Železný polmesiac
Juraj Červenák
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552824/bmid_zelezny-polmesiac.jpg
4
277
277
Leto 1663. Osmanská ríša siaha až po Dunaj. Mierové rokovania zlyhali a k pohraničnému Ostrihomu prichádza obrovské turecké vojsko pod velením samotného veľkovezíra. Plánuje sa znovu oboriť na Viedeň, ale v ceste mu stojí moderná, dokonale vyzbrojená hornouhorská pevnosť Újvár - Nové Zámky. Veliteľ pevnosti Adam Forgáč dostal od panovníka jasný rozkaz: za žiadnu cenu nesmie pustiť mohamedánske hordy cez Dunaj. Kresťanskí bojovníci však stoja proti mnohonásobnej presile a strácajú sily v sporoch medzi viedenskou vrchnosťou a uhorskou šľachtou. Zdá sa,že pre útočníkov budú ľahkou korisťou. Medzitým kapitán Báthory pátra po synovi Michalovi a zachráni pred tureckým otroctvom mladú zemianku Julianu. Má vyše hlavy osobných starostí, prišiel o voľakedajšiu bojovú zručnosť a vojenské remeslo by už najradšej zavesil na klinec. Zostane však ľahostajný k výzve, aby sa pripojil k obrane vlasti a celého kresťanského sveta?... celý text
Přidat komentář
Jako vždycky začínám sérii od poloviny, ale i tak se mi líbí. Bude to dobré čtení. Moc se těším na další díly.
Kniha ma svižne tempo a Červenák do nás pumpuje akciu za akciou, vďaka čomu sa hlavne postavy dostávajú neustále do problémov a čitateľ sa ani chvíľu nenudí. Veľmi sa teším na zakončenie tejto skvelej historickej ságy.
Tak se našli, ale není to žádná rodinná idylka. Báthory má už válčení dost, ale běh dějin ho opět zavleče do válečné vřavy i s nalezeným synem, který je ve věku, kdy z dítěte se stává mladý muž a my všichni chápeme zmatky citového i fyzického dozrávání, ale kdo to má s ním vydržet, že? :-) Na scénu vstupuje další žena, a zdá se, že Báthorymu není úplně lhostejná, přestože některé její jednání není v súlade s kostolným poriadkom. Turecké nebezpečí je čím dál bližší, a tak se mu hlavní hrdinové přes všechny dějové zvraty nevyhnou. Vydrží Hradba západu? Zjistím v pátém díle série.
Další čtivý díl plný krvavých bojů mezi křesťanským a muslimským světem. Kapitán Báhtory se konečně shledává se svým synem Michalem, ale vzápětí je osud rozdělí a jejich dobrodružství pokračuje. Skutečné historické události jsou velkým plusem.
Históriu obliehania Nových Zámkov poznám pomerne dobre, takisto aj bitku pri Štúrove (to bol absolútny masaker a Jurajov naturalizmus v jeho opisoch je namieste), takže ma pri čítaní tešilo, že si Juraj nevymýšľa (len trochu prifarbuje) a jednoducho sa drží toho, čo je napísané v kronikách. Takže dej je vopred daný a jedinými obzvláštneniami sú linka pani vlčice Rónay(ovej) a jej nohsledov a samozrejme starý známy čelebi tiež múti vodu, niekedy až moc. Keďže viem, ako to pri obliehaní New Castles bolo, tak ma neprekvapilo uťatie deja takmer uprostred, predsa len to chce minimálne ďalších štyristo strán, aby sa to aj skončilo, hoci mám tušenie, že koniec bude smutný a plný nešťastia - možno sa mýlim. V každom prípade je štvrtý diel historicky verný a je v ňom minimum fantasy prvkov. Mne to nevadilo, avšak Diablova pevnosť bola lepšia, asi preto, že bola vymyslená a nevedel som, čo mám čakať.
Jak je vidět tak nás tento spisovatel nenechá ani chvilku oddychnout.Moc pěkné čtení.
Po sice výborné, ale mou maličkostí přeci jen krapet vlažněji přijaté Ďáblově pevnosti, jsem se v Železném půlměsíci opět dočkal vpravdě typického Báthoryovského dobrodružství! A náramně jsem si ho užil! :)
Nadpřirozena tentokrát bylo zase jen tak akorát na dotvoření atmosféry a orámování veskrze historicko-vojenského románu, které Červenák umí jako málokdo. S každou další knížkou tak tenhle chlapík pomalu ale jistě stoupá na mém žebříčku a už definitivně se zahnízdil ve společnosti autorů, jejichž novinky vyhlížím s neskrývanou netrpělivostí.
