Země nomádů
Jessica Bruder
Tvrdé probuzení z amerického snu. Novodobí kočovníci bydlí ve svých karavanech a šancí na přežití je život na cestě od jedné sezónní práce k druhé. Knižní předloha stejnojmenného filmu režisérky Chloe Zhao ověnčená Oscary za nejlepší film, režii a ženský herecký výkon. Vydrží všechno, protože jim nic jiného nezbývá. Radují se z mála, protože víc nemají. Rádi by si užívali zaslouženého důchodu, místo toho češou ovoce, hlídají a uklízejí kempy nebo pracují ve skladech Amazonu – a potom jedou zase o kus dál. Žijí mimo společnost, která jim moc nenabízí a dívá se na ně podezřívavě. V Americe, kde úspěch znamená všechno a ztělesňuje ho velký dům a dobrá práce, možná dvojnásob. Sami se ale nevnímají jako bezdomovci. Rozhodnutí vyrazit ve svém pick-upu s přívěsem hledat náhodný přivýdělek pro ně představuje často jedinou možnost, jak neživořit na ulici. Zbavili se skoro všeho a získali svobodu, kterou ani nečekali. Novinářka Jessica Bruder nomády neromantizuje, obdivuje spíše jejich schopnost vydržet i ve svém věku těžkou fyzickou práci, přizpůsobit se, nestěžovat si. A uchovat si sny. Hlavní hrdinka Linda May by si ráda koupila kousek země, postavila tam nízkoenergetický domek z lahví a plechovek – zůstal by pak dcerám a vnoučatům. I když nic nemáme, chceme, aby po nás něco zbylo.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2021
,
Audioteka
, Absynt
Originální název:
Nomadland: Surviving America in the Twenty-First Century, 2017
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Reportážní kniha o několika málo novodobých amerických nomádech, povětšinou středního a vyššího (až důchodového) věku. Tuhle knihu by si měli přečíst asi mnozí, kdo žehrají na asociálnost našeho státu (čemuž se často nevyhnu ani já, zářným aktuálním případem je nový příspěvek 5000 korun na dítě i pro nadprůměrně vydělávající rodiny = hrubě asociální vůči osamělým seniorům se zlomkem příjmů), přes plejádu sociálních dávek u nás. Život v Americe je v tomhle úplně jiný, ano, minimální (směšně nízkou) mzdu mají také zákonem stanovenou a i nějaký ten důchod je asi čeká, ale náklady na život (nemluvě o nákladech při nemoci) často nejen u nízkopříjmových skupin prostě převyšují příjmy (aspoň tak to autorka líčí). A proto si mnozí nemohou dovolit stálé bydlení a často využívají sezónních prací, takže volí život na kolech. A ten není vůbec romantický, je vcelku krušný. Není to žádné objevování Ameriky, žádné Na cestě, ale jen cesta o přežití.
Všechny zachycené osudy jsem moc podrobně nezkoumala, protože na mne působily poněkud depresivně. Ale kniha přispěla k mému přesvědčení, jak je život tam a tady od sebe i v dnešní době propastně vzdálen.
"Co všechno jsi v životě ochotný obětovat, abys mohl dál žít?"
Táto kniha mňa doslova šokovala. Ešte stále nie som schopná k tomu čokoľvek napísať. Nie som schopná pochopiť a prijať, že toto sa reálne deje. Kam kráčaš, človek?
Ráda čtu tento druh literatury (odrážející realitu). Tady to bylo smutné čtení. A trochu jako pohled do budoucnosti, opravdu neradostné. Co z toho se jednou může dít u nás? Nedostupnost bydlení už zažívá mnoho lidí dnes a přístup firem k zaměstnancům taky není leckdy vzorový. Ale přesto si ještě říkám - zlatá ČR.
Autorka v této knize podala příběh a reportáž podloženou očitým průzkumem, osobním prožitkem, pečlivým studiem a přišla i s hlubším zamyšlením. Skutečný život v USA je drsný. Nejenže tam důchodci pracují jako prekariát a žijí ve vozidlech, ale důchod nestačí ani na parkovné v kempu. Přespávat v autě ve městě je zakázané, pak vlastně ani nemají kde parkovat. Musí být neviditelní, střídat stanoviště a tvářit se jako turisti na výletě, pokud potkají policii. Je to život v ilegalitě, ale přináší nějaké osvobození od systému a pocit sounáležitosti a přátelství v komunitě “nomádů”.
Heslo v duchu americké fixace na pozitivní sebeklam:
“Nevzdávej to dřív, než se stane zázrak”
Knížka, která opravdu vzbuzuje smíšené pocity. Na jedné straně kapitalistická cynická mašinerie, která naleptává a likviduje střední vrstvu. Mimo systém se ocitají lidé, kteří se "provinili" tím, že měli smůlu na banku, neustáli krizi, nebo zkrachoval podnik, kde léta pracovali. "Záchranná síť" má podobu otrocké práce pro Amazon, která vysává poslední zbytky sil a zdraví z kočujících seniorů - brigádníků, jejichž domovem se stal obytný přívěs. Pracovním benefitem jsou analgetika zdarma. Na druhé straně stojí příběhy nomádů - hrdinů, kteří nepropadli alkoholu ani nespáchali sebevraždu, ale vytvořili podpůrnou komunitu, která se snaží důstojně a lidsky přežít v patologickém systému. Velmi smutné čtení.
