Země se sněžnou čelenkou
Odolen Smékal
Země se sněžnou čelenkou je kniha poněkud exotická jak svým původem, tak i způsobem vzniku. Je to výběr z moderní hindské poezie sestavený z hindských originálů, které vybral, doslovně přeložil, napsal úvodní esej, doprovodné texty a medailonky básníků náš přední indolog Odolen Smékal. Jednotlivé básně podle jeho doslovného překladu následně přebásnili Pavel Šrut, Alena Vrbová a Jiří Žáček a tato čtveřice nám představuje 24 autorů a poskytuje alespoň orientační představu o poezii části země korunované Himalájí. Výtvarný doprovod tvoří 16 stran fotopříloh. Kniha je opatřena esejí o vývoji indické poezie, poznámkami, vysvětlivkami a stručnými medailony jednotlivých autorů. Doplněno dokumentárními fotografiemi a původními indickými ornamenty. ... celý text
Přidat komentář
Pták sám je smysl zpěvu,
i když nezazpívá:
zlehýnka pohne stéblem,
pár tónů
sem tam utrousí.
RAVÍNDR BHRAMAR
Zajímavé a pro nás nezvyklé verše. Tentokrát mne však víc jak básně zaujala úvodní esej o hindské poezii. Její historie od nejstarších védských hymnů a zpěvů až k dnešním básníkům.
Zajímavá kniha, jak svým vznikem, tak i obsahem. Nejvíc mi ale vrtá hlavou, proč jednotlivé básně nepřebásnil Smékal sám (aby byl různorodý rukopis ? ) - neznám žádné jeho básně, vím jen, že publikoval spíš v Indii, než doma (mohu se ale mýlit - jenom jsem na něj nikde nenarazil). Každopádně je to ale jakési pomyslné okno pootevřené do indické duše.
Autorovy další knížky
1975 | Země se sněžnou čelenkou |
1979 | Učme se hindsky |
1984 | Hindská konverzace |
1973 | Indické proměny |
1986 | Aplikovaná mluvnice hindštiny I. |
Moderní hindská poezie, ale nejenom to. Kromě básní zde najdete také informace o Indii, o rozdělení poezie, o tom jak vzniká, jak se dále předává.
U samotných básní je vždy představen daný autor a ukázka z jeho díla. Je to jiná poezie, než na jakou jsme zvyklí tady v Evropě, ale i tak je krásná a odhaluje nám zase něco více o této pro nás exotické zemi.
Kniha je doplněna nejen krásnými ilustracemi, ale také fotografiemi. Konec knihy, kdy nás autor seznamuje s indickými zvyky, mýty a pověrami, mě opravdu moc bavil.
Ač je tato kniha už z roku 1975, nic ji neubírá na její kráse. Po knize jsem sáhla hlavně pro to, že mi chyběla kniha básní ve výzvě na databázi knih, ale rozhodně nelituji a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.