Jedinou výtkou tak je drobné přešlapování na místě. Prakticky od začátku je velmi patrné, jak už někdo v komentářích zmiňoval přede mnou, že si Červenák hlavně chystá půdu pro epické završení série, do kterého se rovnou pouštím :)
Veeeelmi podarená časť...zase sa človek dozvie čosi nové ...pre toto ma baví čítať knihy od pána Červeňáka...dej Vás chytí a nepustí
Tato serie se pro me stala naramne navykovou, ctvrty dil jsem zhltnul za den. Po odklonu k fantasy s nadechem hororu v predchozich dilech se tentokrat autor vraci vice k military. Cela kniha je vlastne popisem priprav na hlavni bitvu doplnenou mnozstvim mene vyznamnych sarvatek.
Na charakterech tentokrat autor trochu skudlil a setkame se tak pouze s jednou novou vyznamnejsi postavou, ta vsak dej i hlavu kpt. Bathoryho slusne zamota.
Vetsina nasich hrdinu bojuje na strane zaostaleho krestanskeho sveta, moje sympatie si vsak vyslouzili nositele pokroku se symbolem pulmesice.. Tesim se na dalsi dil a snad u nej autor neskonci.
Po druhém a třetím díle, které jsem četl ve slovenštině, mám čtvrtý díl opět v české verzi a i když třeba v Ďáblově pevnosti už jsem téměř nevnímal že to nečtu v češtině, tak přeci jen dávám přednost verzi v mateřštině. Pokud jde o obsah Železného půlměsíce, tak až na epizodu ve Starém mlýně jde téměř čistě o historický román popisující střetnutí uherských vojáků s Osmany v bitvě u Parkánu, dnešního Štůrova, kde byli Uhři vinou nedostatečného průzkumu zmasakrováni Turky a jejich spojenci.
Pokud jde o mystickou část je zajímavé jak často se odehrávají ve mlýnech, o strašidelném mlýně jsem slyšel mnohokrát, ale nevybavuji si že bych třeba slyšel o strašidelné kovárně i když prostředí kovárny s tou rožhavenou výhní se víc podobá představě pekla.
Jako předešlé díly je i tento strhující a úžasný.
Cenné reálie z nichž mrazí. Letitý boj o zachování křesťanské kultury za cenu největších obětí.
Ze šarvátek do bitev, ze svobody do zajetí, z okovů do útoku, v srdci touhu po klidu, po stmelení rodiny, ale pověst vždy předčí plány a renomé má hodnotu cti, která se jen tak neodkládá.
Citace :" Nad bojištěm vzlétl hlahol tureckých trubek a bojovné volání z hrdel, která ještě neochraptěla křikem v krvavé skrumáži. "
Úctyhodné dílo, co do studie historie krutých bitev a válek s osmanskými zeměmi.
Tento zväzok bol tak trochu výplňový alebo dalo by sa povedať preklenovací, veštiaci prelomové ualosti v zväzku nasledujúcom, ktorým by mala byť zatiaľ táto sága uzatvorená, teda predpokladám. Nie, ani v tejto knižke nie je núdza o drsné dialógy, krvavé boje, vraždenie a iné surovosti. Dalo by sa povedať, že tie sú opisované ešte viac realistickejšie a brutálnejšie.
Príbeh sa presúva do Uhorska, presnejšie do okolia Nových Zámkov. Vzhľadom na to, že už na začiatku sú jasné niektoré fakty okolo kapitána Báthoryho a jeho syna, príbehovo sa dej posúva tentokrát len pozvoľna o malý kúsok. Fantasy prvok je len jeden a zdal sa mi pomerne zbytočný, keďže nič podstatné neriešil. Bez neho by sa jednalo o čistokrvný historický román. Autor tu rozostavuje figúrky pred veľkolepým finále, aby to v tej najošemetnejšej chvíli uťal. Tradičný prvok fantasy románov, teda cestovanie z bodu A do bodu B Červenák trochu zauzľuje, keďže hlavný hrdina si musí podobné situácie prežiť viackrát (žeby autor občas strácal inšpiráciu?) s trochu obmenenými postavami a prostredím.
