Zelená tvář
Gustav Meyrink (p)
Mystický román o věčném životě, který nekončí smrtí, je-li prostoupen nesobeckou láskou a touhou dávat. Jedinci, kteří jsou vyvoleni, jsou pak schopni stýkat se jak s živými, tak i mrtvými. Věčný Žid bloudí světem a hledá své následovníky. Svůj odkaz předá hrdinovi románu s přáním, aby se ponořil do svého nitra, oprostil od veškerého egoismu a hlavně se v životě více snažil svým bližním dávat, než brát. Tak se stane i on věčným člověkem a bude se moci setkat i se svou ztracenou láskou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Das grüne Gesicht, 1917
více info...
Přidat komentář
Typicky meyrinkovský román, v němž čtenář může nalézat různé roviny a významy odpovídající stupni jeho vývoje a zkušeností. Tak se tu prolíná romantický motiv s plastickým vykreslením psychologie postav, praktické duchovní poučky s dobrodružstvím a bizarní exotikou také tolik příznačnou pro autora. Osobně jsem knihu četl již poněkolikáté, tentokrát paralelně s poslechem audioknihy Nevilla Goddarda a fascinovalo mne jak podobná poselství ke mně obě díla vysílala. Co se Meyrinka týče, vždy jsem měl trochu problém strávit závěry většiny jeho románů a tento není výjimkou. Závěrečná apokalyptická scéna a její rozuzlení na mne působí dojmem, že zde už autor mluví o něčem, co sám nepoznal, a tak popouští uzdu divoké fantazii. Ale to je jen můj pocit a odebírat kvůli němu byť jedinou hvězdičku románu, který tak geniálně spojuje duchovní poučení s napínavým příběhem a kvalitním slohem, rozhodně nebudu.
Bylo by to úžasná kniha, i když se občas zamotává děj. Je tam spousta náznaků které pomohou adeptovi mystiky, ale poslední kapitola se trochu nepovedla, nebo je to možná tím, že se mi konec nezdál adekvátní předchozímu ději. Přijde mi, že i když měl Meyrink našlápnuto velice dobře, díky konci je jasné, že v mystice nedosáhl toho čeho měl.
Musím souhlasit s komentářem alef níže, taky jsem si neudělala na knihu dost času a brala ji jako prázdninové čtení, bohužel z ní proto nemám až tak hluboký zážitek, jak jsem čekala.
Náročná četba (na letní prázdninové dny ne úplně dobře zvolená, přesto jsem se s ní tak nějak pokusila „popasovat“ :-). Meyrink na čtenáři požaduje určitý „vyšší level“ vnímání, tak nějak bych to nazvala, a tím mě docela zaujal, při čtení se mi vybavily texty Umberta Eca a pak ještě Kafkův styl psaní, přičemž Eco je můj velmi oblíbený autor a Kafka, i když mu neupírám jeho kvality, už tak ne, ... a tak, když mám hodnotit tento příběh, jsem trochu na vážkách.
Mého oblíbeného Eca mi Meyrink připomněl inteligentním textem, který si s čtenářem „hraje“ ... a zároveň mu dává prostor ... pro vlastní úvahy ... a to hodnotím velmi kladně ... řekla bych na 5*, jenže pak je tu příběh, který mi připomíná Kafku, příběh, kde hlavním motivem je určitý duchovní rozvoj hrdiny, inciace, nebo vnitřní očista, doprovázená, jak jinak než symbolickou „smrtí hrdiny“ a jeho „vzkříšením“, ... a samozřejmě během tohoto „procesu“ dojde k vnitřní proměně ... a jak jinak, než skrze nejvyšší poznání :-)... omylu svého dosavadního života, přičemž hrdina pak samozřejmě usiluje o určité mimosmyslové poznání, které je skryto za realitou ... a přiznám, se, tohle není zrovna můj šálek kávy, nechci tím upírat textu kvalitu, protože, vzato čistě objektivně, asi tam je, nebo ji tam alespoň cítím, nejsem v tomto směru žádný odborník :-), přidáme-li ovšem subjektivní pocity, nedá se nic dělat a je to tak za 3* ... shrnuto, ode mně to bude celkem za * 4.
Jen ještě doporučuji, aby jste si na knížku udělali trochu víc času, než jsem si udělala já, a možná ji líp načasujte, než na prázdninové dny :-), protože před sebou máte zvláštní a náročný příběh ... o tom, jak se lidská mysl od pradávna snaží proniknout za hranice „tajemného“ a jak si proto stvořila svět plný duchů, démonů, a jiných nadpřirozených bytostí, ... k tomu si pak přidejte vesmír, ne ten vědecky poznávaný, ale vesmír, plný bohů, andělů a démonů. Jste připraveni? ... sehrát HRU ... o lidskou duši, o strach z neznámého, abyste pochopili, jak se mýty prolínají s naší realitou, jak ovlivňují naše myšlení a naše životy ...
... přeji Vám příjemné čtení :-).
Skvost, který jsem evidentně objevila ve správný čas, protože není snad pasáže, se kterou bych se neztotožnila... Skvělé, skvělé, skvělé...
Skutečně podivuhodné myšlenky – génius je nejspodnější příčkou na cestě k probudilosti. Tuto větu měl mimochodem velmi rád Jacques Bergier, cituje ji ve svých knihách. Můžete si přečíst zde: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010010
Toto vydání, fotoreprint vydání z roku 1924, má navíc půvabný bonus v tom, že autor obálky se jmenuje Zelený.
Nádherná knížka! Statě z tajného deníku jsou zvláštní, dělá se mi závrať z věcí o kterých v nich píše...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Četla jsem vydání z roku 1925 překlad Ant. Bayera. Velice obtížné čtení.