že jsem duší, v mysli, byl o pár slov dříve, než oči stíhaly text a málokdy se tyto dvě věci rozcházely. Ale jinak paráda, silně zploštělá a ode všech cimprliček oproštěná čistota zla. Ať už hmyzího nebo lidského. Vadily mi na tom jen dvě věci: naprosto zbytečná předmluva (která je reakcí na nepochopení a špatné přijetí hry, ze strany autorů mi to přijde jako v podstatě srabáctví, nemám moc rád, když autor své dílo vysvětluje nebo obhajuje, případně takřka omlouvá - dílo má mluvit samo za sebe). Taky mi vadilo použití němčiny (tedy jednoho, ale mnohovýmluvného, slova) u mravenců. ono to asi bylo poplatné době, ale ztrácí to tím svou nadčasovost a univerzálnost. Z dnešního pohledu to už až příliš odkazuje k jednomu historickému úseku, byť je předkládaná věc z ohledu člověka časově neukotvitelná (a napadlo by mě hned několik současně aktuálních příměrů).