Zvykl jsem si na databázi uvádět své niterné pocity a nikoli euforické výlevy, a to i v případě knih, které mě zaujaly. Na to konto si upřímě nedovedu představit sám sebe jako takzvaného “Nomáda”, A to i přesto, že sociální rozměr tohoto kousku má svojí vypovídací hodnotu. Pro mě jen další dystopické svědectví, že tento svět a jeho obyvatelé již překročil rubikon. Není cesty zpět! Každopádně zajímavé, ale i smutné čtení a fakta.
Země nomádů je má první Absyntovka a je naprosto skvělá. Jedná se o reportážní knihu zabývající se společenskými problémy v USA (velmi podobné problémy ovšem prožíváme i my v Evropě), které mnoho lidí zahnaly do úzkých, ze kterých se jen těžko vystupuje - předražené hypotéky a nájmy, neschopnost splácet dluhy, vysoké účty apod. Jediná možnost, jak ze spirály dluhů a vysoké nezaměstnanosti vyjít, bylo pořízení si domova na kolech a jezdit od jedné sezónní práce k druhé. Kniha ukazuje skutečné příběhy lidí, kteří se rozhodli žít svobodněji mimo současný systém i navzdory značné životní nejistotě. Příběhy jsou neuvěřitelně silné a jasně ukazují, že americký sen je pouze vyprázdněným iluzorním termínem, který dohnal mnoho lidí do složitých životních situacích.
Za mě je Země nomádů jedna z nejlepších knih, kterou jsem v posledním roce četla. Nutí nás přemýšlet nad neustále rostoucím materialismem, který nás postupně pohlcuje a tím i přetváří naší společnost.
Jak je mi dobře, že mám střechu nad hlavou.
Když mrzne, můžu se zachumlat do peřin.
Můžu si dát teplou vanu a uvařit večeři pro celou rodinu.
Život v dodávce si neodkážu představit, ale to ze začátku asi nikdo.
Měla jsem však pocit, že navzdory úskalím bydlení v dodávce by se nomádi nevrátili mezi 4 pevné zdi. Jak sami říkají- nemají dům, ale mají domov. Věčný optimismus a naděje v lepší zítřek- to je základní esencí jejich života.
Tahle kniha není o smutku ani o radosti. Tahle kniha je prostě o životě.
Absynt mi sedí. Reportážní kniha o novodobých nomádech - nádenících převážně důchodovém věku, na které dopadly důsledky finanční krize.
Pořád přemýšlím, jestli to nadšení není jen frustrace s úsměvem. S ohledem na téma je ale přes tři stovky stran moc. Kdyby toho byla polovina, nic se neděje. Knize by to krácení možná dost prospělo.
Tohle jde do hloubky problémů, společnosti, lidských duší. Kniha psaná reportážním stylem, která v sobě nese nejen silné příběhy nomádů, ale také sympatickou osobnost autorky a její cestu. Přináší zajímavý pohled na americké nomádství "z donucení", názory bezdomů (nikoliv bezdomovců), výhody i úskalí tohoto života, svobodu, která možná je, možná není, ale které se všichni snaží uvěřit, co jiného zbývá.
Mnoho lidí láká volnost bydlení v karavanu (mě nevyjímaje, ale je rozdíl v dobrovolném výstřelku a nutností). Vůbec nejde o výhledy z dodávky na zapadající slunce nad Grand kaňonem, romantické vaření ranní kávy v přírodě, ale především o hodiny dřiny ve skladu Amazonu, hledání parkovacího místa, odkud vás hlídka může v noci vyhodit, trable s autem... a že přesto je tento způsob života smysluplný a výjimečný, stejně jako komunita, kterou přitahuje.
V americké ekonomice a jistotách jsem měla velkou mezeru.
Výborná, objektivně napsaná kniha a Linda a Swankie Wheels jsou mé hrdinky.
"Uvidíme se na cestě."
Zbaliť si batoh, opustiť príjemné teplo rodinného kozuba, vyraziť do neznáma – cestovať z miesta na miesto, nocovať v karavanoch, naplno sa oddať nomádskemu životu... Predstava, ku ktorej sa, opantaný túžbou po dobrodružstve a zážitkoch z neznámych krajín či kultúr, neraz utiekal nejeden z nás. Nezávislosť, sloboda, len my a nekonečná cesta.
Predstava priam snová, no realita je, žiaľ, niekde inde. Hoci o tom totiž mnohí dychtiví dobrodruhovia netušia, veľkú časť kočovníkov netvoria road-tripoví nadšenci, ale ľudia, ktorých z domovov vyhnala núdza. Teda minimálne v Amerike.
