Zelené peklo
José Eustasio Rivera
Autor, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů Latinské Ameriky (1889-1928), procestoval ve 20. letech jako člen vládní komise málo dotud známé oblasti v poříčí Orinoka a Amazonky. Na této výpravě poznal nehostinnost přírody a zběsilou honbu za kaučukem, představujícím tehdy vítaný a spolehlivý zdroj bohatství, a viděl také, jak nelidsky zacházeli majitelé kaučukových plantáží s dělníky. Věrný a přesvědčivý obraz tohoto novodobého otrokářství podal ve svém jediném prozaickém díle, jímž se rázem zařadil mezi klasiky latinskoamerické literatury a mezi přední pokrokové spisovatele světové (sovětská kritika hodnotí dílo jako "jeden z nejlepších sociálních románů dvacátých let 20. století"). Ústřední hrdina románu, básník Arturo Cova, jehož milostný příběh a dobrodružné putování pralesem autor líčí, má mnoho autobiografických rysů. I když román vyznívá bezvýchodně a pesimisticky, podařilo se autorovi upozornit na hrůzné poměry v kaučukovníkových lesích a ukázat neudržitelnost společenského systému, jehož hlavním rysem je "lačnost po zlatě".... celý text
Přidat komentář
Vynikajúce nedocenené dielo plné zložitých postáv a charakterov. Je priam neskutočné, ako táto kniha dokáže vtiahnuť do deja. Škoda že napísal iba jednu knihu ale niet pochýb o tom, že to bol naozaj skvelý spisovateľ ktorý si zaslúži pozornosť a uznanie.
"Bloudíme." Toto jediné slovo je tak prosté a běžné, ale je-li vysloveno v pralese, vzbuzuje strach, který se nedá srovnat ani s výkřikem "zachraň se, kdo můžeš" v prohraném boji. Před očima toho, kdo je poslouchá, vystupuje vidina kanibalské propasti, prales sám, otevřený před lidskou duší jako tlama hltající lidi, které jí hlad a malomyslnost vkládají do čelistí."
Četla jsem český překlad z roku 1955. Někdy prezentován jako kniha o šílenství, o tom, jak si nás příroda může podmanit. To je jistě pravda, ale v knize asi nejvíc bil do očí motiv přetvářky, neustálého překrucování a lhaní, touha po bohatství. Mě kniha strhla - stejně jako osud hlavního "hrdinu".