Historické reálie a čítavosť tejto knižky napriek mojim postrehom vyššie, je stále na vysokej úrovni a subjektívne výhrady sú len omrvinkou, ktorú ani postrehnúť nemusíš. Teda opäť veľmi dobré odpočinkové čítanie s historickými reáliami ako bonusom naviac...
Děj příběhu se vrací zpět do Uher, a to zrovna do doby, kdy se vezír Koprülu rozhodl vypovědět dosavadní mírové smlouvy s habsburským císařem a vztyčit nad východními oblastmi monarchie půlměsíc. Příběh se točí kolem tažení, jež vyvrcholilo obléháním Nových Zámků. Je zde velmi realisticky vylíčena atmosféra doby, hrůzy osmanské invaze i s tím spojené útrapy obyvatelstva jsou v tomto díle vylíčeny snad nejlépe ze všech dílů v sérii. Také se konečně dozvídáme o osudu mnoha postav, které jsme opustili v prvním díle - ať už jde o syna hlavního hrdiny, "vlčí baronku" Ronáryovou či mladého hajduka Szandora Szilárda (jehož osobnost prodělala v mezidobí změnu vskutku drastickou - zatímco v prvním díle mi ho bylo upřímně líto, tak v tomto jsem mu přál jen to nejhorší:)))
V tomto díle mi však nesedl až příliš otevřený konec. Jistě, žádný z předchozích dílů série neměl zcela uzavřený konec, nicméně tady mi to přišlo až příliš razantní utnutí dobře rozběhlého příběhu. Z hlediska ucelenosti příběhu by mi přišlo lepší, kdyby tento předposlední díl tvořil jeden celek s dílem posledním.
Jinak ale opět velmi povedená kniha.
(P. S. : Jako nejděsivějšího zabijáka tohoto dílu nominuju chlapa se spáleninami od horkého guláše - věřte, že toho byste fakt potkat nechtěli! Jestli chcete vědět, co - nebo spíš koho - ponořil do horkého guláše, čtěte! :)))
Skvělé je zasazení do doby - věru bych nechtěl v té době žít. Jeden z vedlejších závěrů je, že ve válce mají prostor zvěrstva, ať z jakékoliv strany. A druhý - ani osmanská říše nebyla jen "říší zla". Průvodní příběh Kornela začíná být reálnějším, i když Stěpan i Kornel jsou pořád superhrdiny, kteří druhý po nakládačce, kterou by leckdo nepřežil, jdou a znovu bojují či pracují. Zajímavě mi boj o pevnost víc a víc připomíná sérii Paula Kearneyho, zvláště Železné války. To není výtka, to je spíše pocta. A už jsem neodolal a rovnou se pustil do posledního dílu.
Tohle je mezi Bathoryho knihami taková brožůrka a spíš nalákání na velkolepý závěr, ale i tak je to skvělá kniha a osobně se mi líbí o chlup víc než druhý díl. Co mi celou dobu trochu nelezlo pod vousy je že kolem Kornela všichni umírají a hlavní čtveřice vyvázne vždycky jen s oděrkami, nebo se do druhého dne zcela vzpamatuje - teda až na horečku.
POKRAČOVÁNÍ:
"Na vítězství!“ zvedl Forgáč pohár k přípitku. „Victoria!“
„Victoria!“ zvolali a obrátili číše do sebe, až jim tmavě rudé čúrky crčely po bradách na pancíře a dolomány. Báthoryho napadlo, kolika z nich to věští osud v nejbližších hodinách.
Pominu-li choulostivý žaludek nad popisy vražd civilního obyvatelstva a zejména dětí (stále si myslím, že kdyby Ďura ubral, byl by z něj mainstream), musím opakovat sama sebe, ale znovu jsem si vychutnávala autorův jazyk a jeho příměry. Červenák to se slovy umí, maluje před čtenářovým zrakem plastické a barevné obrazy (a to je zřejmě problém u těch násilných scén), člověk při jeho popisech slyší cvrkot cvrčků i kakofonii vojenského střetu, vidí úhel slunečních paprsků v koruně stromu i kapičky bláta odstřikujících od cválajících koňských kopyt. Díkybohu že moje představivost nesahá i do oblastí čichových, protože ani ty autor nenechává stranou.