Práve na tých, ktorých do stiesnených priestorov „príbytkov na kolesách“ vyhnala finančná situácia či naštrbeným zdravím vzniknuté nezávideniahodné okolnosti, sa zamerala Jessica Bruder, ktorá v dvoch vzájomne prepletených rozprávačských líniách vykreslila život pomerne rozmernej, no napriek tomu vcelku neznámej subkultúry.
Na pozadí príbehu dôchodkyne Lindy Mayovej (i ďalších nomádov), ktorá si aj napriek vynútenej situácii zachovala mladícky elán a pozitívny prístup k životu, autorka vykreslila podobu kočovného života. Občas radostného, naplneného novými priateľstvami, inokedy nesmierne náročného. Drina v kempoch či fabrikách aj napriek pokročilému veku, žiadna zdravotná starostlivosť, neexistujúca vyhliadka zaslúžených dní odpočinku.
Príbehy jednotlivých kočovníkov, ich útrapy, radosti či zážitky z rôznych sezónnych prác Bruder doplnila vlastnými skúsenosťami zo života nomádky. Neistota a počiatočný strach z prespávania na verejných priestranstvách vystriedala pohoda prameniaca zo zabehnutej rutiny, no i napriek trom rokom stráveným mimo domova a nadobudnutým znalostiam, ju utešovala najmä predstava, že sa kedykoľvek môže vrátiť domov.
Země nomádů je zaujímavé, miestami šokujúce čítanie, ktoré v čitateľoch vyvolá nie len zvedavosť, ale aj hlboký zármutok a donúti vás zamyslieť sa nad spoločnosťou či „istotami“, ktoré ponúka.
Jessica Bruder priniesla vhľad do zvláštnej subkultúry novodobých Nomádov naprieč štátmi USA, ktorí pendlujú viacmenej nevyhnutne , pretože ich ekonomická situácia prinútila k tomu, aby si svoj domov našli na štyroch kolesách, keďže viac nemohli platiť svoje hypotéky, nájmy a podobne. Čo je obzvlášť zaujímavé, že počas cestovania vykonávajú rôzne sezónne práce, typu vianočný peak v Amazone, alebo správcovia kempov v lete. Ešte pozoruhodnejší je fakt, že tieto práce vykonávajú dôchodcovia, ktorí by už mali oddychovať a užívať si jeseň života. Bruder s nimi tri roky cestovala, dokonca žila, keď si sama zadovážila dodávku a aj pracovala napríklad práve v spomínanom Amazone.
Autorka objektívne popisuje príbehy ľudí, ktorých počas písania tejto reportáže stretla a ponúka nám ničím nerušený vhľad, aby sme si samy utvorili názor a spoznali ich mentalitu. Do pozornosti dávam aj stejnomenný film v hlavnej úlohe s Frances McDormand.
Film je skvelý film. Kúpila som si preto aj knihu a som nadšená, aká skvelá je to kniha. Je to reportážna, nie umelecká literatúra, ale napísaná s citom a porozumením, avšak bez pátosu, politiky a sentimentu, vecne.
Ak ste v depresii zo svojho mizerného života v EÚ a postsocíkovskej reality, odporúčam. Nie som obdivovateľom amerického sna, ale ľudia opísaní v tejto knihe sú naozaj sympatickí svojou schopnosťou prijať realitu, určitou nezlomnou odvahou a snahou zariadiť sa v rámci daných možností tak, aby dokázali prežiť z mála a tešiť sa zo života, ktorý im zostáva.
Tuto knihu jsem k přečtení odkládal velmi dlouho. Pro mne byl první film, pak teprve povědomí o knižní předloze. Zatímco filmové zpracování je obohaceno o vizuální a zvukovou stránku, což v kombinaci s tématem způsobuje silné emoční vypětí (dobře... lhostejným lidem ne), kniha působí silně objektivním dojmem, čistou žurnalistikou. Pozitivní i negativní stránky se prolínají na ose příběhu a tvoří jen vzdálenou ukázku reality. Situace, o kterých jsem četl, mi nepřišly vždy smutné nebo zahanbující. Jako Evropan mám asi jiná měřítka, než Američané, o kterých bylo psáno:
„Amerika je nejbohatším národem světa, ale většina jejího lidu žije v chudobě a chudí Američané jsou štváni proti sobě, aby se nenáviděli... Všechny národy na světě si vyprávějí příběhy o mužích, kteří byli nesmírně chudí, ale i moudří a ctnostní, a tudíž také váženější než všichni, kdo byli obdaření mocí a zlatem. Americká chudina žádné takové příběhy nemá. Vysmívá se sama sobě a glorifikuje ty ze svých řad, kteří se zmohli.“
Kurt Vonnegut, Jatka č.5
Krásný je v knize přístup Boba Wellse, ukazující kočovný život jako prostředek k cenějším cílům: svobodě, seberealizaci a dobrodružství.