Ze života horolezce
Julius Kugy
Julius Kugy (19. července 1858, Gorizia, Rakouské císařství – 5. února 1944, Terst, Itálie) byl slovinský milovník hor, jeden z průkopníků horolezectví. Jeho jméno je spjato především s oblastí Julských Alp. O horách a své lásce k nim napsal několik knih, k jeho zájmům dále patřila literatura, botanika a hudba. První horské výstupy podnikal Kugy v Korutanech, později v Julských Alpách. Po smrti otce se věnoval především zabezpečení rodiny a řízení rodinných podniků, za které již v útlém mládí převzal zodpovědnost. Po absolutoriu gymnázia vystudoval práva ve Vídni, a zároveň se dokázal věnovat svým koníčkům, mj. botanice. Právě ona přivedla mladého Kugyho do hor. Společně s místními vůdci vytyčil v Julských Alpách na 50 nových cest na většinou dosud nezlezené vrcholy, ale zejména se věnoval soustavnému mapování a poznávání horského prostředí. Výsledky, zejména botanické objevy a přehledy soustavně publikoval, a podílel se i na zřízení alpinária a botanické zahrady u slovinského Bovce.[1] Jeho nejznámějším dílem je kniha Ze života horolezce, která vyšla v roce 1925.... celý text
Literatura naučná Sport
Vydáno: 1943 , Orbis , Družstevní práceOriginální název:
Aus dem Leben eines Bersteigers, 1925
více info...
Přidat komentář
Není pochyb o tom, že Julius Kugy je významnou až legendární postavou slovinského horolezectví a že hory - a Julské Alpy zvlášť - opravdu miloval. Srovnám-li ale jeho knihu s publikacemi Harrerovými či Jarošovými, dopadá Kugy velmi špatně. Na rozdíl od zmíněných pánů se příliš neobtěžuje s nějakou strukturou a kapitoly věnované jednotlivým horám jsou tak spíš skrumáží tu více, tu méně zajímavých historek, situací a osob. A ani slohově to opravdu není žádná sláva.
Po týdnu v Julských Alpách jsem se však s Kugym rád seznámil i v knižní podobě. A kdyby už nic, alespoň pro nádherné fotky Jožeho Mihaliče stojí tahle publikace minimálně za prolistování.
Autor popisuje své výstupy od 70. let 19.stol. až po 1.světovou válku. Začátek jsou Julské Alpy, potom přechází na ledovce ve Švýcarsku a Francii. V závěru se věnuje několika hezkým kopečkům okolo 1700 m. Není to bohužel moc o literatuře, zajímavých příběhů málo a ještě ořezané. Ve své době alpského boomu to muselo mít obrovskou hodnotu informativní. Ta je dnes už nulová. Pro ty, kteří se jako já se pohybuji převážně v Tyrolsku, to pak ztrácí na zajímavosti. Osobně jsme se "potkali "jen v Korutanech na Ankogelu, který ale odbyl 1 větou.
závan ze starých časů alpinismu. vytýkána je nezáživnost, nestrukturovanost, malá popisnost tůr - ale tohle je přece Kugy! mnohokrát jsem si na něj vzpomněl (na popis hřebene Ponc) a snažil se být vznešeným mužem a chodit po ostří skalních koní vzpřímeně a často brojím proti horám omotaným a rozvrtaným jako politováníhodné tělo svatého šebestiána překlad Františka Kroutila (toho Kroutila!) je úžasný.