Kočka
Eric Eliot Knight
Země upírů série
< 2. díl >
Stejně jistě jako tma přicházejí v noci Rozparovači! Zemi ovládli mimozemšťané, lidstvo pro ně neznamená víc než dobytek – bezohledně se krmí jeho vitální aurou. Mladý hrdina David Valentin, který v první knize prodělal zasvěcení na Vlka, ve druhém románu přestupuje mezi Kočky – do kasty vyzvědačů a záškodníků. V roce 2067 ho pátrání po nepřátelských jednotkách Zalomeného kříže zavede na Velkou prérii, získává přátele mezi kočovnými honáky dobytka, ale i spolubojovníky, jaké by nečekal...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , TritonOriginální název:
Choice of the Cat, 2004
více info...
Přidat komentář
Na plný počet hvězdiček necítím ještě ani druhý díl této série, ale zatraceně mě to bavilo!! Kočka je v mnoha ohledech lepší než vlk a čtenář už hlavně ví, v jakém světě se ocitne. Autor se drží svého stylu vyprávění a vážně mu to jde. Valentina si musí oblíbit snad každý, nové postavy jsou nemálo skvělé - hlavně Ankha. Moji radost z četby prostě kazí jen ten fakt, že šlo více popsat konec lidstva jako vládců potravního řetězce, karanský převrat a zánik civilizace, protože autor to skvěle naťukává a náhle přechází do současnosti, aniž by využil možnost rozjet druhou širší dějovou postapo linii..
No, uprimne povedane, toto sa mi velmi nepacilo. Opat sa stretavame s hrdinskym Davidom, ktoremu vychadza absolutne vsetko. Niekedy aj pomerne nelogicky. Cela seria ma milion casti, ale ak by sa odtialto vysekalo vsetko to, co by tu ani nemuselo byt (scena s hrobnikmi, cela linka s Jocelyn, atd...plus kadejake uvahy, ktore k nicomu nevedu), hned by to rychlejsie odsypalo. Do 3 dielu sa uz veru nepustim.
Druhé pokračování Země upírů je v mnohém podobné svému předchůdci. Přestože na dramatické události tentokráte nemusíme čekat nikterak dlouho a bitva u Little Timber Hillu má všechny atributy člověka strhnout, vzápětí se dočkáme opět jakýchsi stínových hrátek a patových šachových partií, které v podstatě nikam nesměřují. Jakoby se autor rozhodl obrátit schéma předchozí knihy: bombastický úvod se postupem času rozplyne jako dým a akci nahradí slovní přetahovaná. Filozofující závěr tomu pak nasadí korunu. Navíc a dost možná ještě silněji než u předchozí knihy mi uniká smysl fungování Karské společnosti, respektive jednotek Zalomeného kříže. Upíři používají moderní automatické zbraně, aby vyhladili celé lidské enklávy? Jaký k tomu, proboha, mají důvod? Teror a strach? Ale vždyť lidé se už předtím báli téměř dýchat. Knigtova konstrukce mi v tomhle směru přijde jako šíření poplašné zprávy tam, kde jsou už všichni vystrašení k smrti. Nepřesvědčilo ani, zprvu zajímavé a spoustu nadějí vzbuzující, spojení Alessy Duvalierové a Davida Valentina, které se podobně jako celý příběh s postupem času vytratilo do ztracena.
David Valentin vylepšuje své schopnosti a stává se skutečnou hrozbou pro lidstvu nepřátelskou rasu Karanů a jejich upírských i neupírských přisluhovačů.
Druhý díl pokračuje ve skvělém vyprávění o boji proti nadvládě mimozemské rasy Karanů - opět mě to pohltilo a nedalo spát :-)
ani tento obrázek na titulní stránce nepodpořil obsah knihy...druhý díl je stejně dobrý jako první a překvapuje dobrými nápady v postkatastrofické tvorbě celkem neotřelé....
Něco začíná dávat smysl - Zalomené kříže jsou na konci potlačeny i vysvětleny. Zájmy Karanů zatím stále moc ne, Obrnění jsou představeni trochu detailněji, i když pořád mnohé chybí. Zato jsem si konečně vzpomněl a pochopil vtípek s Miskatonickou univerzitou. A našel kořeny upířích ság Františka Kotlety, možná i cesty mezi světy Václava Semeráda. Ale kdo ví, třeba je všechno úplně jinak. Těším se na další díly, i když dávám málo hvězdiček za jasně rozdané karty a málo hlášek ;-)