Zeď vzpomínek

11.07.2019

Úžasné povídky, každá o něčem jiném a přece trochu všechny stejné, za srdíčko mě chytla každá z nich. Ale nejvíce se mi líbila Zeď vzpomínek a Život po Životě.

30.03.2019

Vzhledem k tomu, že jsem dosud nečetla Jsou světla, která nevidíme, jsem si říkala, že budu mít větší nadhled a povídky se mi zalíbí. Nebyly špatné, ale... čekala jsem... no ano, proč si to nepřiznat, čekala jsem, že budou zkrátka lepší, především čtivější. Takže za mě průměr, ale v hloubi duše kapka hořkého zklamání.

26.03.2019

Přesně 3,5 hvězdičky dávám této knize. Před čtením jsem se cítila trochu dotčená negativními komentáři pod knihou. Přece A. Doerr, autor "Světel", nemohl napsat nic tak hrozného! Hrozné to rozhodně není, ale výborné také ne. Víc než ponurost, či otevřené konce mi vadily opakující se motivy, které už jsem znala ze "Světel" nebo je četla o dvě povídky dříve. Proč motiv rádia, houslí, sirotčince (Život po životě), horníků a hospodářské krize (Hlubina). Stačilo by změnit tak málo a znamenalo by to hodně. Nejvíce mě nakonec nadchly povídky Zeď vzpomínek pro svůj nápad, Milujte se a množte se pro svou aktuálnost, syrovost i naději a Vesnice 113 pro svou zvláštní poetiku.

27.02.2019

A.Doerr je PAN spisovatel. Dokonala knizka k zamysleni, o zivote a ze zivota. Bez pameti a vzpominek se zit neda. Kazdou hodinu mizi na zemi spoustu vzpominek a kazdou minutu vznikaji tisice vzpominek novych.
Nejvic me zasahly povidky Zivot po zivote a Zed vzpominek, krasa :-)

08.02.2019

Doerr mě oslovil hlavně kvůli úžasným světlům. Co se týče Zdi vzpomínek, nemůžu říct, že by se mi všechny povídky šíleně líbily. Na druhou stranu za přečtení určitě stojí Život po životě a samotná Zeď vzpomínek. Určitě jsem s Doerrem neskončila.

07.02.2019

Depresivní příběhy, přesně moje gusto. Krom "Milujte se a množte se," se mi líbilo vše. Každá povídka svým způsobem popisuje život. A to není nuda, prostě není.

Popravdě nechápu některé negativní komentáře. Asi lidé, kteří vnímají jen sami sebe :), dojemné.

08.01.2019

Některé příběhy byly poutavé, jiné zvláštní. Z tohoto souboru povídek, upřímně řečeno, neoplývám nadšením.

01.01.2019

Nejsem úplně fanda povídek, raději mám delší příběhy, kde se mohou postavy i děj více rozvíjet.
Tato kniha mě bohužel utvrdila v tom, že povídky pro mě nejsou to pravé.
Příběhy měly sice zajímavé zápletky, ale nijak zvlášť mě nebavily.

29.12.2018

I když má kniha zajímavé příběhy,tak mi moc neseděl styl celé knih.Knihu jsem dočetla ale příště bych si ji již nevybrala.

Tentokrát jsem podlehla komentářům opěvujícím knihu, což se mně nestává často. A určitě zase dlouho nestane. Opět jsem byla zklamaná. S přemáháním jsem přečetla první povídku a zítra knihu do knihovny vrátím. Obdivuji Blue, že přečetl. Ale třeba to ještě někdy zkusím znovu. Nebo něco jiného od tohoto autora? Šance by se dávat měly. Nesbo se mi také zalíbil až při čtení třetí knihy.
Zatím nehodnotím, až jestli v budoucnu přečtu.

19.11.2018

Asi to není vzhledem ke kritickým i čtenářským ohlasům úplně očekávatelný závěr, ale mně to nějak chvílemi zavánělo grafomanií. Ale přečetl jsem to.

12.11.2018

Kniha není špatná, ale od tohoto autora jsem již četla Jsou světla, která nevidíme a ta jsou bezkonkurenční...

07.10.2018

Tentokrát mi ani ten styl psaní nesedl, nemastné, neslané, Doerr asi přeze všechnu zvědavost nakonec není nic pro mě. Neoslovil, nedočetla jsem ani s největší snahou.

09.09.2018

Toto je má od Anthonyho Doerra první kniha, takže jsem nevěděl, co od ní mohu očekávat. Nicméně mě většina povídek chytla přímo za srdce svými příběhy a atmosférou, která je v nich velmi dobře zachycena. Autor umí neskutečným způsobem pracovat s emocemi čtenáře, popisy prostředí jsou naprosto úchvatné a jdou ruku v ruce s příběhem.

Mnoho komentářů zde je negativních, což je určitě v pořádku. Od povídek nelze očekávat žádný strhující příběh plný dějových zvratů. Tyto v sobě však nesou tak nádherné vlny melancholie a popisů. Místy mi až naskakovala husí kůže.

Mé oblíbené: Zeď vzpomínek, Vesnice 113, Řeka Nemunas, Hlubina.

04.09.2018

Bohužel jsem nedočetla. Kniha mne ničím nenadchla, neprobudila ve mne zvědavost číst dál. Po 50 stránkách jsem se hrozně nudila.

Ani ponurý, ani depresivní. Nudný a bez břinku, bez šmrncu, říkejme tomu jakkoliv. Kladu si dokola otázku, ČÍM ? Čím to mělo zaujmout ? Něco jsem nepostřehla ? Co mi nedošlo ? A sakra PROČ ? Proč jsou upoutávky na knížku ve většině případů zajímavější a výstižnější než knížka samotná ? Jakkoliv měl první příběh potenciál, v žádné míře nebyl naplněn. Druhý příběh o oteklých vaječnících byl hřebíčkem do rakve a jakmile jsem viděla byť jen nadpis 3. kapitoly, knížku jsem okamžiku zavřela a jako na celek na ni rezignovala.

06.07.2018

Miluju Doerra, miluju jeho knihy. Moc se mi líbí jeho styl psaní, nikdy nevíte, co čekat a to je na Doerrovi to nejlepší. Už se chystám na knihu O dívce Grace a moc se na ní těším.

04.07.2018

Že se jedná o knihu povídek jsem zjistila až po přečtení té první. Četla se dobře, i přes poměrně ponurou / smutnou atmosféru jednotlivých povídek. Každá byla z jiného prostředí, z jiné doby, z jiné etnické vrstvy. Teprve, když jsou takhle pohromadě, může člověk ocenit potenciál a fantazii autora.

02.07.2018

Opět se Anthony Doerr předvedl jako mistrovský spisovatel. Od knihy jsem očekávala, že to bude slabší výkřik do tmy, ale jak jsem se mýlila. Kniha zeď vzpomínek se četla tak lehce a byla plná nádherných příběhů lidí, kteří trpí nějakou nemocí nebo ztrátou paměti. Všichni se s tím srovnávají po svém, ale neztrácejí žádnou naději. Berou život takový jaký je a perou se svou nemocí. Každý s příběhů je jedinečný a originální. Člověk si knihu může klidně číst na etapy podle jednotlivých příběhů a ví, že mu nic neuteče. Myslím si, že mohu s klidem říct, že se mu povedly všechny povídky a nebyla žádná, která by mě zklamala. Ten chlap má fakt talent a může se pyšnit tím, že je Spisovatel s velkým S.