Země je hříšná píseň; Píseň o dětech Sipirje
Timo K. Mukka
Dva romány, vydané spolu v jedné knize, zavádějí čtenáře do Laponska – syrové země, kde po krátkém létě přichází temná polární noc, stejně jako v životě plném citů a vášní radost střídá beznaděj, trest či smrt. Obě knihy vzbudily v šedesátých letech rozruch nad autorovým obnaženým zobrazováním sexuálních vztahů. Sám Timo K. Mukka o své prvotině Země je hříšná píseň říká: ,,...je to jen depresivní obraz lidské beznaděje, připoutanosti k zemi, náboženské zaslepenosti, tuposti, nevzdělanosti a konec konců hluboké lidskosti."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
Maa on syntinen laulu; Laulu Sipirjan lapsista, 1964
více info...
Přidat komentář
Poetičnost prvního příběhu nepostrádá genialitu, přestože se v něm nacházejí nechutné prvky, typické pro severskou literaturu. Druhý příběh už považuji za nechutný naturalistický výplaz bez jakékoli umělecké hodnoty.
Kniha má dvě části. První se mi líbila, drsný život na severu, příběh je jasný. Hodně násilí a sexu a divného náboženství. Druhá je více zmatená. Obecně jsem měla problém se jmény a počtem postav, špatně se mi v příběhu orientovalo. A nemůžu se zbavit dojmu, že autor ty lidi vlastně moc nemusí a píše o nich spíše negativně, ale třeba se mýlím.
Četla jsem v březnu 2008?. Podle mých poznámek:
Dva romány (bohužel jsem si nic dalšího nepoznamenala).
(SPOILER) ze čtení knih jsem si odnesla velmi nepříjemný pocit. čiší z ní nenávist k ženám a sexuální frustrovanost. za vše mluví scéna, v níž umírá vesnická lehká žena. umírá na následky svého (předtím donekonečna propíraného) poběhlictví, v jedné ruce třímá vlastní ňadro, na tváři přihlouplý úsměv. výjev stejně tak misogynní, jako slabomyslný.