Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274719/mid_zed-vzpominek-Xp4-274719.jpg
4
493
493
Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici za vrchol jeho dosavadní tvorby právě povídky a novely.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Memory Wall, 2011
více info...
Přidat komentář
Bohužel musím říct, že jsem byla zklamaná, líbily se mi tak 3 příběhy, zbytek mě jaksi nebavil. Těžko říct, proč...každopádně autorovu knihu Jsou světla, která nevidíme miluju...těšila jsem se na podobný zážitek.
Kniha je dost ponurá a příběhy provází plno zlých lidí, předchozí k iha"Světla.." byla mnohem lepší.Líbila se mi jen poslední povídka HLUBINA.
Na knihu Zeď vzpomínek jsem byla hodně zvědavá. A nezklamala, naopak. Je to velmi zvláštní a zajímavá knížka. Obsahuje sedm povídek situovaných do rozličných míst světa. Ovšem jedno mají společné. Vzpomínky. Možná si někdo řekne, co je tak zvláštního na vzpomínkách... Pokud si knihu přečte, rozhodně už ho tato otázka nenapadne.
Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.
Doerr je autor ktorý to proste vie, už sa teším na ďalšie jeho majstrovské diela :)
Velmi pěkná kniha plná vzpomínek...tracených, nalezených...věčných. Recenze již brzy. Knižní deníček.
Anthony Doerr je náramný autor, píše nádherně, což už jsem měla tu možnost poznat u knížky Jsou světla, která nevidíme. Soubor povídek Zeď vzpomínek je jako vyhlídková jízda do minulosti v otevřeném kabrioletu. Pomalá, ale plynulá a naléhavá. Výhledy z auta jsou různé, někdy nadějné, někdy posmutnělé, ale vždy melancholické. Jedeme na sedm výletů, sedm cest do různých zemí, do různých duší, různých osudů. Každý je trochu jiný, ale v každém poznáváme autorův rukopis. Ten je zvláštně plastický, nechá nás přímo se vcítit do svých postav a až fyzicky s nimi prožívat. A po dočtení zbývá zvláštní smutek v duši, ne plačtivý, ale klidný, smířený. Kromě něj ale zůstává také hebký pocit něčeho moc krásného a povedeného.
To, co mi malinko vadilo na "Světlech", byla závěrečná doslovnost, pocit, že autor říká víc, než musí. V povídkách končí mnohdy otevřeně, náznaky, a to se mi líbí mnohem víc. Vypíchla bych titulní Zeď vzpomínek, Řeku Nemunas a Život po životě. (Jediná z povídek mi moc neutkvěla a to krátká Demilitarizovaná zóna.)
Povídky mě obvykle moc nebaví a nelákají. Tahle kniha mě ale od prvního pohledu nějak k sobě přitahovala. Obsahuje nádherné příběhy, já se ale nemůžu ubránit pocitu, že jsem dostala málo právě tím, že jde o krátké příběhy a já myslím, že mnohé z nich by měly potenciál na román. Při čtení se mi příběhy a postavy dostávaly pod kůži zcela nenápadně a až tam byly, byl najednou brzy konec a já jsem dychtila po pokračování. Po přečtení ve mně zůstává takový zvláštní melancholický pocit, který nedokážu úplně popsat.
Pro mě nejlepší byla jednoznačně povídka z Litvy s názvem řeka Nemunas.
něco naprosto báječného, úžasného, dokonalého. Ten Doerr prostě umíííííí!! :)) více v recenzi v záložkách, jestli chcete :)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Čtivě napsané povídky, ve kterých není ani slovo navíc ani žádné nechybí. Povídky k zamyšlení. Kdo nemá vzpomínky, jakoby nežil.