A pak, ta působivá poslední věta knihy. Sama o sobě, vytržená z kontextu, optimistická, probouzející naději. Ovšem jako tečka za předchozími odstavci, které zlověstně naznačují, kam se další děj bude ubírat, naprosto dechberoucí.
Byl skutečně krásný letní den.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Byl skutečně krásný letní den…
Po prvním čtení toho ve mně z knihy moc nezůstalo, což bylo valem dáno tím, že jsem četla s velkým rozestupem od předchozích dílů. Jak Červenák přesedlal na Steina s Barbaričem (a Jarošem, že jo), časová prodleva byla větší. A protože čtu opravdu hodně, jiné knihy a příběhy mi Báthoryho trochu zastřely. Při čtení jsem tak neměla návaznost, a kdyby se mě pak někdo zpětně ptal, o čem 4. svazek byl, řekla bych jen to, že Báthory našel syna, potkal vdovu Beličovou… a šlus.
"Velkovezír má dva cíle. Vídeň a hornická města. V obou případech musí nejdříve dobýt Nové Zámky. Ví, že je to naše nejlepší pevnost, Hradba západu. Dokud mu bude překážet, na Vídeň se neodváží."
To, že jsem zcela opomněla Horní chlapce není žádný div, ti se v knize mnoho neohřáli, ale co hůř, ani jsem si nezapamatovala, že se tam hovoří o dobývání Ujváru - Hradby západu, která pojmenuje pátý svazek. A že v knize je i docela dost významná bitva u Parkánu. Stejně tak se mi zcela vykouřilo z hlavy, že se ke slovu dostanou staří známí z dílu prvního, zejména Vlčice. O to víc jsem si nyní užívala druhé čtení a těšila se z toho, že jak se autor vrátil kruhem do Uherska, spojil zdánlivě ukončené nitky vyprávění a znovu na ně navázal. Jen to setkání se starým známým, který byl v prvním díle ještě nezkušeným uchem, nebylo moc příjemné. A protože mám aktuálně z velké části pětku přečtenou, jsem zvědavá, co ještě Iskender spáchá. Zajímavé, jak jeho skutky dokážou čtenáře, který si ho nějak zapamatoval a zafixoval si jeho obraz, zabolet.
Protože v hodinách českého dějepisu se hovoří vlastně jen o obléhání Vídně, Uhři jsou zmiňování jen jako ti zpupní, co se proti mocnářství stále bouřili, o slovenském výseku dějin boje s Turkem nevím ani zbla. A tak vše, co Červenák popisuje, baštím i s navijákem. Od doby, co jsem se začala hlouběji vrtat v Angelice a odkrývám, nakolik jde o propracovaný historický román, přemýšlím i u jiných autorů, kolik času asi strávili nad rešeršemi a hledáním informací. Nakolik je vyprávění jejich licencí a nakolik je postavěno na základech z pramenů. Proto bych si moc přála vědět, zda průběh bitvy u Parkánu skutečně zvrátili splašení velbloudi. Nebo odpovídá-li popis osobností jejich dobovým portrétům a popisům. Třeba jen setkání s Forgáčem je čtenářskou lahůdkou:
Hraběti Adamu Forgáčovi z Gýmeše a Haliče, generálovi císařských vojsk, vrchnímu veliteli Nových Zámků a hlavnímu kapitánovi hornouherských hornických měst, bylo šedesát pryč, ale ze všech sil se snažil nepůsobit jako stařec. Precizně zastřižené kníry a bradku si nechával barvit, aby skryl šediny, řídké vlasy si nechal narůst a učesat na stranu, čímž jakž takž zamaskoval lysé temeno. Přestože mu revma vráželo neviditelné klíny do kloubů, na veřejnosti nikdy nesténal, nestěžoval si, zaťal zbylé zuby a hrdě zvedl hlavu. To patřilo k jeho obvyklému postoji - nikdy se nehrbil, nekulhal, nešoural chodidly, hovořil vždy zvučně, artikuloval zřetelně. Při podání ruky sevřel dlaň tak, až to bolelo.
