Země dokořán
Bohumil Říha
Krátce po květnu 1945 se přestěhují dva čeští lidé, tkadlec a volák ze dvora, do opuštěné horské chaty, zakládají si tam se svými rodinami nový život.
Přidat komentář
Kniha je napsaná prostým starosvětským jazykem. Je zajímavé sledovat myšlenky těch nejprostších lidí té doby, z nichž většina se optimisticky dívá do budoucnosti. Jednu hvězdu ubírám za na můj vkus málo dramatický děj v tak dramatické době.
Moc mi to nesedělo,jsem zvyklý na trochu jiný styl.Ale musím uznat,že to bylo takové v klidu a šlo to číst.Takže čtyři hvězdičky.
Příběh pojednává o příchodu jedněch z prvních dosídlenců do pohraničí v Orlických horách a následné jejich zabydlování v nových domovech. Kniha nemá žádné strhující tempo, ale příjemně plyne, aniž by nudila.
Prosím vaz nevíte jake knížky přímo navazují na tuto knihu a jak byly napsané za sebou?☺
Začátek byl příliš dlouhý a rozvláčný, nicméně pak to nabralo spád a kniha se mi příjemně četla. Je fakt, že je trochu poplatná době, ve které vznikala, ale to až tak nevadí, spíš se člověk nad tím pousměje. A, taky, to tak pěkně napsal pan Říha od cca 155. stránky, je úsměvné. To už by teď asi napsat nemohl... :-)
Kniha je opět poplatná době, ale jinak řečeno slovy Wericha- Když se jde s nadšením a šturmem tak se dílo podaří.
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Je to takové lidové čtení, celou dobu mi to připomínalo Karla Václava Raise nebo Jindřicha Šimona Baara. Takže mě to vlastně dost překvapilo. Čekal jsem nějaký angažovaný schematický kolonizační román, ale nic takového se nekonalo. Naprostým překvapením pak pro mne byla absence politiky. Ne že by mi chyběla, ale měl jsem knihu podle literárně historických příruček nějak zaškatulkovanou a ukázalo se, že je to poněkud jinak. Lidové čtení o dvou rodinách, které rok po válce přišly do Orlických hor a usídlily se ve dvou chalupách po Němcích. Nic víc, nic míň.