Kromě zápasu s neúprosným stářím ze všech sil čelil i cejchu venkovana. Ve Vídni nebo Prešpurku panstvo ohrnovalo nos nad hornouherskou šlechtou, vnímalo je jako divochy v dolomanech, kterým trčí sláma z bot, jako nevzdělané věrolomné hrdlořezy, kteří se proti habsburským pánům ochotně spolčí i s ďáblem, nebo ještě hůř, s Turkem.
Forgáčové ale patřili k tvrdým katolíkům, přímo fanaticky oddaným vídeňské civilizaci, a o to více se snažili odlišit od zpupných krajanů. Proto se hrabě i teď, na válečnou výpravu, oblékl do nejdražšího sukna a nejjemněji vypracovaných kůží, do brokátu, bagázie, guziru a kordovánu, na karmazínovém dolománu se vyjímaly zlaté knoflíky, šňůry, střapce a skvostně tepané spony. (…) /Následuje podrobný popis Forgáčova outfitu./
Autor historického románu stojí před těžkým úkolem, jak do svého vymyšleného příběhu zakomponovat historickou realitu a jak prodat to, co vše při přípravách k psaní zjistil a objevil. U Červenáka jsem nenašla jediné místo, kde by mi připadalo, že by se nějak kasal, aby na čtenáře udělal dojem, všechny vsuvky a vysvětlivky působí naprosto organicky a věrně, ať je předkládá vlastními ústy nebo v rámci dialogů postav. Líbí se mi i zahrnutí pohledu z druhé strany, kdy se Čelebiho očima dozvídáme o dvorských intrikách a různých proudech v rámci tureckého vojska. Tak, jako se v dějepisu učíme o mocenských zájmech jednotlivých šlechtických rodů a o pohnutkách jednotlivců, ani Turci netvořili jednolitou masu vedenou jediným cílem svaté války, ale i mezi vyznavači islámu bylo mnoho větví a skrytých toků. V tomto případě příběh Kadizade Ibrahima paši a zájmů jeho tchána, ale i zmínky o jiných muslimských vůdcích a složkách vojska.
Když jsem dočítala třetí díl, v němž Čelebi (nebo Báthory?) ironicky pronáší, zda se ještě někdy setkají, bylo mi zcela jasné (i když jsem to mezitím zapomněla), že si autor tuhle příležitost nenechá ujít. A v tomto kontextu se mi líbí ona v předmluvě avizovaná „družnost mužná“, která prokáže, že osobní přátelství někdy stojí nad zájmy války i víry.
Tak trochu mne napadá, zda se s ohledem na formu předmluvy nakonec nedozvíme, že celý ten epos nám vlastně neservíroval Červenák, ale Čelebi ;-). Na závěrečný díl jsem věru natěšená, jen se bojím o některé své oblíbence, zda s nimi autor nezatočí. Pokud to bude ku prospěchu věci, obětuje samotného ústředního hrdinu? A nebo jeho pravou ruku a mého oblíbence ostrostřelce Voronina, který si občas zabrouká melancholickou dumku a jinak hází hláškami na všechny strany?
Dal som si to ešte raz, aby som sa spätne dostal do obrazu pred Hradbou Západu. Svoj názor, že dej je tu na vedľajšej koľaji, nemením. Predpokladám však, že sa Ďuro potreboval rozcvičiť pred veľkým finále a jednoducho musel nejako rozmiestniť figúrky na šachovnici. Zvolil k tomu nadmieru akčný spôsob. Jeho hrdinovia idú z bitky do bitky, najmä Báthory. Až som mal občas pocit, že sledujem Johna Wicka. Šak a teda, nech... :))
Štítky knihy
17. století Slovensko, Slovenská republika Uherské království Osmanská říše Turci v Uhersku války s TurkyAutorovy další knížky
| 2013 |  Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
| 2009 | Strážcové Varadínu |
| 2006 | Ocelové žezlo |
| 2015 | Ohnivé znamenie |
| 2017 | Vlk a dýka |
Nejvíc se děsím toho, že mám před sebou už jen jeden díl. Proč jich Červeňák nenapsal aspoň deset?
No nic, knihu bych rozdělil do tří částí. Parádní a akční začátek, trošku nudnější střed a luxusní konec.
Kornel si moc nerozumí s vlastním synem, potká další sličnou děvu a také se opět schází se starou známou vlčí baronkou. Kouzel ubylo na úplné minimum, za to bojů a přestřelek je tam habaděj. Opět ozaj chutné!